IMMOLATION - Kingdom Of Conspiracy
Pojem death metal má v současné době daleko širší význam než před
pětadvaceti lety, kdy ho, za podpory silných hudebních vydavatelství, začala
praktikovat celá řada především amerických spolků. Z dnešního pohledu
je potěšitelné, že valná většina původních průkopníků tohoto žánru,
pokud se jim tedy do cesty přímo nepostavil nevybíravý osud každého
smrtelníka, je neustále muzikantsky aktivní a chrlí pro své fanoušky
další a další desky. Newyorští IMMOLATION, se svými
pětadvaceti křížky na krku, určitě takovými pionýry jsou. Kvarteto je
dodnes fajnšmekry bráno jako záruka tradičních žánrových hodnot,
konstantně vysoké kvality, a to i přes některé lehce diskutabilní
položky v diskografii. Jejich devátá řadovka je na pultech více než půl
roku a dostala od vydavatele už dosti odrbanou nálepku „návratu legend“,
která je vlastně při absenci jakéhokoliv jejich odchodu i poněkud zavádějící.
„Kingdom Of Conspiracy“ je první koncepční album v historii kapely, jenž si jako hlavní inspirační zdroj bere dystopický román „1984“ anglického politického žurnalisty George Orwella. Texty potom pojednávají o důsledcích života v totalitní společnosti a zároveň varují před falešnou propagandou, policejním státem, rozkladem sociálních vazeb, čili o tématech s neuvadající aktuálností. Hlavní protagonisti souboru - zpěvák a baskytarista Ross Dolan společně s kytaristou Robertem Vignou - měli za úkol přinejmenším potvrdit solidní formu prezentovanou nejen na předešlém, tři roky starém, opusu „Majesty And Decay“, ale zvláště pak rozvinout skladatelské ambice o rok mladšího a kritiky značně opěvovaného EP „Providence“. Potud tedy jakési všeobecně známé reálie nutné k načrtnutí základních kontur.
Na deskách IMMOLATION bych v první řadě řadě vyzdvihl atmosféru. Bez toho abych prvotně zkoumal kvalitu hudebních podkladů jako takových, mne vlastně jakékoliv jejich album dokázalo naprosto nasát do svého, pokaždé trošku jiného, apokalyptického mumraje. Poslem zkázy je především zlověstně kázající, přesto však jasně čitelný, Dolanův growl. Tento za doprovodu mohutně se valící rytmiky formuje klaustrofobická mračna, ze kterých vyšlehávají blesky fascinujících kytarových vyhrávek. Aktuální desítce skladeb nechybí nic z výše zmiňovaných hudebních ingrediencí. Hned úvodí inferno „Keep The Silent“, živené těžkou parou bicí soupravy, servíruje hned několik delikátních kytarových momentů. Ladění šestistrunek ruku v ruce s čistým (nikoliv sterilním) nazvučením dává vzpomenout na tvorbu polských černokněžníků BEHEMOTH, protože smrad z blackmetalové síry je na novince téměř všudypřítomný. Po prvních dvou uragánech přichází, v podobě titulního masakru, ona typická valivost a zdánlivé uklidnění, jenž je dvojkopáky protřelého mistra Steve Shalatyho opět transformováno do rychlejších poloh.
Salvy bicích jsou protínány výsostným riffingem a sóly obou freneticky útočících kytar. Všechny skladby nádherně houpají s tempy, přičemž ty volnější jsou násilím přidušovány, tak aby záhy mohly v plné kráse explodovat do smrtících obrátek a nesčetněkrát předvést skvostné erupce hudební brutality, která z kapely přímo sálá („Serving Divinity“ , „God Complex“ nebo „All That Waits“). Čtyřiceti minutovou desku hlavně zdobí její stoprocentní semknutost, vlastnost, která z mého mého úhlu pohledu právě scházela předchůdci, ale i velebenému EP „Providence“. Navzdory výše zmiňovanému zvýšenému blackmetalovému odéru, který se mi velice zamlouvá, se IMMOLATION skladatelsky nikam moc neposunují. Kvarteto, i tak pořád nabízí kvanta špičkových hudebních nápadů a potvrzuje, že jeho pověst spolehlivých deathmetalových stálic je skutečně zasloužená.
| 05.12.2013 | Diskuse (0) | Subeer jirikubis1975@gmail.com |
 |
