HRABĚ MONTE CRAZY - Připraveni nakopat prdel, jak se sluší a patří (rozhovor)

Recenze na druhé album nonkonformních rockerů HRABĚ MONTE CRAZY je už nějaký ten pátek venku. Z řady důvodů se jedná o velmi kvalitní dílko. Jakmile se tedy naskytla možnost probrat okolnosti jeho vzniku se samotnými hudebníky a dostat se jim trochu pod kůži:-), nebyl důvod váhat. Z dění kolem kapely, a především hudby samotné, je navíc znát, že jsou kluci v pohodě a rozhodně netrpí nedostatkem smyslu pro humor. S tím ostatně souvisí i fakt, že odpovědi jsem od zpěváka a kytaristy Pavla Marečka i klávesisty Marka Peňáze obdržel bez návodných smajlíků.:-) Měli byste se tudíž bavit o to více a zároveň se nemálo dozvědět.

(Pozn. Není-li uvedeno jinak, odpovídal Pavel)

Můžete svou kapelu stručně představit, nastínit historii i její aktuální situaci apod.? Už máte nového kytaristu?

Všechno to začalo, když jsem uviděl Štěpána Kutílka, Máru Peňáze a Štěpána Chodila hrát na jednom festivalu s jejich kapelou. Se Štěpánem K. už jsem se znal. Hrál se mnou v metalový kapele. Když jsem slyšel Markovy klávesy, hned jsem věděl, že s tímhle člověkem chci hrát. Šlo o lásku na první pohled. Proto jsem jejich kapelu, ihned po prvním koncertě, infiltroval zevnitř a dohnal k nevyhnutelnému rozpadu, abych se stal hlavním zpěvákem..., to ale ještě nevěděli, že zpívat neumím. Od jara 2018 jsme začali zkoušet a bylo to hrozný. Po pár zkouškách jsme do kapely přizvali bráchu, kterej na basu nikdy nehrál, aby hrál na basu. Naštěstí jsme zkoušeli tak intenzivně, že jsme se během působení v kapele všechno naučili. První koncert proběhl na tom samém festivalu v září 2018 a měl překvapivě úspěch, což nás nejspíš nakoplo pokračovat dál a zlepšovat se. Postupem času jsme odehráli několik koncertů, vyhráli dvě hudební soutěže v živém hraní a nahráli dvě desky. Loni od nás odešel Štěpán Chodil, kterého na postu kytaristy nahradil Petr Smetana.

Již na debutu „Smrt muzice“ předvádíte výtečnou muziku? Považujete se za perfekcionisty, nebo pro vás nahrávání sofistikované muziky znamená přirozený a nenásilný proces?

Určitě jde o přirozený a nenásilný proces. Nápady zatím jsou a stejně tak nadšení. Bavíme se tím a rádi si hraní ztěžujeme. Vždycky nás to hráčsky posune dál.

Druhé a stále ještě aktuální album vzniklo za úplně jiných podmínek než zmíněný debut. Můžete popsat cestu, která vás přivedla do Studia Citron? Slyšel jsem něco o nějaké soutěži...

Pět dní ve Studiu Citron byla jedna z hlavních cen Skutečné ligy (soutěž v živém hraní).

Nahrávali jste zde údajně živě. Mám si pod tím představit společné nahrávání a výběr toho nejlepšího, nebo nahrávání každé ze skladeb či dokonce všeho na jeden zátah? Byl takový plán, nebo se jednalo spíš o důsledek omezeného počtu nahrávacích dní?

Každou písničku jsme jednu po druhé nahrávali živě ve složení klávesy, bicí, basa a kytara. Druhou kytaru nahrál Štěpán až dodatečně. Stejně tak zpěvy, které jsme dělali až úplně poslední. Nahrávat živě, jsme v plánu neměli. Chtěli jsme nahrávat po stopách stejně jako na „Smrti muzice“, ale jakmile jsme tenhle plán nastínili Petru Slezákovi, tak ho hned smetl ze stolu. A dobře udělal, i když jsme teda měli trochu strach, že toho nejsme schopni. Poctivý zkoušení se ovšem vyplatilo. Za tři dny jsme měli hotovo. Byla to pohoda.

Jak jste s odstupem spokojeni s výsledkem? Láká vás podobné prostředí a formát nahrávání i do budoucna?

Živý nahrávání tomu dodalo upřímnost a živelnost, která na první desce chyběla. Takže jo, jsme spokojení. Nedávno jsme nahrávali v jiném studiu singl „Deformace“ a také živě. Takže až přijde čas na další desku, rozhodně budeme nahrávat stejně.

K něčemu podobnému mohou přistoupit jen zdatní hudebníci. Kde jste se k čertu všichni(!) a poměrně záhy naučili tak dobře hrát?:-) Měli jste před nahráváním nadrilováno ve zkušebně?

