Meresz: Dík, trochu jsem tu hlášku tedy poupravil, tak snad to takto nebude vadit. Ono je to vlastně jedno, 25 jsou pro mne taky děti. :-) Louža: :-) Přísné!

Spark nečtu. Zní to jako dětský sbor, takže je to dětský sbor :-)

Chlapi, žiadne detské zbory na albume nie sú. Fridén to už vysvetľoval v poslednom Sparku, že sú to 25 ročné dievčatá a chlapci.

Mám to štěstí že kapelu poslouchám téměř od úplných počátků v roce 96 a stárnu současně s ní. In Flames jsou raritním příkladem kapely, která se v čase velmi decentně vyvíjí a přirozeně utváří a to i přes to, že nikdy nebyli v podstatě nic víc, než nad národní tancovačkou. S každým dalším albem přináší pár detailů, které se časem stanou nedílnou poznávací značkou jejich zvuku. Ovšem bez toho, aby popřela vlastní základ. Například ve skladbě The Truth je slyšet typicky plamenný motiv jak Jester Race, aby byl v zápětí opentlený dosud neslyšenými dětskými sbory. Úžasné. Kapela si udržuje melodiku a hitovost i když jde směrem konzumní hudby do výtahů. I tak jde o svébytné těleso u něhož je snad záruka, že se nebude nikdy vracet ke kořenům, protože si nese své kořeny stále s sebou. I když to většina "fanoušků" vidí úplně opačně. Battles pokračuje nastoleném trendu, poprvé zkouší třeba i delší epické skladby a to je jedině dobře. Doufám že ještě dlouho vydrží. Kapela se totiž začíná pomalu drobit a po odpadnutí dlouholetého bubeníka vzal za své basák Peter Iwers. Byla by škoda dobře fungující mašinérii rozpustit, ale třeba jim to zase dá nový rozměr do budoucna.