IMMORTAL - War Against All

80%

Z norských blackmetalových ikon IMMORTAL je v současnosti již jen jednočlenný projekt, nad kterým převzal veškerou kontrolu Demonaz. Nedokážu si představit, co se asi tak děje uvnitř velmi populární metalové kapely, když si její členové v průběhu let začnou jít permanentně po krku a vše se začíná drolit. Zvlášť pak, když jméno kapely patří k zavedeným značkám definujícím celý žánr. Přitom po třiceti letech existence by mohli již jen těžit ze svého statusu a pohodlně profitovat. 

Už minulá deska „Northern Chaos Gods“ (první po odchodu Abbatha), kde Demonaze doprovázel ještě bicman Horgh, však odhalovala především nezdolnou vitalitu IMMORTAL a chuť do tvorby mocných mrazivých hymen, kde se severský black metal konzervativnějšího starosvětského střihu leskl jako právě ukovaný meč. Novinka „War Against All“ jde obdobnou cestou, ale srovnatelný spád po celou svou délku ji schází. To však neznamená, že bych novinku nepovažoval za zdařilý počin vzešlý z věčné skandinávské tmy a zimy. Deska rozhodně nebortí žádná zavedená schémata a patří zcela jistě k tradičně pojatým albům skandinávské školy. Obdobně jako WATAIN, patří rovněž zkušení IMMORTAL k ctitelům tradičních hodnot severského black metalu. Nejsou kapelou elitářů, nýbrž hord ctících bojovné nalazení a majestátní charakter songů. Demonaz zkrátka nepřekvapuje, neuhýbá, a připomíná především Quothonův odkaz z let 1987 a 1988. K mé spokojenosti.

Z titulního poryvu „War Against All“ se od startu klube přímočarý manifest mysantropie, jaký získává na charismatu právě díky neměnnosti divokého nastavení, struktury, a sloganu zaníceného a pevnému jako skála. Že se zde nalézáme na území neoblomných postojů stvrzuje rovněž následující „Thunders Of Darkness“, rychlá skladba opětovně zavádějící posluchače na náhorní planiny ošlehávané polárním větrem. Co „Wargod“ ubírá z tempa, to přidává na síle nosného riffu a groovu, za který by se nestyděl ani památný Orgasmatron. Tohle je černočernej groovy rock´n´roll, navíc skvostně ozdobený zrychlenou a notně vygradovanou pasáží ve své třetí čtvrtině! 

Nacházíme se v epicentru podstaty nové hudby IMMORTAL. Nejsilnější pasáž novinky pokračuje prostřednictvím „No Sun“, kdy stojíme uprostřed pohoří zla a máme možnost se sveřepým výrazem ve tváři sledovat přelet hejna krkavců a čelit intenzitě sil, které stojí nad vším živým. A že podobně dramatické pocitovky zkrátka IMMORTAL umí, stvrzuje i následná jízda „Return To Cold“, kdy při jejím strnulém poslechu člověk na sobě vnímá každý nepatrný záchvěv nosních dírek. Blackmetalista si řekne „nic nového pod sluncem (pardon spíš pod chladným měsícem)“, ale při svátečním dávkování podobné hudby máte větší šanci objevovat jemné nuance nálad a zajímavé detaily, já osobně jsem schopen většího soustředění, když je deska kvalitně zprodukovaná a stojí za ní větší kapela. 

Immortalí volání Ktulhu, jmenovitě song „Norlandihr“, je sama o sobě velice zajímavá instrumentálka, která prostě krásně jede sněhově bílou scenérií, příjemně se poslouchá a pozvolna graduje. Zkrátka song, který vychází z útrob osmdesátkového metalu hozený do blackmetalovější formy. Závěrečná „Blashyrkh My Throne“ je asi tím správným majestátním vyvrcholením nového alba, neboť zachycuje právě ty přednosti hudby této zkušené žánrové značky, že již teď není pochybností o pokračování cesty IMMORTAL.

Jasně, novinka určitě neboří žádné mantinely extremity, nepřináší vůbec nic nového do blackmetalového prostoru, ale poměrně v pohodě definuje současnou tvář IMMORTAL, tak jak jí zjevně cítí právě Demonaz. Jde o velmi zkušené, dramaturgicky vyvážené a dobře poslouchatelné black-metalové album staré školy, které je především sázkou na jistotu. Tradiční a z mého pohledu i kvalitní zásek! Elitáři, nechte si své MAYHEM, pro mne jsou mnohem lepší současní IMMORTAL.

10.06.2023	Diskuse (2)	Stray janpibal@crazydiamond.cz