Dovolím si upozornit na nové či staro-nové fanouškovské stránky o kapele METALLICA viz. odkaz.

https://metallica-fanstranky.cz/

Imothep : no, dobové drby tvrdí, že to byl právě Bob Rock, který St. Anger původně vůbec nechtěl vydat a proto se s ním rozloučili. Podle mě chtěla jít kapela jiným směrem a uvědomila si to až pozdě. Jinak jeho produkce je samozřejmě top. Metallica je skvělá kapela, ale dobrýho producenta potřebuje. Na autopilota moc nefunguje.

Jeden ze zásadních milníků rockové scény. Hodně slušně provedené písně v hodně zajímavé produkci. Pár bohužel nesmrtelných hitů vynáší kapelu do nebes. Problém je, že to album je tak dobrý až to hezký není. Což se projevuje přesně jak tu zaznělo - dá se jím přežrat. Dneska už beru černé jen jako evoluční demo nutné pro dosažení vrcholu Metallicy na Loadu a Reloadu.

Zrovna to davam(po letech) a ta deska, krom toho, ze obsahuje silnej material, je DO DNESNICH dni zvukovym standardem a hodne vysoko nastavenou latkou celkove produkce. Fakt neuveritelny, ale klidne se muze merit s deskami o 20 let mladsimi(ktere navic vznikaly za pouziti mnohem modernejsich technologii) a ve vetsine pripadu je stale predci!V clanku zaznela slova chvaly snad na kazdy instrument a aranzma jeho partu. No, doporucuji shlednout video “A Year and a Half in the Life of Metallica” a kazdemu pak asi bude jasne, ze Bob Rock mel vice nez obrovskou zasluhu na celkovem zneni alba i aranzma a kompozici jednotlivych partu. O to vic pak zamrzi, ze vsechno, co pracne po leta budoval zaslapal do zeme a poslal do hajzlu skvarem zvanym St. Anger.

Černá se povedla, to jo, ale po těch letech už její síla vyvanula, i když ty písničky jsou dobrý. Prostě Battery bude fungovat vždycky, kdežto Sad But True dnes už jen vypovídá o době, kdy metal přestal být ortodoxní svět skoro sektářského typu a naopak pop-kultura se na tvrdou hudbu přestala dívat jen jako na bandu pokreslenejch magorů. Ta deska vyšla v nejlepším obsahem pro svou dobu a urvala pořádný kus toho, co by jinak sežrala Nirvana. Bohužel to byl jedinečný okamžik, který se už nikdy nikomu v metalu nepodařil, nápodoby černýho alba od jiných kapel většinou moc nezafungovaly (viz Cryptic Writings, Sounds of the white noise - berte trochu s nadhledem) a sama Metallica, když se o to po pěti letech znovu pokusila, se začala propadat sama do sebe, aby se St. Anger skončila úplně na dně. A podle mého možná trochu moc kritického ucha se z toho dna už nikdy nezvedla, jen odněkud z Mariánského příkopu pořád vykřikuje, že je nejlepší na světě.

wuxia: Ano, souhlasím, že technicky vzato je jeho výkon tragický, ALE .... nějakým dekadentním způsobem to tam sedí. :)

To Davey: Na druhou stranu Metalica zas až takovým pro mě překvapením nebyla, protože mám pocit, že Unforgiven a Whenever may I roam byly v místech kam jsem chodil slyšet už před tím, než bylo možný se dostat k albu...

To Davey: já jako člověk, co měl už tehdy skoro všechny Judas Priest aspoň na pásu, jsem na Painkillera koukal jako na zjevení a na 100% jsem na to tak nepulil bulvy a boltce jen já sám:--)

To Stray: parafráze Steva Blaze: je jedno jakými sračkami prochází popkulturní scéna, stejně se vždy vše vrátí k tomu, že u normálních lidí uspěje ten kdo má dobrou chemii uvnitř bandy, dostatečnou virtuozitu a píše dobrý skladby:-)

Hooya: A kam se to podělo? Souhlasím, že na black albu hraje Ulrich velmi dobře, ale na novince je jeho výkon opravdu k nevydržení. Opravdu už nezvládne víc než jen tupý mlácení do virblu?

Z mého pohledu jedno z nejlépe odbubnovaných metalových alb. Beze srandy. Není to předváděčka přechodů jako na Justici, ale krásná, přehledná a úsporná hra, kde každý úder má své místo, je dokonale slyšet díky lahůdkovému zvuku a není zde jediný navíc.