Děkujeme! Hodně jsme si to vydřeli častým zkoušením. Jinak si téměř všichni v minulosti nějakou tou kapelou prošli. Ale pořád je co zlepšovat. Jediný člen, co u nás má hudební vzdělání, je Marek. Dlouho byl hráčsky daleko před námi, ale už mu šlapeme na paty. Brzo utře.

Jak se váš materiál vlastně utváří. Máte různé dodavatele nápadů, nebo osvíceného diktátora?:-) Zajímal by mě i post vyhazovače vaty, protože ve vaší muzice nic takového nepěstujete...

Hudbu a texty tvořím já a Marek. Když jeden z nás přijde s nějakým nápadem, ten druhej ho většinou doplní a funguje to. Teď začal přispívat i Petr, takže jsme na skládání tři, což je skvělý. Vata je náš nepřítel! Všichni tak nějak vycítíme, kdy je to nuda.

Když pominu proces nahrávání a zvuk, v čem se podle vás liší druhá deska od debutu asi nejvíc?

Úplně ve všem. Výraz se dost změnil. Oproti první na ní hrajou dvě kytary. To ji určitě dodalo výrazně tvrdší říz. Celkově šlo o daleko rychlejší a přirozenější proces, protože první desku jsme nahrávali půl roku, flákali jsme to. Pak jsme u toho začali na poslední chvíli moc přemýšlet a spousta věcí se nám nepovedla. „Meziplanetární brouk“ je taková, jaká má být, a přesně tak ji také hrajeme i na koncertech.

Album „Meziplanetární brouk“ vykazuje co do vizuální stránky a proma vesmírný koncept, nicméně texty představují jakési uzavřené baladizující ironické minipříběhy, někdy až asociativního rázu. Můžete objasnit myšlenkový či zážitkový půdorys, z něhož jste, třeba i konkrétně, čerpali? O skladbu „Tajemný a mocný mág“ mi nutně nejde, ale klidně si poslušte...:-)

To si musí každý posluchač objasnit sám. Rádi vyvoláváme otázky. Přijde nám, že všechno pak víc nabádá k dalšímu poslechu a zvědavosti. Texty napíšeme buď během pár minut z ničeho nic, nebo na nich nepracujeme vůbec. Vesmírný koncept byl hlavně kvůli show, na které jsme se domluvili, že budeme vystupovat ve skafandrech a šváb v kosmické lodi na přebalu nám zase připadal cool. Nic víc. Takže kdyby se album jmenovalo například „Hříbkový olej“ nebo „Pomsta ztrápené slonice“, bylo by to ve výsledku jedno.

Co do některých podobných znaků jsem si vás dovolil zařadit po bok „postvýběrovských“ HENTAI CORPORATION a PRVNÍCH HOŘE. V čem vidíte shodu a odlišnost vaší tvorby a přístupu?

Obě dvě kapely milujeme. PRVNÍ HOŘE dokonce tak, že jsme si je pozvali na křest první desky. Snad brzo vydají nějakou novou muziku. Jejich poslední deska nás hrozně bavila. Celkově jsou nám trochu bližší než HENTAI CORPORATION. Hlavně tou progresivitou, a navíc si ceníme jejich českých textů. Rozdíl mezi Hentai, Hoře a námi, je ten, že jsme ještě v plenkách. Nemáme tolik zkušeností a oni toho mají nahráno mnohem víc. Ale jestli se za deset let nerozpadneme, tak jsme připraveni jim nakopat prdel, jak se sluší a patří.

Kde vůbec nacházíte své kořeny, resp. kteří hudebníci a žánry měli na vaši tvorbu vliv?

Těžko říct, nemáme úplně vyhraněnej jeden žánr, každej poslouchá trochu něco jinýho. Já se Štěpánem poslouchám asi nejvíc metal, zatímco Marek miluje Stinga a například SNARKY PUPPY. Petr má asi nejradši blues a Michal, ačkoliv u něj v autě hraje pořád PORCUPINE TREE nebo TOOL, jeho první dvě nejposlouchanější písničky na Spotify za rok 2022 jsou „Píseň hraboše“ a „Srdce nehasnou“.

Kdo z kapely je největší metalista?:-)

Štěpán. Je to poctivý satanista.

Nakolik považujete aktuální tvář kapely za ustálenou? Neláká vás s ohledem na aktuální boom popík, popř. více synth či electro hudba? Přeci jen, jeden kytarista odešel, což mimo jiné vytváří ideální příležitost pro změnu soundu.

Synth popík jsme si už vyzkoušeli na songu „Rybolov“ s Jakubem Kořenem. Ale tímhle směrem se pravděpodobně v nejbližší době vydávat nebudeme. Myslíme, že by nás to nebavilo, bylo by to hrozně na sílu a výsledek by nezněl dobře. Zatím se zdá, že budeme navazovat tam, kde jsme skončili s druhou deskou; ale jo, sound se změní, bude víc kytarovej, budeme taky využívat trojhlasy. Zatím to teda vypadá na komplexnější hudbu, než jsme hráli doteď.

