ICED EARTH - Incorruptible

80%

Z nového alba amerických power-metalových stálic ICED EARTH je poznat, že se Jon Schaffer snažil vyslyšet volání mnoha příznivců po zlatých devadesátkách, ke kterým se přeci jen vážou největší úspěchy v historii této trvanlivé kapely z floridské Tampy. Ačkoliv již není u toho někdejší velmi oblíbený zpěvák Matt Barlow, nový materiál jakoby byl dělán přímo pro něho a pro jeho, v metalových kruzích velmi dobře hodnocený a oceňovaný vokálním projev. Současný frontman Stu Block už nyní nazpíval třetí řadovku v řadě a je poznat, že se nejen snaží naplnit vysoká očekávání do jeho hlasu vkládaná, ale vokálně se i vyvíjet, navzdory permanentním srovnáváním se svým předchůdcem. Je pravda, že se nebojí vstoupit do povědomých stezek metalového patosu a přebujelé dramatizace a vlastně se mu především letos daří vysoká očekávání naplňovat, za což může sada zdobnějších a rozmáchlejších skladeb dávající mu patřičný prostor. Songy se většinou pozvolna rozjíždějí, bují, působí v instrumentální rovině rozmanitěji než ty z několika albových předchůdců a budí dojem velké jízdy navazující na osvědčené zbraně z doby nejslavnějších děl ICED EARTH. Hrdé album tudíž navazuje na nejobdivovanější etapu existence ICED EARTH, která se váže k trojici řadovek „Burnt Offerings“, „The Dark Saga“ nebo „Something Wicked This Way Comes“.

Nahrávce určitě neschází výtečné muzikantské řemeslo i studiové zpracování, nicméně musím na druhou stranu dodat, že téhle kapele vždy scházela lehkost a hravost, což je i dnes potvrzováno od dramatického intra, které zde utváří mužský sborový zpěv, evokující mytologicko-historické zázemí, na kterém mimo jiné i hudba ICED EARTH vždy velmi často působila a operovala. To je však samozřejmě pouze můj problém, neboť už od pradávna vnímám prvky odlehčení a světla v metalové hudbě jako to potřebné. Nikdo neříká, že by z těchto Američanů měla být nějaká „sranda kapela“, ve svém ranku je totiž nový materiál velmi povedený a určitě se zařadí mezi to nejlepší v diskografii ICED EARTH, ale přeci jen by trochu nadhledu neuškodilo. Ostatně lze vůbec od někoho, kdo nazve svou nahrávku „Incorruptible“, čekat něco jako odlehčenost a nadhled? Patetický svět ICED EARTH je holt trochu jinde, než se nachází právě metalová hudba, která mě bez spekulací baví a naplňuje. Pokračujme. Pryč jsou letos dunivé thrashové výpady, přednější je pozvolná gradace a jemnější hrátky se strukturou, a i díky tomu považuji nahrávku za ten typ díla, kterým se dá zaplnit mnoho večerů. Řízný úvod v podobě „Great Heathen Army“ ještě nabídne agresivnější tvář, ale už z něho je patrné, že se kapela vyvinula k větší rozmanitosti. Patetická „Brothers“ má šanci chytit za srdce nejednoho siláka a se svou polobaladickou stavbou může sklízet velký úspěch. „Ghost Dance“ je naopak asi nejprogresivnějším kouskem, který obsahuje snad nejméně hlasu a upřednostňuje instrumentaci před hymničností. Deska je celkově plná hutných a naducaných válů v čele se závěrečnou epickou jízdou „Clear The Way (December 13th 1862)“, která naprosto definuje letitý odkaz ICED EARTH. Album je jinak znovu opatřeno typicky otřesným kresleným obalem s bůhvíkde objeveným a bůhvíproč vyvoleným maskotem kapely. Ale abych neodbíhal od hudby, musím ještě dodat, že mne zaujaly především songy jako „Black Flag“, „Raven Wing“ nebo „The Veil“, které zde považuji za to pravé jádro nového materiálu. Tahle kapela hraje nejen s nezkorumpovatelnou jistotou, ale ukazuje, že má stále vydatně nápadů, výsledkem kterých je nejlepší album ICED EARTH za hodně dlouhou dobu, dost možná i vůbec. Dlouholetí příznivci budou jistě nadšení.

03.07.2017	Diskuse (3)	Stray janpibal@crazydiamond.cz