v té době pro měl byl vrcholem PL Gothic, Shades Of God se mi ještě líbilo velmi, páč bylo takové syrové, temné, s Icon už jsem měl ale docela problém kvůli měknutí a Draconian jsem už ze stejného důvodu nedal. A kupodivu ani po letech mě to stále moc nebaví, teď jsem to kvůli Strayovi :) dal po dlouhé době znovu a prostě pořád to tam nenacházím. přijde mi takový příliš easy, oproti začátkům komerce jako prase. (o One second pak ani nemluvě). K PL jsem se vrátil až pak kolem bezejmené desky a Tragic Idol, ty mi přišly pak už zase v pořádku :)

Stefanos: Jo a Honza Šída psal v recenzi něco v tom smyslu, že album člověka pozvedá až k aristokratické hrdosti.

Tohle album si pamatuju, protože bylo vysoko v žebříčku časopisu BANG! a taky tam bylo Ozmosis, Demanufacture, Ballbreaker... Dodneška jsem to neslyšel a taky spoustu dalších chválených věcí a je to hezký pocit, že někde možná čekají poklady...

Jedna z desek, jejichž půvaby a kvality jsou mi dodneška utajeny. Zkoušel jsem to mockrát, ale nic to se mnou nedělá. Tak že bych tomu dal ještě další šanci?

Jo jo, Once Solemn, Shadow Kings...fasconovalo mně, jak tato založením melancholická kapela může znít optimisticky. A grafické vyvedení taktéž skvělé.

100% Ze začátku jsem si sice říkal, že to kapela s těmi líbivými melodiemi tentokrát trochu přehnala (to jsem samozřejmě ještě netušil, co přijde na následujících albech), ale nakonec jsem desce přišel na chuť a dnes už ji samozřejmě považuji za nadčasovou klasiku.

Má oblíbená položka se jmenuje "Yearn For Change" a má číslo 8.

Kolika kapelam se podarilo natocit po milniku, ktery ovlivnil celou scenu a nastavil latku album jeste lepsi? No par jich mozna bude, ale myslim, ze pocitat budeme maximalne na prstech rukou. Co song, to hymna, dokonala produkce i zvuk(ve sluchatkach lahudka).

Tak tahle deska mě svého času doslova uhranula! Pamatuju si, jak jsem asi půl roku neposlouchal nic jinýho, jen dokola ty neuvěřitelně silný pecky jako Hallowed Land (ta pasáž s kytarovým sólem je neuvěřitelná), The Last Time, Once Solemn, Shadowkings nebo tu předposlední s magickou kytarovou vyhrávkou. Neskutečná deska, dotažená k dokonalosti i graficky - sametově černý disk a "podzimní" booklet, páni, to byla paráda! Životní okamžik Gregora Mackintoshe, který tuhle kapelu nenápadně formoval jako sochař svoje skulptury. O to víc mě mrzelo, když jsem potom v době největší euforie na Paradise Lost jel do Prahy a Nick Holmes koncert zkurvil naprosto příšerným zpěvem - nevím, jak koncerty zvládal/zvládá jindy, jestli to byla smůla nebo jestli mu ve studiu pomáhají počítače. Ale to nic nemění, že Draconian Times je opravdu adeptem na jednu z nejlepších metalových nahrávek vůbec!

Tomuhle nešlo tenkrát uniknout. Všude se o tom psalo v superlativech. Koupil jsem bazarovku a byl jsem spokojen. Musím si to pustit, jak mě článek re-navnadil. Nedavno vyšel koncert po 25 letech. Ten je jaky?Mám ještě One Second, to mi ze Ztraceného ráje k životu stačí. Přeci jen moje kořeny leží trochu někde jinde.

Opět parádní nahrávka, byť pro mně o chlup pod Icon. Klip na Last Time jsem viděl opravdu mockrát :-) A najednou byl všude "gotický" metal prolezlý melodiemi. Z téhož roku co Draconian Times pochází třeba také parádní Amok od Finů Sentenced, kteří také notně zahnuli od svého původně deathového směřování: https://www.youtube.com/watch?v=j55oEnYKhVM