Ano, krásně řečeno - "tehdy ještě fungovalo nadšení pro muziku", a doplním - zatímco dnes už jde jen o špičkování mezi anonymními ubožáky a oběťmi "cyber-pseudo-reality", kdo jako kdy nějakou posranou jepici objevil první. :-)

To Bluejamie65Já bych řekl že to až takový paradox nebyl. Metallica i Judas Priest a AC/DC v dané době předložili to co se od nich upěnlivě očekávalo. To je srozumitelnost pro masy fanoušků. A to se v těchto případech na 100% podařilo a vzbudilo obrovské nadšení aniž by došlo k podbízení. To tedy hlavně u Metallicy. V těch dobách ještě fungovalo nadšení pro muziku které už dnes v záplavě produkce už není možné.

Ta alba uspěla, ne protože byla měkká či tvrdá, ale protože byla zkrátka hodně dobrá! :-)

To Daveyy: parádní postřeh, možná ještě k tomu lze dodat, že je to v tom jistá paradoxnost těch kreativních pohybů, kde Judas Priest jdou od přece jen posluchačsky široce přívětivých Turbo a Ram k mnohem drsnějšímu výrazu a měli úspěch, Metalica zvolila cestu opačnou a uspěla také:-)

Ani já jsem s Black albem neměl problém v době vydání a nevadí mě dodnes. I když syrovost let osmdesátých vzala za své, vše bylo bohatě nahrazeno strukturou a propracovaností nových skladeb. Enter to Sandman mě dostal na kolena A Sad But True mě dorazilo. A Nothing Else Matters příjemně šokovalo. Je to prostě genialní hudební šperk. Něco jako Back In Black nebo Painkiller.

Stray: ale jo, vždyť já tohle album uznávám a s tvojím hodnocením nemám žádnou to potíž. Můj problém s tímto skvostem jsem pospal, čistě můj rybíz, takže v pohodě. To, že je St.Anger lví pšouk mi taky nevadí, prostě mě to baví čihat více, než se civět na čistotu černého diamantu.Heineken taky nebudu chlastat, jenom kvůli tomu, že ho má valná většina světová populace za pivní Olymp, mě to prostě nechutná a bolí mě z něho hlava už při konzumaci. Každopádně díky za seriál, METALLICA mám rád.. těším se na další kapitoly..

subeer: Dík za příspěvek. Ale musím ti říct, nech si tu svou "pozitivní diskriminaci" mezi alby. :-) Nebudu poslouchat špatnou desku jen proto, že se mi ta dobrá oposlouchala. A proto raději tisíckrát poslech Black alba, než desetkrát St.Anger. navíc hodnocení se nedělá na základě, že se někomu něco jakože přejedlo a má se vycházet ze stejného metru pro všechna díla, tedy jak osobní pohled z prvních dojmů, trvanlivost všeobecnou i dopad na scénu celkově, rovněž je u historické recenze potřeba zohlednit kontext doby a ve všech těchto bodech je Černá deska vynikající, zatímcfo St.Anger jen takovej čmoud.:-)

Pro mě zdaleka vůbec nejproblémovější řadovka, kterou jako jedinou v diskografii nemám (CD jsem dal do bazaru L.P. 1997) a nemám to ani na MP3. Proč?Souhlasím s tím, že 1) kapela trefila černější než černou v tvrdě-hudební náladě oné doby. 2) umělecky nestála na místě a povedl se jí úžasný přerod v hudební legendu, kterou zná a spojuje si jí s tvrdou hudbou snad úplně každý, kdo kdy jakoukoliv hudbu poslouchal tj. od Josefa Zímy až po Curtise 50 Cent 3) valná většina skladeb z této desky jsou generační skvosty, které určitě patří do nějaké pomyslné encyklopedie (tvrdé) hudby. 4) Album nasvětlilo “metal” pro větší počet posluchačů a čtenářů Bravíček a tím pomohlo i ostatním tvrdě znějícím kapelám. Můj problém je, že jsem se všeho toho skvostu, během 6-ti let po vydaní, doslova přežral jako svého času sýru Lučina. Bohužel, do teď nenastal nějaký restart, tak abych si to jako celek chtěl znovu pustit. Bez jakýkoliv tendencí vypadat “jinak”, radši zkoumám St. Anger než abych si připomínal tyto hity, které maximálně toleruju na koncertních DVDých kapely, s tím, že “Nothing Else Matter” s velkým přemáháním, na tuhle pecku nám opravdu téměř alergické reakce.

Samo o sobě je to asi za 100, ale ve srování s Ride a Master to bere maximálně 30.