HRDINOVÉ NOVÉ FRONTY - Když se bombardéry vracejí

70%

Společně s bombardéry se vrací jedna z nejzásadnějších kapel českého předrevolučního punku HRDINOVÉ NOVÉ FRONTY. Připomíná se osmičkou znovunahraných písní pocházejících z oněch temných časů, kdy kokrhýl na hlavě ještě něco znamenal a kdy punkové koncerty přitahovaly nechtěnou pozornost zelených uniforem příslušníků VB. O oficiálních nahrávkách si mohli muzikantští chuligáni nechat maximálně zdát, a tak se jejich zhrzené hudební protesty šířily především prostřednictvím demo kazet, které kolovaly po známých a kamarádech. Zatímco jiná velká jména punkového podzemí se dožila svobodnějších časů a velkého hladu po kdysi zakázané hudbě, HRDINOVÉ NOVÉ FRONTY následovali se zpožděním zahraniční vývoj a transformovali svojí tvorbu do závojů gothic-rockové ponurosti. To už se začala psát bohatá kronika skupiny XIII. STOLETÍ a logo HNF se stalo na dlouhou dobu vzpomínkou.

Znovu se o „Hrdinech“ začalo mluvit v posledních několika letech v souvislosti s vydáním původních dem a záznamů z koncertů na CD a vinylech. Souběžně se starými nahrávkami se objevila v nabídce dister i kniha „HRDINOVÉ NOVÉ FRONTY – příběh punkové legendy“ mapující historii kapely v aktivních letech 1985–1988 a obsahující kompletní texty všech songů. Autorem relativně stručných a osobitě zabarvených kapitol byl přímo Petr Štěpán alias Biafra, kytarista, zpěvák a výrazný frontman. Knížka končí striktním vyjádřením vylučující jakoukoliv formu comebacku. Jenže nikdy neříkej nikdy.

Prvotní impuls k restartu měl být zásluhou Vladimíra Kočandrleho, ředitele české pobočky Warner Music, pod jejíž hlavičkou vydává alba mj. i XIII. STOLETÍ. Většina čtenářů asi bude vědět, že Kočandrle stál za obrovským boomem české rockové a metalové muziky v devadesátých letech jakožto spoluzakladatel a ředitel legendárního vydavatelství Monitor. Určitý zdravý obchodní duch mu tedy nechybí a pravděpodobně sehrál důležitou roli i při popíchnutí Petra Štěpána k nahrání nových věcí pod názvem legendární skupiny. Ten po dohodě s bráchou a bubeníkem Pavlem (v HNF jako Naci) na nabídku kývnul a přibral do party současného basáka „třináctky“ Mirka Palečka. Bývalý basák Leoš Kostelecký se už totiž muzice nevěnuje, a tak bylo třeba dvě třetiny originální sestavy doplnit o posledního hrdinu z nejbližších zdrojů.

Že namísto skutečně nových autorských věcí půjde o vlastní předělávky, bylo dopředu jasné. Zvolená osmička písní tvoří průřez třemi vydanými demy, přesto se nejedná o tradiční best of, protože neobsahuje některé stěžejní hity jako třeba „Dům Na Demolici“ nebo „Bída“. Těžko říct, jestli by prvně jmenovanou věc Pavel Štěpán na bicí ještě tempově zvládl a druhou zase brácha Petr ukřičel. Volba tedy padla na různorodé songy, které dostatečně reprezentují tehdejší myšlenkové i muzikantské pochody HNF a zároveň se dají snáze přetavit do nového soundu a aranží. Je ale škoda, že se přeci jen nepodařilo vyhrabat nějaký zajímavý archivní klenot, který by nebyl zvěčněný na žádném demu nebo koncertním záznamu. Poslední úpravou před vstupem do studia byla nezbytná výměna triček BAUHAUS a THE SISTERS OF MERCY za SEX PISTOLS a THE EXPLOITED. A jde se na to.

