ten posledni prispevek je ode me, sorry :D

spajk: na stereo nahravku stereo soustava, o tom zadna. Jen jsem chtel vyjadrit skromny nazor, ze i 5.1 muze byt cas od casu prijemne zpestreni, ma li clovek k dispozici odpovidajici surround nahravku. A dokonce i par "pochybnych mixu" ze sterea se mi libilo (mj. Queensryche, Bjork, atd)

Imothep: S tím quad reel zvukem máš pravdu. Ad můj despekt k 5.1. To není despekt, ale draze vykoupená zkušenost. Začátkem tisíciletí jsem si postavil aparaturu s prostorovým soundem. Koupil drahou Yamahu receiver - dokonce 7.1, přední sloupovky + subwoofer a zadní satelity a center. Žádnej all in one, všechno pěkně z komponentů, nešetřil jsem. Filmy byly super, koncerty taky zejména Blue Man Group, Eagles, Floydi. V zásadě když to nebylo v Dolby Digital 2.0, která má horší bitrate než mp3 se dalo poslouchat všechno včetně DVD s klipama. Ale když jsem pustil obyč Audio CD, tak ten receiver nehrál. Tak jsem koupil v bazaru za 3k integrovanej stereo zesilovač od Pioneer a zapojil. Nebe a dudy. Stereo zesilovač, který stál 1/6 ceny receiveru ho neskutečně přehrával. Ale jakým stylem. S přehledem, to by poznal i hluchej :-) Nakonec jsem to propojil, že audio CD mi šly z CD playeru do zesilovače přes receiver a rovnou do předních sloupovek. Od té doby hudbu jen ve stereu.

spajk: btw toto by mel byt prave pripad, kdy uz puvodni nahravka byla tehdy pro US trh(ano v 70tych letech) namichana pro specialni kvadro edici na jakychsi paskach.

spajk: chapu tvuj despekt vuci 5.1, nicmene za pokus to myslim stoji. Kdysi jsem v kvadro slysel nejaky vyber J.M. Jarreho a musim rict, ze to byl dvojnasobne intenzivni zazitek z poslechu. U DP nevim, jestli to bude mit takovy efekt, ale minimalne chci zjistit, co s tim provedli.

Jako že ti cinkne triangl za hlavou? To není moc věrohodný. V době boomu DVD jsem taky měl 5.1 sound. Na filmy cool, na muziku o ničem. Když je nahrávka snímána prostorově, dejme tomu, ale pochybný mixy ze sterea....Navíc receiver nedosahuje kvalit dvoukanálových zesilovačů. Zlatý stereo. Ale chápu to. Taky jsem si dělal komplet Great White discografii v 5.1 z cédéček apod blbosti. Ale na to si každý musí přijít sám.

Asi takhle. V bonusech na skvelem DVD/BluRay “Phoenix Rising”, mapujici obdobi kolem Come Taste The Band rekl Jon Lord mimo jine, ze “Come Taste The Band” je skvela deska, ktera ale pravdepodobne nemela vyjit pod znackou Deep Purple. No ja si to(az na par skladeb) myslim, spis o “Stormbringer”. Presto nebo i prave proto s hodnocenim “90%” souhlasim, protoze se jedna o nadprumernou kvalitu, byt stylovy rozstrel je zde hodne odvazny. No a v neposledni rade me tahle deska asi po letech donuti znovu isntalovat 5.1 system, protoze bonusova verze 35 anniversary edition obsahuje DVD s 5.1 mixem a to me teda hodne zajima :o)

Nebo spíš ty lidi, co se rozešli, toho věděli málo o světě...

No já jsem jako naivní náctiletý idealista nechápal, jak se můžou rozejít lidi do tří kapel, když se pak ty tři kapely - Deep Purple na Come taste the band, Ian Gillan Band a první Rainbow liší v podstatě v jen v nuancích, ještě jsem toho věděl málo o světě:-)

Gillanova sólová tvorba je pro mne velká neznámá, mám jen CD "Mr.Universe", ale na druhou stranu je dobře, že je stále co objevovat. :-)

A taky jsem tehdy vzápětí objevil Gillanův Future Shock, který se ke mně dostal na kazetě v podstatě aktuálně a mě uhranula potrhlost Lusitania Expresu a slogan z následující No Laugin in heaven.

:-) Jak jsem napsal - proposlouchal jsem se - (protože stejně poslouchám všechno až po Rapture) ale v tom sedmdesátém devátém, či osmdesátém, kdy jsem si to nesl z našeho obchodu jsem byl opravdu zmatený a rozčarovaný... přišlo mi to, jak kdyby mi někdo vyrazil dech a já lapal po dechu...

Bluejamie nemusí "Come Taste the Band", jsem rozčarován! :-)

Já jsem měl u Stormbringera podobný pocit jako u Who do we think we are. Slyšel jsem že se tu zkoušejí různé variace a roubování, ale připadalo mi to jako zajímavé a nedestruktivní obohacení nosného hardrockového principu. Nikde jsem neměl pocit, že by se ztrácel důraz nebo dech. Ten v recenzi zmiňovaný pocit nepochopení až silného zklamání přišel až na Come taste the band. Sice jsem ke změně časem přivykl a proposlouchal se, ale na začátku osmdesátek jsem tvrdil, že čeští vydavatelé legendám snad schválně vydají vždy tu nejhorší desku (Hot space, Black and Blue, Ochutnávka...).