Smolík: Chápej, jako autor většiny zdejších článků mám největší radost, když jsou fóra zaplněná nejroztodivnějšími zajímavými příspěvky pod černými nicky čtenářů, a naopak když jsou navrch až moc moje odpovědi s mým červeným nickem, moc mě to vizuálně nelahodí, protože si za a) mohu trochu připadat jako samomluvec a b) někdo by si mohl myslet, že jsem samožer, no a to je důvod, proč, i přestože bych si rád popovídal, někdy to celé nechám bez reakce, vždyť to hlavní píšu v článku, tak k čemu ještě exhibovat v diskusi, na druhou stranu jsem v jádru tvor vcelku společenský, pravda někdy donucený k samotce :-), takže mě jakákoliv započatá diskuse samozřejmě těší. Nejlepší stav je samozřejmě ten, když vidím, že si čtenáři povídají mezi sebou, aniž bych jim do toho lezl, to je samozřejmě ten úplně nejlepší stav. Bluejamie: Chápu, bluesovost atd., vkusu neporučíš. "Hnědý metalový stránky"? :-) Hledej, třeba ti někdo napoví - dle mého takřka ortelovský odpad netového metalového pisálkovství v tuzemsku. :-)Plch: Dík za příspěvek zveřejněný před dvěma minutami.:-) Osobně si myslím, že tak dobrý skladby jako Moth Into Flame, Now That We´re Dead a Dream No More METALLICA zhruba dvacet let nenahrála, na druhou stranu jde o desku bez hitového majáku, to je pravda, ale taková tu byla i minule, navíc skladbově horší.

Nová Metallica mě celkem baví, rozhodně víc než předchozí album (rozhodně ale míň než poslední Anthrax, Megadeth nebo Testament). Ve zkoušce času ale toto album podle mě neobstojí a málokdo se k němu bude vracet tak jako k prvním legendárním deskám. Nesmrtelná alba totiž dělají nesmrtelné skladby a právě výrazné hity na "Hardwire..." (i na předchozí "Death Magnetic") bohužel chybí. Jako celek deska neurazí, "pamětihodných" momentů je tam ale pramálo. Něco jako "Creeping Death", "Battery", "One", "Sad But True" nebo klidně i "Until It Sleeps" a "Memory Remains" prostě na novince chybí. Mohla to být třeba "Now That We´re Dead", kdyby tak okatě nekopírovala "Enter Sandman", škoda... A přiznala to ostatně i sama kapela, když natočila klipy ke všem skladbám. Pro mě jasný signál toho, že si sice stojí za všemi skladbami (nebo spíš má prachy na dvanáct klipů), o žádné z nich ale jasně nedeklaruje "to je ten song, který nás teď reprezentuje a kvůli kterému si desku budete chtít pouštět (i za čas) pořád dokola..."

Já jsem za tvé reakce právě rád, tvé názory na muziku jsou mi dle recenzí dost blízké (i když teda In Flames, to na 70% není :-) ) , ale na novou Metallicu mám názor jiný. Je fajn, že to mohu poslouchat i za přítomnosti manželky, kterou jsem postupem času naučil oblíbit si například Nightwish, Jamese Labrieho, Kamelot, ale třeba Meshuggah "kupodivu" nedá (takže ten vánoční dárek v podobě CD Koloss si později vyřítala :-) ) , Metallica se stala nekonfliktním středním proudem. Hudba, která tak nějak plyne, ale nic moc nedává. Ale jo, ono asi chtít po Metle něco jiného už ani nejde. To je jako po Larsovi chtít aby zahrál nějaký part Hoglana.

To Stray: ad body a procenta, se vkusem si nejde poradit jen tak, myslím, že na ty lidi se není třeba zlobit, těm lidem vyhovuje víc speed než něco, kde je silně cítit hard rockový základ. Mají prostě jen jinak umístěn svůj bod základního zájmu... nic víc. Je to podobná věc, jako kdybych se já divil jak je možný, že necítíš, že třeba u Cinderelly je výrazně vyšší kvalita i hodnota a trvanlivost u těch skladeb a alb, ve kterých se přiznávají ke své maniakální lásce k blues.... + co to proboha jsou HNĚDÝ METALOVÝ STRÁNKY??? Já to spíš beru jako Limonádový Joe, pokud poslouchají metal, je to dobře, protože díky těm profláklým kapelám koncertuje spousta dalších, jakkoli třeba ten Freedom Call je spíš party kapela:-)

