Imothep: Já mám Triumph of Steel taky moc rád, ale je to úplně jiný typ desky - zatímco Kings of Metal kolem mne prosviští, že se ani nestačím ohlédnout, Triumph je spíš celovečerní zážitek a z toho důvodu prostě nemůže tolik šlapat. A pár songů je "do počtu". Ale i tak bych mu dal skoro 100 %. Louder than Hell sype taky velmi slušně, ale těch opravdu fantastických skladeb je na něm už jenom pár (takové tři-čtyři). Zbytek je "pouze" VELMI SLUŠNÝ. Kdežto na Fighting a Kings je "co song, to naprostá metalová klasika". Ale o tom fakt až příště :)

Souhlas, toto je jeden z nejvetsich milniku metaloveho zanru. Skoda preskoda Rosse, ktery se s kazdou deskou zlepsoval a tady zaril v jednoznacne nejlepsi forme. Osobne si nemyslim, ze by se kapele nepodarilo priblizit se na dostrel tehle desky. Nasledovnika mam urcite skoro na stejne kvalitativni urovni a vracim se k nemu asi i casteji nez ke Kings. Kapela tam dle meho nazoru asi nejvic(a bohuzel taky naposledy) poodkryla svou temnejsi a mozna i nejtvrdsi tvar .... a ....a .... ale o tom az priste :o)

Vážně dějinný okamžik. Jen velmi málo metalových desek se může postavit po bok Kings of Metal a takový dokonalý dvojzápřah jako Fighting the World a Kings of Metal se nepovedl v klasickém heavy metalu snad nikomu. Jen škoda, že Manowar před pár lety sáhli na jméno Kings of Metal tou příšernou nově nahranou verzí, kde mimořádně zkurvili právě to nelepší z nejlepšího - Hail and Kill, Warriors Prayer nebo Blood of the Kings a dokonce tu zhovadilost zdvojnásobili jakousi karaoke verzí alba. Naštěstí tuhle pitomost téměř nikdo nezná a tak je sláva nejlepší manowaří desky nedotčena. Další dvě desky jsou taky dobré, ale jako Fighting a Kings už to nebylo. Na recenze a na diskusi se ale těším...

Nejgeniálnější dílo. Vynikající recenze.