Co (naopak) přitvrzení? Jste na své druhé desce v tomto směru na maximu?

Určitě na maximu nejsme. Většina těch novejch nápadu zní brutálně. Nějak to s příchodem Petra do kapely samo vyplynulo. Ale rozhodně se pustíme i do nějaké rockovky, oplodňováku, funku nebo jakékoliv šílenosti. Budeme pestří. Nechceme dělat jenom metalovou muziku.

Domnívám se a každopádně doufám, že přes veškerý žánrový crossover budete i v budoucnu příjemně „limitováni“ skvělým hard/power vokálem, a tedy i potřebou (rockových) melodií a hitů. Nakolik je pro váš přístup daný hlas určující?

Marek: To, jakým způsobem Pavel zpívá, je určující nejen pro písničky, ale pro celej zvuk kapely. Jde o první věc, které si člověk při poslechu našich písniček všimne. Dává písničkám charakter a často jim pomáhá pomocí hitových melodií. Díky tomu je naše hudba na první poslech nejen přístupnější, ale i nezaměnitelná. Je skvělý, že se kvůli němu nemusíme v naší tvorbě uskromňovat. Pája pracuje s tím, co má, s klidem dokáže doplnit složitou hudbu kulervoucím silným hlasem z Vysočiny.

Nemáte trochu obavy, že dostane nějakou muzikálovou nabídku, která se neodmítá?

Marek: Ano obavy máme neustále. Pavel je totiž velmi dobrým přítelem Dana Hůlky. Je to jen otázka času.

A co ostatní? Takoví muzikanti musí být žádaní, resp. musí mít cukání natáčet i jinou hudbu...

Není na to moc čas. Všichni máme svoje povinnosti jak pracovní, tak osobní nebo sexuální. Čas na muziku věnujeme kapele. Ale je pravda, že Marek začal hrát tuzemským milionářům na jachtách jako podkres pro kokainové párty.

Ze skladby „Svatí zkamenělí“ si dovolím odcitovat tyto verše: „Zkuste pochopit, že není žádný problém poznat rozdíl mezi zlem a dobrem.“ Vše možné nasvědčuje spíš tomu, že se o problém jedná. Vaše hudba každopádně vyznívá pozitivně. Jak se kromě hraní v kapele dobíjíte a jak jsou pro vás v tomto směru důležité koncerty?

Jsme vcelku pozitivní parta. Vídáme se dost často i mimo kapelu, třeba v místní hospodě, kde se dobíjíme pivem nebo spolu jezdíme na výlety. Jsme zároveň dost dobří přátelé. Koncerty milujeme a jsou pro nás na prvním místě. Když už nám někdo fandí, (což není samozřejmost, vzhledem k nepopulární hudbě, kterou hrajeme), tak si toho moc vážíme. A když se podaří vyvolat dobrý dojem při koncertě, dostaví se i super pocit.

V recenzi jsem uvedl, že po odchodu kytaristy Štěpána Chodila se váš zvuk citelně promění. Co jste vlastně po novém kytaristovi chtěli?

Hledali jsme technicky vybavenějšího kytaristu, ale zároveň jsme chtěli, aby to byl někdo, koho známe. A shodou okolností jsme o jednom takovém věděli. Nejdůležitější věc pro nás byla, aby chodil na zkoušky, aktivně se zapojil a bavilo ho to. Všechny tyhle věci plní Petr nad očekávání. Šlo to až podezřele hladce.

Jaké máte koncertní a jiné plány, rýsují se už nějaké nové skladby? Na co všechno se můžeme těšit?

Pár koncertních plánů máme na léto. Zveřejníme je ke konci jara na facebookové stránce. Zazní na nich určitě několik písniček z nové tvorby a zaměříme se i na koncept show, aby si z toho posluchači odnesli i vizuální zážitek, nebo trauma. Chceme udělat klip, protože od posledního už uběhly tři roky. Tak snad všechno klapne.

Na závěr bych poprosil o sepsání 5 zásadních alb podle HRABĚ MONTE CRAZY.

ALICE IN CHAINS – „Dirt“

FAITH NO MORE – „King for a Day... Fool for a Lifetime“

RUSH – „Snakes and Arrows“

DREAM THEATER – „Train of Thought“

MEGADETH – „Youthanasia“

Děkujeme moc za super otázky!

Spotify:

https://open.spotify.com/artist/5Ikz8GByPSOpMA5pNG1RiY?si=BxzayyeoR5uSCfAFFntTpg

YouTube:

https://youtube.com/@hrabemontecrazy3330

Instagram: