IGGY AND THE STOOGES - Ready To Die
Marná sláva, ať již bude IGGY POP vydávat alba pouze pod svým osvědčeným pseudonymem, nebo k sobě připojí kumpány z THE STOOGES, zřejmě již nikdy nenahraje taková přelomová díla jakými byla alba „Raw Power“ nebo „Lust For Life“. Kdo by však od něho jako od stárnoucího barda čekal nějakou senilní načechranou krávovinku, bude pro něho novinka „Ready To Die“ po zásluze tvrdým a dobře mířeným budíčkem, asi jako když po nečekaném střetu s partou chuligánů přistanete bradou na asfaltovém parkovišti. Co na tom, že novince schází nápaditost starých nahrávek? Stejně si podobnými alby IGGY POP pouze zpestřuje čas mezi svými pověstnými koncertními štacemi, které vlastně logicky platí za jeho hlavní smysl hudební existence. Tyto nespoutané koncerty dává ve svých šestašedesáti stále s opravdu výjimečným nasazením. A lidé, co na něho přijdou, chtějí beztak slyšet zejména starou klasiku. Novinka „Ready To Die“ je tak, stejně jako tomu bylo u alba „The Weirdness“ (i když jde v jejím případě o lepší, živější a energičtější flákotu), vcelku postradatelnou sérií garáž rockových songů, které neurazí, ale ani příliš nenadchnou, a ve kterých je dodržen onen typický hlučně rozbordelařený sound THE STOOGES jako v éře počátku let sedmdesátých.
Co
se tedy v poslední době v řadách IGGYHO bandu THE STOOGES událo?
Náhradou za před časem zesnulého Rona Ashetona se stal James Williamson.
Stejně jako tomu bylo již v sedmdesátých letech, kdy měli v době alba
„Raw Power“ THE STOOGES před svým prvním rozpadem. Tenkrát přešel starší
z Ashetonů k base a uvolnil tak kytarový post o něco zručnějšímu, ale
osobnostně komplikovanějšímu Jamesi Williamsonovi. Dnes je u baskytary
znovu Mike Watt, který se stal právoplatným členem až někdy v době po
zahájení tohoto comebacku (zhruba před dekádou), u bicích je pak
neotřesitelná pozice Scotta Ashetona (mladšího z kultovních bratrů).
IGGY POP tedy se svými kumpány připravil zbrusu novou syrovou desku plnou neotesaného
rock´n´ rollu, ta však zůstává tak trochu za očekáváním. Možná je to tím, že zde úplně
chybí skladba hitovějšího charakteru, která by přinesla nějaké nové a
svěží impulsy. Jde sice o vyrovnanou sbírku, ale není zde nic, co
bychom od psouna ještě neslyšeli. Vzdušnější klasice se nové (tak trochu šablonovité) songy zkrátka nemohou ani náznakem přiblížit. Vše je opět poháněno
repetitivními kytarovými riffy, obměn je po skromnu, tu a tam dojde na nějaký moment umocněný dechovou sekcí,
třeba zrovna jako ten v singlovce „Sex And Money“, ale více méně jde o
šedivoučkou sbírku, kde jsou si skladby vzájemně vcelku podobné a je
jedno, jestli posloucháte „Gun“, „Job“ nebo úvodní vypalovačku „Burn“,
do klasik jaké IGGY skládal od sedmdesátých po devadesátá léta, tomu bez
pochyb dost schází.
Nepřekvapí ani trojice akustických songů, které výsledek mírně odlehčí - „Unfriendly World“, „Beat The Guy“ a „The Departed“. Zde IGGY POP plně zúročuje svou typickou poetiku životem spráskaného psa. Podobné tradicionalisticky pojaté písně již známe v lepším podání z jeho sólového alba „American Caesar“, které vlastně letos slaví dvacáté výročí od svého vydání. Pro mne osobně je tak zřejmě vrcholem titulní vypalovačka „Ready To Die“, která si to valí na práskavých riffech start –cíl, opatřena výrazným sloganem. Ono někdy méně znamená více, tedy určitě v tomto případě, kdy interpret již vydává album jen proto, aby se o něm ještě chvíli vědělo. Prostě další album THE STOOGES, kteří jsou svým stylovým záběrem prostě dávno neaktuální, ale nikomu to vůbec nevadí, protože na koncertech stejně zazní výběr z dávné historie.
| 15.07.2013 | Diskuse (0) | Stray janpibal@crazydiamond.cz |
 |