Smolík: Věř, že to poslední je, že bych tu chtěl cizí příspěvky přebouchávat svýma.:-) Naopak mám chuť vždy diskusi nechat plynout. Nicméně si dovolím zase odpovědět. Přijde mě, že stavět song Spit Out The Bone do pozice špičky nové desky JE hrozně smutné. Ne ani tak ve vztahu ke kapele METALLICA (i když to nepochopení tam je jasný), jako spíš ve smyslu ochuzování sebe samotnýho jako posluchače, co je s tou kapelou třicet let. Dle mého to největší jádro novinky tkví ve skladbách 2. až 8., v tomto rozmezí je dle mne pravá podstata nové METLY a v podstatě to nejlepší, ty dva rychlý útočný štíty na krajích alba, ty tam jsou spíš aby se zachovala různost a poukázalo, že kapela neopouští území tvrdosti a rychlosti, ale ruku na srdce, Hardwired ani Spit Out prostě na Confusion nebo Dream No More nemaj. :-) Já taky METALLICU sleduju od druhé půle osmdesátek, ale z novinky zklamán nejsem, THRASH nečekám, není tím podstatným u nich, naopak mne na pár vteřin napadlo sečíst si vcelku hluchá místa kupříkladu na And Justice For All(co třeba The Shortest Straw nebo The Frayed End Of Sanity...?) a říct si: "vždyť je jich vlastně skoro stejně jako na Hardwired, ne?", takže je všechno skvělý a v POHODĚ.:-) "Není ona ta Hardwired vlastně stejně dobrá deska jako Justice?" :-) Čas ukáže, ale já si myslím, že novinka opravdu má na to, aby se z historického pohledu zapsala. Mě se moc líbí. Louža: říct o Hetfieldovi, "trvalo to dlouho, ale vyhrál se" JE děsně srandovní :-), kdybych tě neznal, přišel bys mě dost arogantní, ale že vím, že si v podstatě hodnej trpaslíček, tak tě pro tentokrát omlouvám, "On ti jako Daniel Gildenlow přijde jako lepší hudebník než Hetfield? A kde má nějaký velký skladby?" :-) Tohle dokážu přejít, jen protože existujou ještě větší názorový zrůdnosti, stačí najet na HNĚDÝ METALOVÝ STRÁNKY a přečíst si průměrné známky v globálním článku na novou METLU a hned vedle toho 10/10 u alb jako nový FREEDOM CALL nebo HAMMERFALL, tedy absolutně zaměnitelnej speed evropského střihu, podle těch lidí je jakože nová METALLICA o 5 bodů horší než novej FREEDOM CALL??? :-))

No nové Metallice se sice najdou dobré skladby (Spit Out The Bone!), ale je jich cca 1/3. Kdyby každá jiná kapela vydala album, kde bude 1/3 skladeb výborných (rozuměj, téměř stejně dobrých, jaké tato kapela uměla dřív, i když stále ne tak dobrých), 1/3, řekněme, průměrných a 1/3 vyloženě slabých, těžko ho budeme hodnotit za 80%. Já na Metallice vyrůstal, můj jeden z prvních kontaktů s metalem byla kazety Sony90 a na ní Ride + Master, bylo to v roce 1987. Teprve poté jsem začal s IM, Slayer, atd. Proto Metallica byla má srdcovka. I černé album jsem posléze kousnul a i když Master to nebyl, pochopil jsem snahu o posun někam jinam a album si oblíbil. Já nemohu u svých kdysi oblíbenců kvitovat s nadšením to, že se jim podařilo vydat něco lepšího než St. Anger či Reload, nepochopím vytažený kopák, který hraje bum čvacht se šroťákem, mně by snad ani nevadilo, že v jedné skladbě vyskočí Kill Em All, v další Iron Maiden, v další black album či Justice, pořád mám rád třeba IM, kteří hrajou téměř pořád stejně, ovšem irituje mě, ža se osm let čeká na něco, co je výbroné maximálně z té jedné třetiny. To je prostě málo. Ano, já jim to věřím, mnohem víc než na předchůdci, jsem ale přesvědčený, že v souboji s časem toto album neobstojí. Stejně dopadl i minulý počin.

