HRABĚ MONTE CRAZY - Brno, Melodka, 2.května 2023

V říjnu loňského roku bylo na těchto stránkách vychváleno stále aktuální dílo nadějné kapely z Nového Města na Moravě HRABĚ MONTE CRAZY – „Meziplanetární brouk“. Že mladíci umí i naživo a nejsou jen studiovou kapelou, již v minulosti prokázali, např. v roce 2020, kdy zvítězili ve Skutečné lize, soutěži kapel v živém hraní. Jak se ale na jejich živé prezentaci a podobě avizovaných nových skladeb projeví výměna kytaristy, bylo doposud nezodpovězenou otázkou. Pro odpověď na ni jsem proto vyrazil na (bohužel se stěhující) brněnskou Melodku, na první vystoupení Hrabat v nové sestavě.

Pro rozehřátí publika si kluci pozvali tříčlenné combo NOISE COMPLAINT, které si se svým psychedelickým rockem jakoby odskočilo z Woodstocku, aby odprezentovalo částečně vlastní, částečně převzatý repertoár. Na rozjezd fajn, byť přihlížejících bylo poskrovnu, ostatně jak už to na vystoupeních podobně mladých, neznámých, byť hudebně zajímavých kapel bývá – přítelkyně, sem tam nějací spolužáci a členové ostatních přítomných kapel. To vždycky nějakých 20 – 30 lidí dohromady dá. Na základě zkušeností s obdobnými koncerty jsem tedy ani nečekal, že by se publikum čekající na „hlavní hvězdy“ večera nějak zásadně rozrostlo. Spíše jsem měl obavy opačného rázu – shora zmínění spolužáci a přítelkyně se zpravidla po vystoupení „těch svých“ rozprchávají. O to víc jsem byl potěšen, že došlo k opaku a hlouček přihlížejících se rozrostl mj. o rodičovský dohled:-) a početné (dívčí!) publikum čítající něco mezi 50 – 60 hlavami, což byla na daný typ akce více než slušná kulisa.

Krátce po půl desáté tedy došlo na očekávané. Kapela se ihned zkraje rozhodla na nic nečekat a nátlakovou hrou se spolehlivou a pestrou rytmikou v podobě skladby „Vítej!“ dala přihlížejícím na srozuměnou, že na plichtu se dneska večer hrát rozhodně nebude. Zvuk byl od počátku razantní, všechny nástroje ale zároveň dostatečně čitelné, rozhodčí v podobě zvukaře prostě pískal rovinu.:-) Následující položky ze zatím posledního alba v podobě skladeb „Svatí a zkamenělí“, „Samopal“ a „Svitky pana krále“ vytvořily klukům před soupeřem dostatečný náskok a já byl pouze zvědav, jestli se bude dohrávat na údržbu, či zda bude útočná smršť pokračovat. K mému potěšení došlo na druhou variantu. Kapela totiž následně podladila a pustila se do třech nových skladeb („Deformace“, „Zbytečná láska“ a „Monstrum“), které jsou delší a komplexnější. Je v nich také více (dvojitých) kytar, díky čemuž se jejich vyznění stává tvrdším. Dostatek nosných melodických nápadů a chytlavých momentů zůstává naštěstí zachován. Velice se mně zalíbilo střídání nálad u novinkové „Zbytečné lásky“ – chvíli jsem měl pocit, jako kdybych slyšel vyhrávky z rootovského „Zjevení“ (což prosím berte s velikou nadsázkou), aby na mě vzápětí dýchla typická opethovská dvojkytarová vybrnkávačka.

Po třech nových skladbách došlo ve zbylé části koncertu už jen na „prověřenou“ klasiku – kapela zvolnila „Baladou“ z posledního alba, načež zpěvák Pavel Mareček odložil kytaru, aby zazněly 3 šlehy z debutového alba „Smrt muzice“, jmenovitě „Hlína“, publikem nejočekávanější skladba večera „Perfektní bolest“, uvedená gilmourovským sólem nového kytaristy Petra Smetany, a na závěr eponymní „Smrt muzice“. Ale to ještě nebyl konec – publikum si razantně řeklo o přídavky, kterými byly opět skladby z „Meziplanetárního brouka“, konkrétně „Igor“ a klávesistou Markem Peňázem odezpívaná (zřejmě autobiografická:-)) „Tajemný a mocný mág“.

A jaká je tedy odpověď na otázku položenou v úvodu? Nový kytarista Hrabatům očividně prospívá, svou zručností jim rozšířil výrazové a instrumentální možnosti. Se zbytkem kapely je již perfektně sehraný, v nových skladbách přibylo více kytarových sól a vyhrávek, beze změn v aranžmá však nezůstaly ani starší skladby, které byly rovněž obohaceny novými kytarovými linkami. Kapela hrát opravdu umí. To co zní na jejich nahrávkách, s přehledem zvládá i naživo. Za poslední léta jsem je viděl již potřetí, a mohu tak místopřísežně prohlásit, že jejich koncertní prezentace dlouhodobě dosahuje velmi vysoké úrovně a že se vyplatí na ně zajít. Jejich hudba se při své eklektičnosti a komplexnosti z nějakého, mně záhadného důvodu, očividně líbí i mladému dívčímu publiku (okolo 20 let), což věřím, že je způsobeno zejména chytlavými melodiemi a českými texty podávanými s nadsázkou a sebeironií (anebo se holky jen chodí dívat na mladé pohledné kluky:-)).

HRABĚ MONTE CRAZY mají obrovský potenciál, jestli jej však kluci využijí nebo se jako doposud budou hudbou spíše jenom bavit (což je naprosto v pořádku!), je jen a jen na nich. Osobně bych uvítal, kdyby kluci více zapracovali na sebeprezentaci a rozšířili svoji koncertní činnost. Byla by totiž škoda ochudit nás hudbymilovné o poslech takto kvalitní muziky.

06.05.2023	Diskuse (1)	Honza H.