Osobně bych se při neznalosti tvorby a jejího kontextu hodnocení raději zdržel...
ULVER (respektive Garm) si vždycky dělali co chtěli a nejspíš se to už nikdy nezmění. Když projíždím jejich katalog, znovu a znovu mne fascinují proměny kterými za ta léta prošli. Stejně tak Garmův hlas - tady je důležité znát i vedlejší projekty kterých se účastnil. Pominu-li ARCTURUS, BORKNAGAR a všechna možná hostování, tak co třeba výtečné HEAD CONTROL SYSTEM s albem Murder Nature ?
Doporučený poslech pro méně znalé :
Blood Inside, Perdition City, Shadows of the Sun nebo kolekce coverů Childhoods End

Stray: Debut Bergtatt bývá sice řazen k největším klasikám norského black metalu, ale mě to album vždy přišlo strašně přeceňované (zvlášť ve srovnání s těmi lepšími deskami od Emperor, Enslaved nebo Borknagar). Určitý vliv na další vývoj tohoto žánru se mu ale upírat nedá a mě teď celkem mrzí, že jsem originál kdysi prodal. :-( Třetí album Nattens Madrigal také v rámci black metalu získalo určitý kultovní status, ale v tomhle případě už to moc nechápu. Hudebně mi přijde strašně jednotvárné a celé je to ještě umocněné tím záměrně zpraseným zvukem, za který by se snad styděli i Darkthrone. :-)

Novinku jsem zatim neslysel. Mam vcelku dost rad i ty jejich instrumentalni veci(mj. predchudce a nebo treba i fuzi se Sunn o))). Pokud se vam vic libi "zpivana" poloha Ulver, tak doporucim skvelou Shadows of the Sun z roku 2007.

Je pravda, že tak jak to mám nastavený k rockové hudbě, oceňuji mnohem víc kapely co pilujou svůj styl, budujou svou značku a ty posunuly mají pozvolné, ne jako tady, že si prostě nahrajou, co se jim zlíbí. Chápu, že když je ta fanouškovská základna ULVER mnohem menší než třeba u MANOWAR, že to napomáhá k tomu dělat si co umělec chce, na druhou stranu, kdo mimo avantgardu co od nich zná?

80% S recenzí víceméně souhlasím. Nejedná se sice o nějaké převratné mistrovské dílo, ale poslouchá se to celkem dobře. Jen bych upřesnil, že ne všechny desky Ulver spadají do experimentální kategorie. V diskografii mají i dvě čistě black metalová alba, jedno folkové a pak taky kompilaci cover verzí popových písniček z 60. let. Ono i na těch avantgardnějších albech se najde pár skladeb, které by se daly označit jako „listener friendly“. Nicméně je to poprvé, co kapela vydala album, které je celé postavené na zpívaných skladbách, které by se daly označit jako mainstream. Nevím, co k tomu kapelu motivovalo, ale nevěřím tomu, že by se jednalo o pokus o nějaký „útok na špicu hitparády“. Kapela prostě vždy dělá takovou hudbu, na kterou má zrovna chuť. Deska se mi sice celkem líbí, ale i tak se mi při zaslechnutí jména kapely pokaždé vybaví výraz „nevyužitý potenciál“. Sice natočila plno kvalitních a originálních desek, ale většina z nich byla zaměřena pouze na úzkou skupinu posluchačů a tak úplně nesplnila moje očekávání. Já jsem prostě od podobně talentovaných muzikantů čekal něco víc. Podle mě by udělali líp, kdyby místo toho neustálého skákání z jednoho žánru do druhého soustředili svou energii na vytvoření nějakého opravdu silného nadčasového materiálu, kterým by oslovili víc lidí než jen milovníky různých obskurních bizarností.