Chtěl jsem si vyjasnit nepochopitelnost působení formace Steel Panther, protože pamatuji jejich začátky, kdy si o ně nikdo neopřel ani kolo a nedávno jsem viděl koncert před zaplněným stadionem. Zdejší diskuze mi mnohé objasnila :-)

Valič: Presne, jak pise Spajk, vubec to nefunguje(teda v tom kladnym slova smyslu). Tohle to jsi mohl verit v 87mym Motley Crue(muzes jim to vlastne jako jednem ze zakladatelu zanru verit porad). Ale ne skoro 50tnikum s vyliftingovanym xichtem plnym botoxu, kteri si z toho jeste navic delaji jen srandu a cele to zalozili ucelove pote, co jim vybouchly minule projekty .... a celej svet jim to sezral. Jak uz jsem psal a klidne to zopakuju treba 100 x = me tahle "kapela" proste urazi.

To nefunguje. Aspoň u mě ne. Vzít muziku, styl chování a módu z éry před třiceti lety, vytrhnout to z kontextu doby a násilně to zasadit do současnosti. Pak je to jako u Steel Panther. Možná to myslí dobře, chtějí oživit dávné časy, ale je to kontraproduktivní a směšný a spíš než pocta je to trapné a zesměšňující. A to se nebavime o muzice. To je hrůza, děs a klasikam jako Unskinny Bop se to nikdy nevyrovná. Prototyp rockera, kterymu sežeru vše je tohle a všimněte si Townsendovské vyhrávky. https://youtu.be/olshWt0R800

Celkem mě zaujalo, jak jste se tu nedávno rozhořčovali nad kvalitou videoklipů téhle kapely a tak jsem si pro zajímavost jeden pustil (https://www.youtube.com/watch?v=roRcksH2_HQ). Vážně nechápu v čem je vlastně problém, vždyť je tam všechno tak, jak má být - pivečko, děvčátka, motorky, Lucifer, moučkový cukr... Len tá trúba im tam chýba, len tá trúba. :-)

Bluejamie65: S tím souhlasím, ono není moc detektivek, které si člověk přečte opravdu s chutí víckrát, ale jak už bylo řečeno, u Chandlera jde o mnohem víc než o detektivnu zápletku. Tam se dá pořád nacházet spousta nového.

oprava: během života

To Wuxia: v tom právě je velká spřízněnost mezi hard boiled school a hard rockem a metalem, kdo Chandlera (a minimálně taky Red Harvest od Hammetta) četl, tak zná to tajemství, jsou to knihy, který nečteš jen jednou. Stejně jak alba si je během alba bereš a pouštíš/čteš znova a znova a i když je znáš zpaměti, stejně je neodkládáš.

Tak jestli zvládne být osmdesátpět let nejprodávanější knihou, tak určitě.

Bluejamie65: Takze myslis, ze se jednoho dne docka rehabilitace a celospolecenskeho uznani i muj oblibenec Ivan Brunetti a casopisy Schizo(tusim u nas vysly jen 4 - sam vlastnim 3) se stanou mainstreamem a bestsellerem? :o) http://www.databazeknih.cz/knihy/schizo-schizo-1-7668

Bluejamie65: No jasně, přitom paradoxně všichni tihle hard bolied psavci z Hemingwaye a jeho objektivního stylu vycházeli. Chandler ho uctíval málem jako boha. A viděno dnešní optikou - kdo čte Hemingwaye (samozřejmě nic ve zlým) a kdo Chandlera.

tyhle ty literární hrátky už jdou těžce mimo mně.....nějakým způsobem chápu, o co tam jde, ale k cíli se dá jít jinudy....tahle sračkoidní témata a sračkoidní styly mně přestaly bavit tak 2 roky po střední .-)

Dovětek pro Wuxia: jaký to asi bylo cítit, že už vlastně všichni amíci napříč všemi vrstvami společnosti vědí, že je ještě lepší než Hemingway

Mě na tom fascinuje ten podvratný princip - vezmu slova kurev, pasáků, prodavačů alkoholu a drog a těch nejkrvavějších a nejnebezpečnějších zločinců a zkorumpovaných policajtů, pochopím a z větší části i přijmu jejich myšlenkový svět a přestože příběh skončí naprostým nihilismem, stejně tě donutí přemýšlet o dobru a nezřídka i dobro konat:-) Zajímavé je to i z toho pohledu, že stavět z toho nejbrakovějšího, co bylo po ruce, neznamenalo vznik braku ale naopak stvoření démantu.

Bluejamie65: Tohle je pro moje oči rajská hudba :). Ještě bych dodal, že tomuhle všemu se říkalo hard boiled, po našem drsná škola, a zejména Chandler, jehož dílo fakt zbožňuju, ji v románech s Philem Marlowem dovedl k dokonalosti. Nikdo z epigonů mu nesahá ani po kotníky, protože Chandlerovi nešlo primárně o detektivku, ale o zcela nový žánr, jazyk. Ač si vůbec nevěřil, každou napsanou větou potvrzoval, že je svrchovaný literát. Krása.

literární výlet/výlev o absolutním literárním braku pro Imothepa: někdy po roku 1930 se skupina vzájemně se inspirujících chlápků (níže zmínění Chandler, Hammett, Caine) rozhodla ke zvláštnímu kroku, začala v pulpových (u nás bys asi k označení levelu použil slovo rodokapsových) časopisech jako Black Mask publikovat povídky napsané za dodržování zcela specifických pravidel - stavět z nízkého, antiintelektuálního a nepřijatelného - vezmeš ty nejprofláklejší a nejhnusnější náměty z černé kroniky, vezmeš slova z ulice a pro jistotu je ještě prošpikuješ dostatečně odpornými slangovými výrazy a myšlenkovými stereotypy těch nejnižších nebo zločineckých vrstev, vezmeš hrdinu, kterého naprosto totálně diskvalifikuješ alkoholismem (Chandler), přítomností na druhé straně (Hammett) naprosto zvrácenou posedlostí po ženských nebo penězích (Caine) a příběh dovedeš k pointě, že ve světě kolem je všechno naprostá sračka, ve které nelze nikdy, nikomu a nic věřit...A je to... a poté, co se to bude v obrovských nákladech prodávat a číst pětaosmdesát let, se nikdo neodváží říct, že jde o brak... :-)

Taky mám skupiny, u kterých mám naprosto obdobný pocity...

