Boomer Space

HOST - IX

Od minulé dekády se ukazuje, že ústřední duo členů PARADISE LOST platí za hyperaktivní muzikanty, kterým v žádném případě nestačí působení v domovské kapele. Až do teď  se však v řadách jejich dalších kapel nikdy nesetkali. V rámci jejich nového projektu HOST však poprvé spojují svůj potenciál i mimo území britských doom-metalových kingů. Je zřejmé, že tímto projektem touží zacílit na fanoušky experimentálnějšího období PARADISE LOST a připomenout jim výraz, jakým oplývali na sklonku devadesátých let, kdy výrazně koketovali s elektronikou a temným rockem, a rozdělili tehdy početné tábory svých fans hned na několik skupin.


Někdo se tehdy s vývojem stylu PARADISE LOST nemohl smířit, jiný onu evoluci vzal bez problémů, početnou skupinou posluchačů byli i ti, kteří byli sice trochu zaskočeni, a bylo jim líto, že PARADISE LOST opouštějí kalné doom-metalové vody, ale nakonec všechny změny akceptovali. Ze stavu věcí tehdy rovněž vyplynulo, že samotná kapela, právě díky tomuto období, načerpala i řadu fanoušků zcela nových. Příznivců elektroniky mezi jejich fans nemuselo být rovněž zrovna málo. Jak kytarista Greg Mackintosh (v minulé dekádě působil rovněž v projektu VALLENFYRE a dnes vede uhelnaté STRIGOI), tak zpěvák Nick Holmes (je rovněž pár let growlerem u švédských BLOODBATH) si zjevně uvědomovali tu nemalou fanouškovskou základnu, která se právě k experimentálnějšímu období PARADISE LOST trvale hlásila. Pobavit sebe a jít tak trochu naproti právě podobným posluchačům, to je zjevně prvořadým cílem HOST, zvlášť pak, když PARADISE LOST již před lety definitivně obrátili kormidlem směrem k vlastním kořenům, elektroniku ze svého zvuku totiž zcela vytěsnili, a věnují se výhradně temné metalové podstatě.



Já osobně jsem velkým fanouškem alb „One Second“ a „Host“, a tak jsem se na debutovou desku „IX“ od této dvojice těšil. Nicméně, po pečlivém poslechu jsem z ní vlastně spíše zklamán. Materiál totiž klidně propluje a v posluchači toho moc nezanechá. Celkový ráz skladeb je totiž především sterilní. Ukazuje se, jak elektronická hudba v podstatě stárne rychleji než ta kytarová, takže jestli některé zvuky mohly před dvaceti a více lety působit coolově a moderně, dnes už spíše budí rozpaky. Tou hlavní skutečností však je, že dvojice rozhodně nenabízí srovnatelnou skladatelskou a produkční kvalitu s výše uvedenými alby PARADISE LOST a materiál působí vcelku lacině, nezáživně a narychlo spíchnutým dojmem. Zkrátka a dobře, je to pouze hra na něco, co již nemá svou někdejší vypovídající hodnotu. 


Mírná většina zdejších skladeb nabízí prostě jen nudu. Z oněch devíti položek dost možná obstojí pouze jeden ze singlů „Tomorrow´s Sky“, který vlastní chytlavou zpěvovou linku a celkově je z něho poznat určitá skladatelská úroveň, byť je tento bezproblémový song nešťastně krájen neměnným automatickým bum-čvacht rytmem, který jakoby vznikl na dvacet let starém kompu. Ostatní písně se tak nějak líně převalují a na vlně omšelých synťákových zvuků, automatických bicích a celkové jednoduchosti, prostě nejsou schopné poskytnout náležitou vzrušivost. Abych jen nekritizoval, po několika posleších se sice trochu vybarvily ještě věci jako: naprogramovanou orchestrací protkaná „Divine Emotion“, než zbytek alba o něco kytarovější „Hiding From Tomorrow“, nebo zjevně nejuhrančivější tryzna kolekce „My Only Escape“, ale jde pouze o zárodky někdejšího lesku. 


Holmesův hlas je zde nezáživný a zvuky užité v některých písních jakoby byly vytvořeny před více než dvaceti lety. Pokud bylo tedy prvotním úmyslem docílení chladného a neživotného rázu skladeb, o čemž pochybuji, pak se to rozhodně povedlo. Výše zmíněná alba PARADISE LOST, která stála projektu předobrazem, vlastně působila ve své době velmi svěže, nápaditě a s potřebným přesahem a vnitřní atmosférou. Zde něco podobného opravdu nehrozí. Z „IX“ mám tudíž dojem podomácku sestrojeného demáče, který udělá radost striktním příznivcům elektroniky a laciných automatických beatů. Netuším, jak na tom budete vy, ale já z tohohle projektu cítím jen prázdnotu a unavenost. Kdyby se nejednalo o projekt členů světově proslulé metalové značky, asi by se nad nahrávkou stěží někdo pozastavil. Z mého pohledu vlastně úplně zbytečná záležitost.


