Jedna z nejslabších desek v diskografii. Ani songy, jež tu někteří vychvalují, nejsou zdaleka tak dobré, jako libovolná skladba z předchozích 5 desek. Achilles je strašlivá příšernost. Za mě maximálně 40 %

Nejblíž je mi postřeh Imothepa - taky si myslím, že bylo dobře po Kings of Metal udělat úplně jinou desku. Lepší než se pokoušet opakovat předchozí úspěch, což by se pravděpodobně nepodařilo a výsledek by byl hodně rozpačitý. Mně osobně Achilles vůbec nevadí, motivy jsou tam dobré, slepenec to je, ale mě to baví. A nevadí mi ani to protivné mlácení do bubnů :) Prostě to beru jako scénickou hudbu, experimentálně umístěnou na začátek alba. Možná by bylo lepší to udělat jako dvojalbum, aby Achilles byl oddělen, protože když pak máte poslouchat další skladby, už se nechytíte. Rozhodně si ale nemyslím, že kdyby tam místo Achillea byly dvě-tři normální skladby, byl by výsledek lepší. Ta deska je prostě jiná a ani bez onoho půlhodinového úvodu by neměla takovou razanci jako třeba Fighting the World. Berme to tak, že každá kapela má ve své diskografii nějakou tu "jinou" desku a u Manowar je to tahle. Určitě to dopadlo líp, než experimenty u jiných podobně velkých kapel (třeba Megadeth). Za mě 100 %.

90% Jediným problémem téhle desky je ta zmíněná nezvládnutá dramaturgie a zařazení nezáživných instrumentálních pasáží na její začátek. Burning je sice asi nejslabší položkou alba, ale zase nemůžu říct, že by mi tam nějak vadila. Pokud by kapela tu úvodní skladbu sestříhala na dvacet minut a zařadila ji před tu závěrečnou baladu, jednalo by se o jedno z nejlepších alb Manowar.

add: proste na tehle nahravce ocenuji, ze se kapela neopakuje, zkusila cely concept pojmout mirne jinak oproti deskam predchazejicim a jak zvukem, tak lyrikou zabrousila do temnejsich temat, takze to tentokrat neni jen o bojovnicich, metalu, zeleze, sukani apod.

Trefna recenze, kterou muzu bez problem podepsat s tim, ze zminena negativa(spis teda jedine negativum v podobe Achilles, Agony And Ecstasy In Eight Parts), vnimam z dnesniho pohledu spis jako mirne pozitivum. Kapela proste chtela zkusit neco jineho, neco ambicioznejsiho. Ono zopakovat uspech predchozi desky nebyla zrovna mala vyzva. Jasne, celej Achilles mohl byt o polovinu kratsi a lepe zpracovan, takhle to zustalo na puli cesty a mirne rozpacite. Nicmene, slusna mista obsahuje a pri poslechu CD s tim nemam vetsi problemy ….. bohuzel Manowar na deskach z let 2002 a predevsim 2007 “dokazali” jak “daleko” jsou az schopni v tomto smeru zajit. Poznamky / zajimavosti: Scott Columbus mel kapelu udajne opustit kvuli nemoci sveho syna, coz v pozdejsim rozhovoru(po svem druhem odchodu/vyhazovu) dementoval konkretne slovy:”muj syn nebyl nikdy nemocny”. Takze se jen muzeme domyslet, ze za temi vymenami bylo neco podobneho, jako v pripade Rosse. Proste kdo nesouhlasi s vudcem …. Jo a Triumph of Steel je, jak bylo zmineno opravdova lahudka, co se tyka zvuku a produkce. Tam je uplne slyest, jak drahej je kazdej uder do bubnu atd. Resp na pozdejsich deskach je slyset, ze rozpocty na nahravky znacne poklesly. To se teda netyka jen Manowar, ale to uz je jiny pribeh.

Spirit Horse, Demon´s Whip, Power of Thy Sword a Master of the Wind jsou naprosté klasiky, hlavně ten indiánský lament mi učaroval. Jinak Rhino svého času prohlašoval, že jestli bude někdy od Manowar odcházet, spálí jejich bicí stejně jako ty svoje staré, tak nevím :-)