hodne fajn prekvapeni v podobe Manowarich navratu do minulosti, jelikoz nyni mam dik novinkam Slowdive a Jesus and Mary Chain presne tuhle navratovou naladu, tak se pri slove Manowar neosypavam a celkem mile vzpominam. S Manowarem jsem kdysi skoncil po Kings of Metal a narozdil treba od Maidnu cestu zpet nenasel ani nikdy nehledal, ale Sign, Fighting a KOM jsem dost zral, takze to zkusim 😉

Sign of the Hammer je opět za jasnou stovku. Je zajímavé, jak je tato deska odlišná od svého předchůdce a samozřejmě i následovníka. V osmdesátých letech prostě Manowar překypoval hudební invencí. I proto jeho muzikantům určitou pózu a přehnanost v image odpouštím.

To, že se Manowar rozhodli pro image hordy svalnatých barbarských válečníků, je samozřejmě v pořádku, k jejich hudbě to naopak perfektně sedí. Narážel jsem spíš na to, že na některých těch fotkách a plakátech opravdu působí spíš jako "nechtěná parodie", nemluvě o tom videu ke Gloves Of Metal (https://www.youtube.com/watch?v=jyjNkG3yKak). Jeho první půlka je ještě celkem v pohodě, ale ta druhá, to už je vážně těžká estráda (nevím, možná to bylo myšleno jako nějaká recese). Co se týče Conana, tak je zajímavé, že ta dvojka měla dokonce vyšší rozpočet než jednička a byla navzdory špatným kritikám i relativně komerčně úspěšná. Obdobný rozpočet měla i následující Rudá Sonja, ze které se stal naopak naprostý propadák a Arnie ho dokonce označil za svůj nejhorší film, což mělo za následek to, že se pak tomuto žánru vyhýbal jako čert kříži. :-)

Po roce 2000 možná i C-čkový :)

DarthArt: ach tak, jo, uz mi to doslo .... no, na tom opravdu neco je. Aspon teda do urciteho roku .... pak uz je to i s tou muzikou tak trochu Bckovy :o)

Imothep: Samozřejmě nemyslím Arnolda, ale Manowary v kulturistických pózách :):):) Myšleno tak, že rozdíl mezi hudbou a vizuálem Manowar je stejně velký jako Barbar Conan a Ničitel Conan. :)

DarthArt: no tak to prrr s tim okresnim kulturistou, Nicitel Conan je samozrejme picovina, ale Arnoldovi by tam formu mohla porad zavidet velka skala tehdejsi svetove(a hlavne soutezne aktivni) kult. spicky.

Jinak to vizuální pojetí Manowar mi neuvěřitelně připomíná výpravu z filmu Ničitel Conan. Třeba v klipu Gloves of Metal. I když v 80. to tak bylo nejen u nich. Napadá mě takový příměr.... hudba Manowar je jako Barbar Conan - naprostá klasika nejvyšší třídy, vizuální zpracování jako Ničitel Conan - nechtěná parodie a úroveň okresního kulturisty.

down: to je pravda, s tím obalem a tetovaným motivem...

Pro mě nejlepší Manowar. V podstatě dneska si pouštím jen tohle, Hail To England a teď jsem si párkrát pustil Fighting The World. Já si naopak myslím, že obal je velmi povedený, žádní nabušenci v tangáčích a jestli to bylo spíchnuté narychlo, tak klobouk dolů. Někde jsem viděl galerii tatoo s námětem Manovar a to okřídlené kladivo jasně vede.

100% Stejně jako v případě Fighting The World považuji za nejméně zajímavý začátek alba. Nicméně Thor (The Powerhead) je pro mě asi nejlepší skladbou Manowar (co by za ni dala většina dnešních viking a pagan metalových kapel) a zbytek alba za ní příliš nezaostává (když nepočítám "nutné zlo", kterým je tentokrát instrumentálka Thunderpick). Jen bych ještě zmínil, že téma, které kapela zpracovala ve skladbě Guyana (Cult of the Damned), zhudebnili mimo jiné i death metaloví Deicide ve skladbě Carnage in the Temple of the Damned na svém debutu.

to DarthArt, je zvláštní, že mě zrovna ta stránka nadsamectví a šíleného vizuálu vlastně minula, nejdřív jsem je poslouchal z jen z pásu a když jsem se opožděně dostal i k tomu, abych si prohlídnul obaly, tak mi Sing of hammer i Battle hymns připadaly skoro geniální, Fighting the world už bylo sice divný, ale vlastně je to kreslený, a to ten brutální vzhled trochu mírnilo... když jsem uviděl promofotky, tak mi to sice připadalo trochu nadnesený, na druhou stranu už jsem měl průpravu, protože mi prošlo rukama album Grand Funk Railroad - Survival, tak mě to nijak nerozhodilo... A když jsem dneska po řadě let uviděl tehdejší promofotky, napadlo mě spíš to, co jsem si kdysi přečetl ve Sparku: Dříve jsi na to musel opravdu mít, aby ses dostal do studia a mohl nahrávat. Byla to velká věc, která byla určena jen vyvoleným. V dnešní době se na trh dostává spousta odpadu, který by dříve neměl šanci obstát. Lidé tak bohužel často nalítnou na promoakce nahrávacích firem, které bravurně ovládají filozofii obchodu. Kvantita předčila kvalitu a nevěřím, že by se to v dohledné době změnilo . Stále si pamatuji na obrovský boom LINKIN PARK nebo EVANESCENCE. Jsou to kapely, které natočily technicky velmi zdařilé nahrávky. Když jsem je pak ale viděl naživo, žasl jsem, jak jsou katastrofální. Neměli žádné zkušenosti, a co hůř, hráli jak absolutní školáčci. Lidé však běsnili, že mohou vidět své hvězdy, a bylo jim jedno, že nic neumí. SASHA PAETH, Spark 6/2008, str. 93

TAKHLE JSEM TO KDYSI KOMENTOVAL NA XPLAYLIST A NIC SE NA TOM NEMĚNÍ :) - "Zřejmě nejtvrdší, nebo, výstižnějí řečeno, nejhrubší deska Manowar. Pánové z kapely zde plní funkci metalových kovářů, kteří zpocení v rozpálené dílně mlátí do kovadliny a rozhazují kolem sebe nahrubo vyrobené bojové meče, které neoslňují vybranou uměleckou prací, ale úder jejich čepelí je smrtící. Kapela si postupně budovala pověst nejen králů metalu, ale také veleúspěšných dobyvatelů fanynek a ze songů typu All Men Play on Ten nebo Animals jejich živočišnost a nezlomné přesvědčení o vlastním "nadsamectví" přímo čiší. Můžeme se hádat, jestli tohle všechno byl skutečný život členů Manowar nebo šlo jen o velkohubé kecy, pravdou ale zůstává, že deska Sign of the Hammer je skutečně zvířecí a tento fakt v kombinaci s dobrými skladbami a stále se zlepšující instrumentací člověka nutí si ji i skoro třicet let od vydání a přes samozřejmě dnes totální neaktuálnost poměrně často znovu a znovu pouštět!"