Podle mne je to o motivaci a vůli pracovat na sobě i po dosažení vysokého levelu úspěšnosti, v tom herním smyslu na sobě Lars zkrátka přestal pracovat, ale na tom kde METALLICA je, nese na druhou stranu velký podíl, řekl bych, že i ten největší. Dle mého si prostě udržuje minimálně nutný standard. Proč pořád srovnávat s Master a Justice, ta kapela už je stylově jinde, je rockově otevřenější, tudíž tomu chybí ta přísnost a dril, ale není to na druhou stranu dobře? :-) Jasně, Lars je podprůměrnej bicman, ale Van Willamse v METALLICE nechci.

Imothep : To není jen případ Larse, třeba takovej Max Cavalera je podle mě taky na tu kytaru horší a horší. Přitom nechápu jak je to možný, když jde o profi kapely hrají stovky koncertů ročně. Za tu dobu se prostě musí vyhrát i kdyby nechtěli. Viz třeba Hetfield, který mi už dneska sedne jako sólový kytarista skrze jeho melodický cítění mnohem víc, než to Kirkovo cirkulárkový kvičení a kvákání. Trvalo to dlouho, ale vyhrál se. Lars má za sebou stejně tolik koncertů a je čím dál větší kopyto :-) Nechápu.

Stray: same spatne priklady dle meho nazoru, protoze jak ZZ Top, tak AC/DC si hrajou hrajou 40 let vicemene to stejne. Kdezto Lars uz hodne dlouho zaostava za svym standardem z let 86 - 88 bych rekl. Vis zrovna vcera jsem koukal na Flight 666 a konkretne Nicko je myslim krasnej priklad, s temito kapelami to mas porovnavat.

Od Franka Bearda (ZZ TOP) taky fanoušci nežádají chaotické rytmické spletence a přesto je to ten pravý na svém místě. Co beat, kterej dávají do songů bubeníci AC/DC? Pro mě je zkrátka nesmysl, lpět na tom, že nejslavnější metalová kapela musí mít i bubeníka na úrovni těch technicky vyspělých agresorů, kterýma se ohání kdejakej příznivec tvrdé hudby. Nemusí. Ať jdou do háje! Já ve své oblíbené hudbě tento způsob bicích vůbec nepotřebuji a novou METALICU si pouštím ještě s větší chutí než novej TESTAMENT, protože proč? Protože na ní jsou prostě lepší skladby a to navzdory hvězdné squadře kterou tvoří ti druzí jmenovaní.

Jasná páka. Každej dobrej bubeník má svůj trademark. Larsův trademark je, že je prostě špatnej :-) Jinak jsem nepsal že Metallice nevěřím. Naopak. Kapela je to dnes uvěřitelná. Jen mi prostě připadá, že neví co si počít sama se sebou. Tak či tak. Novinka je určitě to nej co z nich vypadlo po novém tisíciletí. Album ke kterému se už od vydání občasně vracím a budu asi ještě dál vracet.

Souhlas se Strayem. K Metallice se jakýkoliv lepší a rychlejší bubeník prostě nehodí a nikdy nehodil. Metallica je Metallica s Larsem. Bez Larse by to nebyla Metallica. Deska je to velmi povedená a zdá se mi i upřímná.

Hm... já měl vstup k albu nemastný, neslaný, pak si to ale sedalo. Výsledek je ten, že bych rozhodně neřekl, jak Louža pravil, že METALLICA stále tápe a nepůsobí přesvědčivě, dle mého chlapcí přesně vědí, co dělají. U té recenze co sem pastnul Smolik většinou kroutím hlavou, ale není úplně blbá. Proč kroutím hlavou bych vysvětlil asi takto, je prostě poznat, že autor od METALLICY prostě bere a uznává jen THRASH, to je ale naprostý nesmysl, proč by měla taková kapela chtít hrát něco, co její třiapadesátiletí členové hráli ve svých jednadvaceti? Hele, METALLICA už je od Černé desky dávno mnohem blíž k AC/DC, ZZ TOP a AEROSMITH než k TESTAMENT a EXODUS. A to myslím jako klad, jako věc, která se jí připočítává k duhu. nesnášel bych, kdyby desku METALLICY nabubnoval Bostaph, fakt by mě vadilo kdyby si bouchnul Hoglan, já tam toho Ulricha vidím naprosto smysluplně. Vše totiž ukazuje můj nejoblíbenější a nejvzrušujícnější song novinky "NOW THAT WE´RE DEAD", parádní rockerská jízda, kde Lars sází jeden úder za sekundu, interval za který by Tommy Lee proháčkoval paličku mezi všema prstama, stačil by jí vyhodit dva metry nad sebe, chytit, bouchnout se do čela a ještě ten úder udělat taky, ale Lars pochopil, že budoucnost METALLICY je usazenosti, rockové usedlosti a vymazlil, ANO, VYMAZLIL několik songů doslova luxusně, že by i KISS záviděli. :-) Ne, já tuhle pohodovou METALLICU můžu, nechci aby z ní byli VEKTOR, natož pak TESTAMENT, chci aby jela na vlně titánů 70´s rocku a pojala tu hudbu po svém. Pro mne jsou totiž Lars a James největší DOBRO! :-)

