IMODIUM - Horizont

60%

Dlouhých 5 let chyběla na české hudební scéně kapela IMODIUM. Po posledním albu „Element“ z roku 2017 si následně v roce 2019 vybrali neplacené volno, a samozřejmě neřekli, kdy se přesně vrátí. A jestli vůbec. Teď jsou teda zpět, a já jsem upřímně rád. Samozřejmě každý podobný návrat po takové době vyvolává oprávněné otázky. Dokážou navázat a pokračovat v nastavené laťce? Bude to evoluce, nebo revoluce, nebo jen stagnace? Broumovské (tehdy) trio jsem poprvé viděl ještě za svých studentských let, kdy oni taky byly ještě studenti. Akorát ve školském zařízení o level níže, pro ještě neplnoleté studenty. Měli čerstvě podepsanou smlouvu s velkým labelem (Warner, terazky Supraphon) a přes svůj evidentně mladý věk hráli parádně. Jasně, inspirace pro jejich grungeové písničky byla neoddiskutovatelná, ale bavíme se o začátku nového tisíciletí, kdy se třeba NIRVANA ještě na kolejích běžně poslouchala. Každopádně kapela nezakrněla a na každém albu se dokázala posouvat, rozvíjet svůj styl. Postupně přešla prakticky jen na české texty, nabrala dalšího kytaristu, obohacovala zvuk a vyvíjela se i skladatelsky. Post-grunge, tvrdší moderní rock, alternativní rock, stadionový rock, emo rock. Nikdy jsem je nedokázal uspokojivě (pro sebe) zařadit. Dokázali složit dost tvrdou písničku s riffy bez ostychu a bázně se hlásící do metalového světa, a hned vedle ní zařadit typicky alternativně rockovou baladu. Ve finále je to asi jedno, každé jejich album mám rád. Oslovovaly mě texty, baví mě zvuk, líbí se mi melodika. A na letošním jarním comebackovém koncertu potvrdili, že naživo to má pořád šťávu a drive.

Co teda znamená IMODIUM v roce 2024? Především novou sestavu, konkrétně zakládajícího člena, bubeníka Kárla, nahradil Adam Jánošík. Jeho tajnou schopností je evidentně textařina. Přispěl na album dvěma písničkami a za mě jsou to jedny z nejlepších. Kromě toho je samozřejmě i velice slušným bubeníkem. Stylově je to citelný posun. Zatímco Kárl byl typický, a velmi šikovný, alternativně rockový bubeník devadesátkového střihu, Adam mě svojí hrou připomíná třeba Franka Zummo ze SUM 41. Používá výrazivo typické pro moderní hardcore/metal punkovou nebo crossover scénu, je agresivnější, zařazuje rychlé breaky, nebo naopak zpomaluje přes mohutně znějící kotly.

Koncepce alba je klasicky pestrá. Otvírák „Les“ je typické IMODIUM, má drive, spád, všechno správně. Těžkotonážní „Tuláci“ by potřebovala možná tvrdší refrén, jinak se mi líbí zvukově i kompozičně. Krásná a melodická „Severnské mosty“ nabídne moderní rock ve stylu FOO FIGHTERS. Zvukově spíš k indie rocku inklinuje „Někdo se dívá“, kombinující typicky americký zvuk s typicky českou melodikou. A funguje to skvěle. Devadesátkový jazzový groove se soulovým nádechem dle návodu THE AFGHAN WHIGS přináší „60 minut“, skrytá perla a zřejmě nejodvážnější a nejméně typická položka alba. Skvělé „klubové“ kytary, skvělý text, skvělá ponurá atmosféra vyšperkovaná v mohutném závěru. Rytmicky rozcuchaná „Padal jsem dlouho“ je možná inspirovaná RED HOT CHILLI PEPPERS. Silně skreslené kytary v moderním rockovém hávu s lehce punkovým nádechem, podpořeným i v textu odkazy na jednu z nejslavnějších písniček THE CLASH, do nás natlakuje „OK kluk“. Velmi povedená je i závěrečná „Přístav“. Procítěná, téměř emo rocková píseň, s power rockovým refrénem a intenzivní mezihrou explodující do závěrečné hypnotické opakovačky.

Co mi na albu trochu chybí, a přitom to vždy byla silná stránka IMODIUM, jsou bombastické, stadiónové refrény. Ano, máme tady několik výrazně melodických písniček, ale nejsou to ty typické „zpívá celý klub/kulturák/fesťák/stadion“, které strhnou davy, včetně lidí, kteří to slyší poprvé v životě. Je evidentní, že kapela chtěla udělat pestré album, zkusit i nové věci, možná trochu experimentovat, ale příště prosím myslete i na staré (služebně, a pomalu i věkově) fanoušky prosím.

Druhý postřeh se váže k textům. Doteď to bylo vždy na první dobrou. Pustil jsem si album a texty mi okamžitě sedly. Teď je to tak napůl. Některým nemůžu ani po opakovaných posleších přijít na chuť, nedokážu se s nimi propojit. Nejspíš bude chyba ve mně. Měl jsem rád jejich docela přímočarou, nekomplikovanou, ale specifickou lyriku se silným drivem. Tady se ztrácím. Tím neříkám, že jsou texty špatné, naopak, jsou zatím asi nejpropracovanější a nejpoetičtější co stvořili. Jen mi trochu nesedí k této kapele, do tohoto typu hudby.

Překročili tedy IMODIUM svůj „Horizont“? Za mě ne, ale kolikrát za život se to taky může podařit? Nahráli slušný album, s moderním zvukem, s několika dobrými a pár výbornými písničkami, který rozhodně osvěžil český rockový rybník. Jestli bylo cílem složit dospělý album, tak se to povedlo, ale možná je až moc dospělý. A trochu tomu chybí ta klukovská frackovitost. Za mě silných 60%.

09.10.2024	Diskuse (1)	Tomáš