IHSAHN - Telemark

80%

V loňském roce namísto dlouhohrající řadové desky vypustil norský mág dvě EP. Nejprve se v únoru jednalo o sevřenější, Ihsahnovými kořeny ovlivněné a temné „Telemark“, jehož název se vztahoval k norské přírodní oblasti, ze které hudebník pochází, no a posléze v září 2020 došlo na vznosné, důstojně pop/rockové a melancholické „Pharos“. Obě díla svou stylovou náplní sice charakterizují zcela opačné póly Ihsahnovy tvorby, ale obě rozhodně stojí za poslech. V rámci pětiskladbové náplně EPček je dalším spojujícím článkem zařazení tří vlastních písní a dvou předělávek na každý z těchto nosičů.

Nejprve se tedy pojďme podívat na první zmiňované EP. „Telemark“, i přes svůj nezpochybnitelný blackmetalový základ, nabízí mnohá překvapení svědčící o stále velkém nadhledu a skladatelském umu severského génia. Každá ze tří autorských skladeb totiž zaujme krom osvědčeného ďábelského krákoru, rytmických poryvů a rozostřené kytarové masy mnoha zvláštnostmi, které ji oddělují od běžného žánrového průměru. Ve výsledku je na oněch divotvorných skladbách nejzajímavějším prvkem využití různých dechových nástrojů, které ve výsledku dodávají metalovým písním příchuť určité avantgardnosti. Nejde však jen o žesťové aranže, ale o celkové brilantní propojení přímočarého metalového jádra s příjemně plynoucí poslouchatelností a Ihsahnovým skladatelským mistrovstvím. Principál vše udržel mimo rank experimentu a připustil všem divným detailům jen tolik prostoru, aby ty nevystupovaly výrazně do popředí, ale jen vyhlazovaly songy do potřebného feelingu.

Ihsahnovi se zde povedlo po celých pětadvacet minut udržet doslova fascinující magnetismus a posluchač tak nemá chvilku na výraznější oddech. Zlovolné kytarové poryvy sice krájí nástup úvodní „Stridig“ do řad pochodující nordické falangy, ovšem přes různě se tvarově proměňující mračna, stahující se nad imaginárním vojskem do sveřepého šklebu, je znát ona muzikální nadstavba a vyzrálost autora. Skok z okna v šestém patře (se zvoláním „...za Vůdcem a těma dalšíma!“) tak musí odpískat i ten největší životní nenávistník. Tohle není hudba pro šílence ani typy nořící se v zatvrzelé misantropii, tohle jsou vytříbené pochutiny pro fajnšmekry bažící po léčbě temnou krásou a přírodním vědění.

Ještě více je to patrné v „Nord“ dosahující až art-rockových fází s mnoha prolínajícími se kytarovými vyhrávkami a party dechových nástrojů. Kdesi uprostřed je tento pozvolna gradovaný song umocněn pasáží s mnohohlasým vokálním chórem. Asi nejvýraznější položkou celku je třetí píseň, titulní „Telemark“, která v ne zrovna rychlém tempu přináší souhru ležérních kytarových riffů odkazujících až kamsi k americkým devadesátkám v revoltujícím rocku. Ovšem to není vše, píseň je proháčkována zvuky norského folklórního nástroje, dodávajícího jí zde na ryzosti a dramatickém vyznění. Po chvíli sice u skladby dochází k zlomu do vyššího tempa a tak je válečná vřava rozpoutaná vpravdě stylově. Černou píseň považuji za mistrovské dílo, které velmi dobře reprezentuje tu polohu, kdy se Ihsahn vyznává k trvalým sympatiím scéně, ze které sám vzešel. Svůj black metal je však už nějaký čas schopen předávat pouze s otevřeností a svobodomyslností umělce, jenž se nehodlá ve svém vývoji zastavovat. EP „Telemark“ je tak ideální pozvánkou do nitra jeho domoviny, do kraje, ze kterého „Cisár“ čerpal mnoho inspirací.

Po třech autorských skladbách následují dva covery, z nichž oba rovněž považuji za podařené. Ať už se jedná o Kravitzovu „Rock´n ´Roll Is Dead“, kterou Ihsahn pojal tradičně s instrumentální štědrostí, ovšem bez toho, aby došlo k zneuctění originálu. Takže píseň obsahující památný kytarový riff a mnoho sól je v podstatě přehrána s podporou probleskující dechové sekce, silovou rytmikou a celkově temnější náladou. Závěrečnou předělávku „Wrathchild“ od IRON MAIDEN považuji za další Ihsahnovo srdce na dlani, protože v ní naprosto mistrovským způsobem uctil a dozdobil odkaz průkopníků britského heavy metalu. Celé EP „Telemark“ se mě jeví jako neuvěřitelně nabušená záležitost, kde ani jedna položka nepůsobí nepatřičně. Reprezentuje to temnější a dravější ze současné Ihsahnovi tvorby, ale zároveň je tomu všemu vlastní velká dávka nadhledu a skladatelských zkušeností.

19.01.2021	Diskuse (3)	Stray janpibal@crazydiamond.cz