IN FLAMES - Siren Charms

80%

Víte, co mne baví nejvíc na těch dnešních IN FLAMES? Že z vysoka serou na názory zhrzených metlošů vyžadujících od nich patnáct let starý mustr plný bleskových kytarových kejklí a uřvaného Fridénova projevu z období alb jako třeba „Colony“. Osobně si totiž myslím, že potencionální návrat k vlastním kořenům by Švédy nejenom že nikam neposunul po stránce komerční, ale určitě by je totálně zazdil i po stránce umělecké. Mám za to, že zrovna v jejich případě by byl návrat k melodickému thrash/deathu úplně tou nejhorší cestou. Kdykoliv sám vyžaduji k poslechu razantní riffovitý metal, vždy určitě raději sahám po starších výtvorech kapel jako KREATOR, SLAYER, ANTHRAX, SEPULTURA nebo CARCASS, než po starých albech IN FLAMES a CHILDREN OF BODOM z devadesátých let. Na rozdíl od mnohých je mi postupný vývoj  této švédské kapely velmi sympatický a prakticky na něj aplikuji vlastní tvrzení, že čím méně budou IN FLAMES hrát čistý metal, tím pro mne budou umělecky hodnotnější. Stížnosti na současný velmi ufňukaný Fridénův hlasový projev absolutně nepobírám, protože jej považuji za právě jedno ze zásadních koření utvářejících přesně to, co se mi na jejich současné hudbě líbí. 

Už skutečnost, že se tentokrát Švédové usadili v Berlíně ve studiových komplexech Hansa, kde v dávné minulosti vznikla velká spousta znamenitých nahrávek indie-rockové, punkrockové a synthy-popové scény, svědčila ve prospěch dalšího odklonu od metalové platformy a tradičních kovových hodnot. Deska nakonec můj předpoklad potvrdila, byť jí stále řadím do metalového ranku. Novinka „Siren Charms“ je dosud nejvýraznějším úkrokem od stylu s jakým IN FLAMES v devadesátých letech vešli ve známost a sklízeli první úspěchy. Kapela dnes staví na zcela odlišných vlastnostech své tvorby, je však stejně zapálená. O tom rozhodně nepochybuji ani na vteřinu. On s novinkou totiž nenastává pouze rozdíl oproti albům jako „Whoracle“ a „Clayman“, ale jde o velký rozdíl i oproti oblíbenému albu „Come Clarity“, které mnozí považují za to nejlepší z poslední dekády. Už první ohlasy na „Siren Charms“ byly velmi kritické a vlastně jsem si díky nim vzpomněl na případ britských zasmušilců z PARADISE LOST, kteří, v roce 1999 v době vydání jejich jasně nejpopovější desky „Host“, byli okamžitě po realizaci této nahrávky zaházeni ze všech stran splašky, přitom šlo o velmi dobré album, které spousta nových posluchačů objevila a mnoho starých docenilo až postupem doby a dnes se o něm hovoří jako o poslední vývojově přínosné věci od této kapely. Ano, IN FLAMES jsou dnes v podobné pozici (a to ani zdaleka nevyměkli tolik) a já jim díky tomu moc fandím. 

Fandím totiž jejich odvaze dělat věci podle svého a srát na vidle a holínky, srát na všechny metalové okovy, které jsou dobré tak pro smrduté venkovské patolízaly bez talentu a odvahy. Jakkoliv deska „Siren Charms“ stále zůstává (dle mého úsudku) hodně metalovou záležitostí, mám za to, že splňuje přesně ten posun, jakého chtěla kapela docílit. Songy jsou mnohem pročištěnější, většina jich graduje do výrazných refrénů (ne však hloupě přeslazených, ale příjemně poberlínsku nahořklých) a vlastní vybroušený a moderní zvukový kabátek. 

Výrazného prostoru se zde dostává nejrůznějším samplům a klávesovým aranžím, které v kombinaci s úspornější (o to však lepší) kytarovou hrou, utvářejí povedenou instrumentální složku skladeb. Důkazem toho je hned úvodní song „In Plain View“. Mám za to, že Björn Gelotte dnes dobře ví, kdy  ve skladbách nehrát a naopak, kdy se do toho pustit se vší vervou. Dnešní IN FLAMES to je moderní spojení popové melodiky s nu-metalovou razancí a bohatými (nikoliv však přeplácanými, nýbrž vkusnými) aranžemi. Vše je dokonale vyšlechtěno, tak aby plnilo ty nejpřísnější kritéria pro moderní chytlavé album. Přejděme tedy k dalším skladbám. Vybroušný riffing uvede hned následnou „Everything´s Gone“ a zastřený vokál ve slokách přechází až v refrénech do vášnivějších poloh. Skladba má znamenitý a hodně hutný groove a skvěle šlape. Jde určitě o jednu z nejpovedenějších věcí z té tvrdší poloviny nahrávky. S třetí „Paralyzed“ se dostáváme do fáze největších hitů kolekce. Umírněnější forma zde dává prostor k vyniknutí procítěnému zpěvu Anderse Fridéna, který podmazávají moderní synthy podklady. Vše posléze vrcholí výtečným refrénem. Stejně dobrá je i plíživá „Through Oblivion“, která sice zpočátku působí trochu ospale, ale posléze nabídne ten nejchytlavější refrén nahrávky. Podle podobného mustru jsou složeny i další dvě položky – „With Eyes Wide Open“ a titulní „Siren Charms“, které onu střední fázi líbivých songů uzavřou. Vlastně až po tento moment považuji novinku IN FLAMES za velmi povedenou moderní rockovou fošnu bez závažného zaváhání. Ona tedy moderní zůstane až do konce, ale s další skladbou „When The World Explodes“, kde Fridén vřeští na hranici kolapsu a vše působí velmi zuřivě a rozohněně, pravda trochu upadá skladatelský základ. IN FLAMES mi dnes totiž v těch dravějším momentech přijdou více vykalkulovaní než je tomu v případě těch mírnějších. V kontrastně unylém refrénu posledně zmíněné skladby navíc frontmana doprovází Emilia Feldt a neřekl bych, že to je pro tuto skladbu šťastné rozřešení. 

Následuje vcelku zbytečná „Rusted Nail“ a rovněž ne moc nápaditá „Dead Eyes“, kde se zpěvné momenty střídají s těmi vyloženě unavenými, prostě jakási vatovitá stagnace. Poslední dvě skladby jsou však znovu vcelku povedené, takže ať už jde o ostrou riffovici „Monsters In The Ballroom“, vedenou kdesi na hranici nu-metalu a göteborského stylu IN FLAMES zpřed pěti let a „Filtered Truth“, která má v sobě takové ty zdravé bigbítově-hitové ambice, vždy jde o podnětnou vypalovačku, která Švédům rozhodně ostudu neudělá. Sečteno a podtrženo, vývoj IN FLAMES pokračuje správným směrem a ti se nám odměňují výsostně moderní nahrávkou, kde je jejich DNA stále jasně dohledatelné, avšak již léta trvající odklon od jejich starého melody thrash/deathmetalového pojetí z devadesátých let rovněž pokračuje. Podle mého stále kvalitka, byť „Sounds Of A Playground Fading“ zůstalo nepřekonáno a drží si tak u mne pozici nejlepšího alba IN FLAMES. 

CD zakoupeno v obchodě Music Records.

10.09.2014	Diskuse (21)	Stray janpibal@crazydiamond.cz