Hudební tvorba HNF byla vždycky silně ovlivněná zdánlivě chaotickými punkovými kreacemi DEAD KENNEDYS. Šlo o nekompromisní dynamické a nervní skladby, hnané kupředu nesmlouvavou rytmikou, řezavými riffy, provokativním zpěvem a pichlavými sóly. Vlastní invencí Štěpánovců byly explicitní texty plné nihilismu, sociálních střetů a dystopických obrazů, které reflektovaly tehdejší komunistické společenské zřízení. K dokonalé atmosféře přispívala věrná autenticita garážových a koncertních nahrávek, stejně jako nefalšovaná mladická nasranost. Z řečeného je ovšem jasné, že mnoho z těchto dobových atributů zkrátka nelze přenést do ryzí současnosti. Budiž skupině ke cti, že se o nic takového ani nesnaží. Namísto uskřípnutého cirkulárkového efektu má nynější kytarový zvuk hutnější výraz, přestože se v některých písních ozývá charakteristické vazbení. Zpěv Petra Štěpána není zdaleka tak agresivní a víc staví na hloubce a melodiích, každopádně občas zakřičet a zařvat třeba „válka“ taky ještě umí. Bicí s basou jsou pak jadrnější a houževnatější, aby udržely masivnější sound kytary a byly jejím rovnocenným parťákem.

Přestože je produkce oproti prvotním verzím jedovatých songů hodně učesaná, určitá punková nebo spíš rocková syrovost se jí stále nedá upřít. Svou roli na tom hraje jak temperament skladeb, tak skutečnost, že se nástroje nahrávaly komplet naživo a přimíchával se pouze zvlášť natočený zpěv. Nicméně hned samotný úvod zosobněný písní „Bombardéry“ považuji jednoznačně za nejslabší z celé desky, protože nastiňuje to, čeho se fanoušek mohl právem obávat. Tísnivost apokalyptické skladby mizí pod nánosem gotického kabaretního patosu známého v podání XIII. STOLETÍ. Tady to chtělo opravdu přidat na destruktivním projevu, uvolnit se a rozjet to hned z první, namísto rozpačitého začátku.

Dobrou zprávou je, že pak už je to jenom lepší. Druhá „Chemická továrna“ má o dost větší koule, nosný riff je pěkně naboostrovaný a celý ansámbl konečně šlape. Podobně chytlaví jsou „Obyčejní hrdinové“ z druhé strany vinylu pochodující v ostrém rytmu a disponující asi nejlepším pěveckým výkonem Petra Štěpána… ehm vlastně Biafry. Zbylé předělávky letitých pecek jako „Válka“ nebo „Pochod hrdinů“ se určitě také nemají za co stydět, a ačkoliv nemají zdaleka takový drive jako za mlada, jsou zahrané s přesvědčivostí a autorskou jistotou. Největší překvapení ovšem přišlo v závěru. Počítal jsem, že na posledním songu v podobě nesmrtelné punkové hymny „To svět se posral“ si prošedivělí hrdinové zlámou jednou provždy vaz. Kdepak. Těžší a čistší zvuk nahrazuje punkovou razanci dospělejší úderností, kapela se nepitvoří a neparoduje sebe sama, ale hrdě předkládá aktuální verzi nadgenerační rebelské výpovědi ve vlastní licencované formě.

Dá se očekávat, že určité ortodoxnější části fanoušků HNF bude deska „Když se bombardéry vracejí“ bolestným trnem v oku a nebudou jí moci přijít na jméno. Už se daly zaslechnout i určité výtky ohledně zaprodanosti a vypočítavosti. Já si ale myslím, že tenhle možná trochu kontroverzní návrat cenu měl. Pamětníkům může připomenout drsně romantickou dobu dospívání a vzdoru, novým posluchačům zas v přístupnější variantě nastínit, jak znělo umění ulice v dobách, kdy možná ještě nebyli na světě. Textová náplň má navíc opravdu nadčasový přesah a dá se v ní najít spousta paralel ke stavu dnešního komplikovaného světa. Přestože se ve výše zmiňované knize Petr Štěpán vyznává, že „ti kluci v nás jsou už dávno pryč“, není to tak docela pravda. Ti kluci tam pořád jsou, jen jsou prostě o něco starší a méně uřvaní.

P.S. Skutečná divácká prověrka před nesmlouvavým publikem HRDINY NOVÉ FRONTY teprve čeká. Pokud nezasáhne vyšší moc uskuteční se totiž na patnáctém ročníku Punk Festu v Havlíčkově Brodě první koncert HNF po 34 letech.

13.01.2022	Diskuse (12)	Hivris riha.kamil@gmail.com