Bluejamie65(24.04.2017 22:48): Ja tohle vsechno chapu a mozna vic, nez si myslis. Ovsem to nic nemeni na tom ze je mi ze SP jak vizualne, tak hudebne na bliti - od prvni vteriny.

To Imothep: knížkama jsem tě nechtěl nijak zkoušet jen jsem chtěl udělat určitou paralelu na téma toho, jestli jsme v pohledu na současnost schopni určit, co je brak a co ne. Ještě to vysvětlím, nejspíš zítra....

To Imothep: je to vlastně tak šílený, jak přesně cítím, co na všechno na nich nesnášíš, ale je možné, že si neuvědomuješ, že skutečnost je ještě horší, než jak je to médii prezentováno - myslím informace o nich napsané, skoro všude jsou představováni jako parodisté. Což je podle mě dost velký omyl. Vlastně osm let toho, co jsem popsal níže (dvakrát týdně po pěti hodinách) trvalo, než pod jménem Steel Panther vyšlo plnohodnotné a opravdové album a oni po tu dobu dělali to, co je udržuje těch pět hodin v kontaktu s publikem v nějakém klubu/pubu/dancehallu či čem ještě(a nebudu teď hledat jejich domovský klub), všechy ty hovadiny, zvrácenosti, odpornosti... jsou ale odrazem toho, jak to na těch párty chodí a je živí a jakkoliv se to zdá neuvěřitelné LIDI BAVÍ -v Americe nutno podotkout. Taky je nutno říct, že je to ale původní prostor a humus, ze kterého se původní glam metal v na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let rodil - i tehdy bylo jedním z důvodů, proč majitelé klubů vyhnali punkery a nahradili je glamem, to že glamové kapely lidi nenasrávaly, ale bavily je (což znamenalo, sice spoustu perverzity a nevkusu a čeho dalšího... ale taky večery bez rozbitého interieru klubu). Ve chvíli, kdy Geffen se šesti dalšími parťáky udělali grunge deal, se mnoho glammerů vrátilo do svých lokálních lokálů a tradičnímu pětihodinovému vzorci a tím pádem i tradičním kontaktně-perverzním vtípkům a odpornostem. Ale ta situace desetititíců hodin odehraných v kontaktu s publikem (a to takovém aby lidi další pátek přišli znovu) jim na druhou stranu v tom dává svobodu a sebedůvěru. Je jedno, že téměř každému Evropanovi musí ta stylistika podiové prezentace doslova zvedat kufr, proč by se při přechodu na velkou scénu měli měnit/zradit to co dělají léta letoucí, proč by si měli nechat ujít tu příležitost všem těm velkým novinám a novinářům, radio reportérům, telereportérům, kritikům, šéfům labelů rozkopat držky právě tím, čím oni sami žijí a co je živí. Já bych tomu taky neodolal a bylo by mi jedno, že mě všichni mají za debila (za což mě většinový typ hudebních rozumbradů stejně považuje). Podívej se na tenhle klip, je z Phoenix Hill Tavern v Louisville, ti borci hrají nepřetržitě od počátku devadesátých let, dvakrát v týdnu pět hodin, a podívej se na koment pod klipem - "včera jsem na nich byl, hráli tři hodiny, pak byla dvacetiminutová přestávka a pak hráli další dvě hodiny." Překonali všechny sračky médií a kritiků, překonali fyzické stárnutí, přemohli smrt... protože mají ve své lokalitě svůj lokál, kde na ně prostě nikdo nemá a loajalita fanoušků pramení čistě z živého hraní, které míchá vlastní věci a covery.... může se ti nad tím levelem zvednout žaludek, ale je to ten prostor, díky kterému glam metal vznikl a je to ten prostor, kvůli kterému ho nešlo zabít, přestože se kvůli tomu spolčili ti největší z největších major labels s největšími časopisy, rádii a televizemi... hraj živě tak, aby na tebe dvacet pět let lidé znovu a znovu s nadšením přišli... je to jednoduchý, nebo ne? https://www.youtube.com/watch?v=oLLibXhibFo

A to je na tom prave to nejsmutneji. Jakkoliv jsou co se zanru/formy tyce Steel Panther lepsi kapelou, nez Hammerfall, Sabbaton a spol, tak to naprosto zabijeji obsahem. Oznacil bych je za tzv “sitcom” v muzice. Neco jako: “banda chlapku se radobyvtipne bavi na nejake debilni tema, pak udelaji vtipny kukus na kameru a zpovzdali se ozve nuceny smich a potlesk”. Ano, vsechny ty TV zalezitosti jako “Dva a pul chlaspa”, “Pratele” a podobne blbosti jsou mi rovnez k zbliti. Proste ten pocit trapnosti a instinktivni klopeni zraku jinym smerem nedokazu ovladnout