Čím to, že letos vychází tolik kvalitních novinek? Ja vždycky měl novinky v menšině ke starším deskam a letos je to přesně opačně ve zdrcujicim pomeru circa 9:1.I Vain se hodně povedli. Od Dark City jsem přestal cist a začal poslouchat. Bury Some Pain je parádní skladba. Tady se mocně vyučuje. Malokdy slyším, aby skladba takto vnitřně pulsovala a byla nabita vlastnim životem. To dělají ty lehce disharmonicke akordy. Super. Zbytek s prehledem splňuje žánrové nadstandardy. Jsem spokojen a úplně se bojim pustin noveho Kotzena. Predchozi Kanibalove byli v mych uších neprekonatelní, tak uslyšíme. Vain ale hodně překvapili. Šikulové!

Nemám moc, mám pár z DixieFrog, ale bylo těžký odtamtud nakupovat, neboť to byly tak neznámý věci, že poznat, co na tom je bylo možný jen z popisu na stránkách tý firmy, tak jsem toho po čase nechal a nakupoval skrz nějakou společnost, co organizovala školení zahraničními lektory CD od firmy Membran international GMBH, od který se daly koupit klasiky od čtyřicátých let se srovnanou hlasitostí všech nahrávek, ještě na tom byl nápis Jazz edition Quadromania. Vzbudili ve mně důvěru právě tím, co jinde nejde, že měli CD legend udělaná tak, aby to nebláznilo v dnešních aparátech a pak jsem kupoval i jiný bluesový edice, co tam byly o legendách a o tom jak začínaly s elektrickou kytarou. Ale jsem amatér, Blues jsem nikdy nijak nezkoumal, četl jsem vždycky jen a pouze to, co bylo v bookletech u těch CD.

To je moc pěkný, navic slyším, že nikdo neořezával dynamiku nahrávky. Poslyš Bluejamie, ty budeš mit doma asi hodně desek z Varney-ho labelu Blues Bureau, co? Taky bych něco našel, par bluesovek.Glenn Hughes , Blues, Outlaws nebo Blindside Blues Band. To jsou jistoty, ktery si nepoustim 10x za rok, ale kdykoliv po nich sahnu, strávím prijemnou hodinku.

To Spajk: romantickým klasikrockovým melodikům ještě neodzvonilo https://www.youtube.com/watch?v=pNy_oPVTi-M * https://www.youtube.com/watch?v=49q1PVLhhPA

No a samozřejmě Position - Nobody´s hero naprosto totožná historka, ještě smutnější, neb už jsem o nich nikdy nikde nic nenašel....

Sorry chybka - je to Jones Street, k nim se váže dobrá vzpomínka, stahoval jsem je asi tak v 97???? je to možné? legálně z otevřeného serveru mp3.com ještě spolu s Bonedance, obé obsahovalo poděkování serveru za jedinou možnost jak dostat nahrávky k lidem a obé obsahovalo pár peprných vyjádření o sračkách, co si říkají major labels

Tož :rVa legenda HLAVU NIKDY NESKLÁNÍ (HOLD YOUR HEAD UP), potom ten Junkyard je moje modla, i když pozdější alba vydaná za vlastní prachy úplně neoblibuju, tak z toho letošního jsem zešílel po dvaceti vteřinách druhé skladby, Electric angels zní hodně divně, mně to přišlo jak kdyby někdo opradu hodně vykartáčoval nahrávku z mýho nestárnoucího letkostroje cm130 a předělal ji na cd a jízda pokračuje opakovanými poslechy v solidně nadzvednuté hlasitosti pro James street a jejich tance s ďáblem a Crazy Lixx. V zásobě je ještě i Velcro Pygmies.... Junkyard Angels zkusím vyhledat.

A když si trochu pohrajes s nazvy kapel, které si vypsal a spojíš bohovske Junkyard (mam prvni dvě) s Angels, vznikne ti kapela jednoho alba s velikým stounovskym feelingem Junkyard Angels. Bohužel je to tak malo znama kapela, ze ani na YT není video. Někde si to sežeň, v nejhorším ti udělám kopii. Odkaz: https://www.discogs.com/Junkyard-Angels-Out-Of-The-Junkyard-Onto-The-Curb/release/895119. Když jsme se dotkli stounovskeho feelingu, mam dvě desky od Flies On Fire, kteří se nechavaji inspirovat až nestydatě. Ti už videa maji, najdeš obě desky. Zde libovej klip: https://youtu.be/8W0lzMrqhbk

Chyba v matrixu. Myslel jsem Electric Boys a jejich Funk o metal album. EE se mi líbějí více.

Electric Angels maji ted novou desku. To zase na jinych ruskych strankach :-) ja je teda moc nežeru, mam jen ten legendarni debut v puvodnim vydani. To mi stačí.

tož :Rva mám bulet nebo bejt nasranej, dnes deset minut během prvního půllitru kafe po příchodu z roboty otevřu ruský pamětnický stránky a Electric Angels 2(1991), Junkyard, Crazy Lixx, Rhino Bucket a Jones Street...

To, že hardrockové a glam metalové kapely mohly v osmdesátkách proniknout do mainstreamu povzbudilo v Americe, Kanadě, Anglii, Švédsku... k hudební aktivitě takové množství kapel i jednotlivců, že vznikl vesmír, do kterého jsme v osmdesátkách kvůli politické přehradě a v devadesátkách kvůli marketingové přehradě mohli jen a pouze nahlédnout klíčovou dírkou. Jímá mě doslova hrůza a současně melancholie z toho, že mi stačí jen na patnáct minut projít jakýkoliv ruský pamětnický server a najít v podstatě lokální kapelu, jejíž alba (pokud tedy jsou aspoň dvě) jsou v podstatě neznámá a přitom mě jsou schopna doslova přibít k zemi, navzdory tomu, že jsou ještě lokálnější a ještě míň známá než skvělá rolující deska Vain... mimochodem chápete obal taky jako poctu blonďatým .... ?

spajk: Možná právě díky absenci blues se mi to tak líbí. :-) Nezávodím, jen se snažím napsat ten nejlepší možný článek na českém netu, a to se mi, přiznejme si to otevřeně, občas docela i daří. :-) Dík.

No vidíš a já kapelu začátkem devadesátek úplně minul. Desku jsem dokupoval před pár lety v remasterované verzi s papírovém přebalu přes krabičku. Firmu nevím, nemám desku po ruce. Dnes po pravdě už tyhle vyřvávačky moc netočím, navíc tam není moc blues, ale novinku si někde poslechnu. Vycházejí i nové Crazy Lixx, tak se uvidí. Jen jsem chtěl upozornit, že na východní frontě recenze vyšla už před pár dny. Abys neusnul na vavřínech. Víš jak :-) Recenze hezká!