Já tak nadšený nejsem, z CZ recenzí mi je nejbližší http://obscuro.cz/recenze-metallica-hardwired-to-self-destruct/

Tohle album mám od prvního poslechu docela rád. Kapela sice pořád tápe a snaží se mermomocí nějak vyrovnat se svojí existencí, ale už to nezní tak prvoplánově a vykalkulovaně jako na předchůdci. Možná i proto, že většina skladeb kotví ve středních polohách, kde je poměr Lars/výkon pro kapelu nejvýhodnější a banda uvěřitelnější. Klepačky už nejsou co bývaly, ale i tak si Evženi z friska dokáží ještě docela slušně dupnout (Spit Out The Bone). Metalový zvuk je průser kterým se chtěli zavdečit všem, což je škoda, ale aspoň to není technologicky zprasené. Dalo se to udělat i jinak. Je to škoda, protože přes monstrózní stopáž album kupodivu ani moc nenudí, skladby jsou sem tam protknuté příjemnými motivy a riffy i když o komplexnější aranži si necháváme jen zdát. Mohlo to být "něco víc". Takhle je to jen příjemné rock metalové retro. Což je i tak víc než jsem od kapely jejíž vývoj se zastavil před šestnácti lety čekal. Jednou za 10 let to asi uneseme. 70%

Paradoxne tie tvoje tri slabsie skladby su podla mna jedne z najlepsich :) ...aj v tom je krasa metalu.

Jinak k tomu hodnocení, dlouho jsem byl ztotožněn s tím, že dám 70%, o víkendu před zveřejněním to popolezlo o 5%, najednou se mi těch 70% zdálo málo a 5% zde neexistuje, deska má pomalou akceleraci ale leze vzhůru, má ovšem i nějaký tři vcelku nic moc skladby na druhém disku a je kvalitativně srovnatelná s Load/ Reload érou - v něčem je horší, v něčem je lepší, stylově jiná, dal jsem 80%, byť je to 80%, která má blíž k 75% než k 85%.

já jsem aktuálně ve fázi, že první CD (skladby 1-6) je výborný. Především Now, that were dead a Moth into flame jsou super. Album se podle mě povedlo, žádné experimenty, spíš klasická Metallica plus překvapivě celkem dost dobrých nápadů

80% Rozhodně se jedná o desku na víc poslechů (u mě byl ten první dojem naprosto otřesný). V rámci možností dopadla ještě celkem dobře, ale jestli se k ní posluchači za dvacet nebo třicet let budou vracet stejně, jako se dnes vracejí třeba k Master Of Puppets, už si netroufám předpovídat (já k nim ale s největší pravděpodobností patřit nebudu).

Výstižná recenze, dokonce i na bodovém hodnocení bych se shodnul, já bych dal sice 7,5 jako desce předešlé, ale to tady nejde. Jenom bych neřekl, že je aktuální materiál více melodičtější, ale spíše přímočařejší, dřevnější, ale hlavně není podobný tomu předešlému, což kvituji. Stejně jako “Death Magnetic” mi novinka připadá, že se jen tak neodposlouchá a budu se k ní pořád rád vracet. Jenom jí nechtít rozumět a pochopit hned teď okamžitě a střel hbitě a nechat jí jenom tak plynout a splývat s ní. METALLICA opět předvedla, že může hodit na všechny hodit bobek a udělat si to co chce a jak chce, a to včetně svojí vlastní vaty. V podobnou pozici má jenom málo kapel, a málokterá má malého biz.myslitele, ze země Hamleta, který ví, že 2-3oj deska zní mnohem lépe než jenom deska.