Podle mne část materiálu v tom roce 1975 prostě více inklinovala k funk rocku a DP se rozhodli na začátek desky spíš zařadit to hlomoznější, to je celé. Jinak je ale jasné, že na "Come Taste the Band" nalezli ideální hranici vyváženosti, na to aby je přímo nějaká subžánrová skupinka posluchačů neměla potřebu osočovat ze zrady a přitom ty songy budily dojem prvotřídního zaujetí. Perfektní nahrávka.

dotaz (zřejmě dost úchylný) má nějaké reálné opodstatnění to, že mi rytmika zní od I need love dále přívětivěji? nebo je to jen víceméně iracionální preference pro položky 5 až 9 ???

To jsou ty recenze, které ještě v osm ráno neexistují a v deset je zveřejňuji. :-) Dlouho do noci jsem naposlouchával všechny Bolinovi sólovky a bokovky a k psaní se včera nedostal.

Co rict k teto desce, kterou jsem v dobe, kdy jsem DP objevil opravdu nemel rad(jakozto tehda zaryty Blackmooreovec a neoklasicista) a dnes je pro me jasnou jednickou a zdaleka nejposlouchanejsim albem od Purple? No vetsina duvodu je vlastne trefne popsana v recenzi, nicmene k desce jsem se leta musel proposlouchavat - castecne i pres Hughesovu solovou tvorbu. Ted si ji davam znovu z edice k 35ti letum(obsahuje druhy disk s komplet albem v REMIXOVANE podobe a musim rict, ze i pres trochu vic napaleny master jsou to verze vice nez zajimave s dominantnejsimi party kytar nez tomu bylo na puvodnim originale). Zaroven k tomu jedu ruzna vyberova a live CD, ktera se vztahuji k te dobe. Napr. “Days May Come and Days May Go”, coz je vyber ze zaznamu zkousek a jamu, z nichz Come Taste The Band vzniklo. Dale pak zivak “This Time Around: Live in Tokyo”, coz neni nic jineho nez restaurovany ale hlavne kompletni nechvalne znamy “Last Concert In Japan” z roku 1975. O moc lepsi je oficialni bootleg “On the Wings of a Russian Foxbat” z roku 1976, kde je Bolin a cela kapela v uplne jine forme a naplno je tak ke slyseni potencial, ktery bohuzel naplnili jen castecne. I tak diky za to, Come Taste The Band tak zustava jednou z nejvetsich srdcovek!

Takhle si představuju dokonalou recenzi. Obsahuje všechny informace, které by měl čtenář dostat. Bravo, mistře :-) To už je snad sedmá deska v řadě, kdy hodnocení neklesá pod 80%. V dnešní době něco nemyslitelného. Kde se to v těch lidech bralo? Osobně mám Deep Purple nejradši v sestavách č. III & IV. Bohužel fenomenální kytarista Bolin, měl kromě hudby i velkou zálibu v heroinu. Nesmírná škoda. Jeho přínos byl pro DP určující, vždyt je podepsán pod 7 skladbami! Jeho solovým deskám by taky slušelo místo na Crazy Diamond. Kdysi jsem koupil všechno, kde hrával. Teaser, Private Eyes, Miami s James Gangem, kompilace s Energy a nějaké Archives vol. 1. Tyhle kompilace ale obsahují mnoho nekvalitních (zvukově) demo nebo live nahrávek, tak jsem toho nechal. Jeho žijící bratr dodnes vydává různé nahrávky s Tommym. Zephyr, Ultimate Bolin a podobné obskurnosti. Ještě bych ocenil, že mezi Hughesem a Coverdalem dodnes panují vřelé vztahy. Údajně když byl Glenn v největších sračkách na přelomu 80/90 let, poskytoval mu David bydlení u sebe v rezidenci a peníze po dobu, než prošel kompletním detoxem. Hughes ani jeden rok nezapomene na Facebooku zmínit Bolinovy narozeniny. Musely to být intenzivní roky, když vznikly doživotní vazby a přátelství. Brrr, ale jednu negativní událost si s touto deskou spojuju a to je pořad Na Kloboučku a totálně domršená coververze You Keep On Moving od Střihavky s Bártou. Radši zapomenout.