26.04.2023Diskuse (5)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Stray
27.04.2023 12:58

Díky za příspěvky, rozhodoval jsem se mezi 50-60%, i vyšší známku z těch dvou bych snesl, rozhodla skutečnost, že tam prostě nejsou žádný výrazně nadprůměrný skladby, jen určitým způsobem dodržená forma provedení, aby byl jistý typ posluchačstva nasycen (i když nevím zdali se povedlo, spíš bych tipoval, že jim na chvíli tak akorát zažehnali hlad, ale ten brzy zas přijde a bude větší).:-) Prostě v rozhodování, jestli je tohle "spíš zklamání" nebo "zklamání", je to "zklamání". Je to hotová věc, dvě dobrý skladby desku nedělaj.

V časech Host, jsem byl v říjnu 1999 poprvé v paříži, asi pětidenní poznávací zájezd, když jsem poslední večer procházel na Montmartru kousek od Moulin Rouge, tak jsem tam zahlídl bilboard - Dnes koncert Paradise Lost, nějak jsem se přifařil ke vchodu, už tam stáli francouzský metalisti v mém věku, lámanou angličtinou jsem jim řekl, že jsem z Čech a že přes noc jedu domu budem (prakticky za čtyři hodiny vyjíždíme), jeden z nich mě řekl, ať chvíli počkám a šel ke vchodu, přivedl tam odtud nějakýho dvoumetrovýho černocha co tam trhal lístky a on mě s úsměvem řekl, ať jdu dál, že můžu jít na koncert. Dneska by se něco podbného asi nestalo, ale tenkrát byla všude cítit ještě taková přátelská atmosféra, volnost a mír. Byl to můj druhý koncert té kapely (první byl k One Second vna podzim 1997 v Belmondu - narvaném, předkapela Sundown) a velkej, VELKEJ zážitek, celou noční cestu v autobuse jsem si promítal v hlavě, doprdele, " že já tam viděl Paradise Lost, to snad není možný. V Paříži!Cha" Fotil jsem, ještě mám fotky z toho koncertu a někde pravděpodobně i negativy. Zvuk dobrej, holmes krátkej sestřih, dobrej hlas, zvuk Mackintoshovi kytary parádní, ultravostrá moderna, vypadal jak někdo z NINE INCH NAUILS, takový mikádko, černý kalhoty, černou lesklou košili. Vyfotil jsem se i s tím usměvavým pořadatelem, on mě hrozně připomínal toho týpka, co hrál toho největšího a nejhodnějšího černocha ve filmu Zelená míle. Stalo se v říjnu 1999.

 

seventh
27.04.2023 12:44

Díky za recku, Strayi. Byl jsem zvědavý, jak se k tomu postavíš.
Já taky patřím k těm, které sžírá sentiment a stesk za experimentálnějším obdobím Paradise Lost. Současný utahaný a uchrčený vintage ksicht mě, až na několik málo výjimek, nijak nebere. Posledních 10-12 let jsou, aspoň pro mě, ta alba naprosto zaměnitelná a podobně nudná. Chlapci se to rozhodli hrát na jistotu ve vlastním obranném pásmu a vyjít naplno vstříc konzervativním metalovým hrozičům.
Nic proti, já to chápu. Na důchod je třeba se zabezpečit a experimenty většinou nevynášejí tolik, jako kolovrátková jistota. V metalu dvojnásob.
O to víc jsem se na IX těšil a to víc mě zklamalo. Čekal jsem erupci nápadů a ono je to vážně takové tuctově tucavé a myšlenkově mírně vyhaslé.
Jó, kdyby byly všechny skladby na podobné úrovni, jako Divine Emotion, která zdaleka nejvíc připomíná ducha alba Host, bylo by to minimálně za 90%.
Takhle stěží za 60%. A to jen ze staré známosti.

 

afro
26.04.2023 13:34

Podepisuji recenzi v plném rozsahu vč. bodového hodnocení.

 

natias
26.04.2023 08:54

Mě to baví, i když souhlasím, že kvality HOST od PL to nedosahuje. Ale i tak mě album potěšilo, protože od té doby, co Nick začal v PL opět chrčet, tak PL nejsou pro mě. Hlas Nicka na HOST za nudný nepovažuji, vždy se mi jeho barva líbila. Za mě 70-80%.

 

Pandrhola
26.04.2023 07:32

Mám to podobně zejména na desce Host jsem kdysi úplně ujel, pracoval jsem tehdy v Praze a toulal jsem se s ní velkoměstem. Na novinku, pod hlavičkou Host jsem se těšil, avšak celá deska je plná klasických Cimrmanovských frustračních kompozic s prvky očekávání a zklamání. Jo a na mě dvojice autorů začíná působit trochu cavalerovsky, chrlí a chrlí, opět použiji Cimrmanna a přirovnal bych je k sopce sopce, která svou činností zasypává sama sebe.