Rozvleklé a bezzubé skladby znějí jako od nějakého amatéra, co se teprve učí dělat muziku, ale chce být strašně progresivní, tak tam narve všechno, okázale a výrazně, takže rezignuje na jemné aranže, vrstvy a poměry mezi nástroji. Kompozice jsou kostrbaté a klopotné, bez přiměřenosti a střídmosti ve své struktuře. Celé to vyznívá uměle a šroubovaně, těžkopádně strojeně. Zvuk nástrojů je přímo hrozný, včetně zpěvu. Posluchačský zážitek - lítost a odpor.
Hodnotím - 20%

Louza: prosim nestras ctenare s pozpatku nazpívanym Beyond Twillight 2006, tak to vubec nebylo(ani si nedokazu predstavit jak by se neco takoveho provadelo. Jednalo se o to, ze URCITE pasaze se sestavaly z partu, ktere byly bud zahrany pozpatku, pusteny pozpatku, popripade se jednalo o kombinaci obojiho dokonce v ramci kazde kurky na klavesach. Vysledek byl rozhodne zajimavy(kdyz ne harmonicky, tak urcite rytmicky) a na jiste casti by se za normalnich okonosti asi tezko muzikantum prichazelo. Doporucuji skladbu "The Black Box of Reverse".
Protoze tys to popsal tak, ze jako neznaly clovek bych to pochopil, ze se jedna o magora, kterej samoucelne vymysli nesmysly a v podstate jsi ho hodil do stejnyho pytle se zrudama jako Plastic People apod. A to si Finn Zierler urcite nezaslouzi. Jo, a dve predchozi desky BT byly cokolikv jinyho nez heavik, to jsi snad ani nemohl myslet vazne. Takhle opravdu delas ocasa z jednoho z nejosobitejsich skladatelu.

Co teprve vike, v-dur, thorn, koscj, saint.rap, darkmoor? :D

Louža: Ty wogo, Mordůrek, já už si ani nepamatuju, jak tenhle člověk vypadal nebo jestli jsem ho někdy viděl. Z těch aparátčíků fan-clubu Metalopolis mě nejvíc negativně utkvěl, díky projevu na webu, nějaký jony, to byl skutečný kavárenský fanatik "kdo neříká, že je Marigold (jakoby lidově "Mari", i když mě to nešlo přes jazyk) Bůh, musí zemřít!" tak nějak jsem toho týpka chápal, pak řada těch připrdlíků typu Ozzy, dreckus, Naathir...a další dvě desítky, to bylo skutečné peklo, ještě že to skončilo. :-)))

Nic proti skladatelskému progressu Geoffa Tatea!!! Pořád mě to k němu láká, i když mě poslech několika osledních desek (Frequency Unknown, The New Reality)bolí a tahá za uši. Ne hudebně (ten chlap má spoustu nápadů i po třiceti letech na scéně), ale profesionálně!!! myslím, že poslouchám dost kapel a stylů a dokážu progress ocenit (Big Big Train, Steven Wilson, Fates Warning, Caligulas Horse, Tool, Muse...), opravdu si nemyslím, že bych ustrnul na Operation: mindcrime 88. Promised Land je jeho největší skvost a opravdu oceňuju American Soldier a jiné. Ale opravdu nechápu výmluvu, že neměl dost peněz na produkci. A Threshold, Caligulas Horse, Big Big Train, Ritchice Kotzen... oplývají nekonečným rozpočtem?! A přesto vydali úžasné desky...zvukově perfektní. Dvacet let je moderní říkat, že nahráváme živě, grungově, syrově..ale zní to strašně. Viz poslední přehulený Living Colour. Zvuk tu desku zabil!! Ano jsem milovník velkých produkcí, ale dokážu ocenit i syrové produkce typu posledních Alice In Chains! Ne však tohle!!! Viz Metallica, která si může dovolit cokoliv a vydá hrůzostrašné St. Anger a Death Magnetic. Poslední hrůzu (ZVUKOVOU) M. Big jsem taky nepobral!!! Opravdu nechápu, v čem je tohle tak skvělé. Raději nic, něž tyhle desky!!! a pak turné, na kterých přehraju třicet let starou desku. Hudební business v prdeli!!!

Ále, to zase přeháníte, nejsem žádnej Dreckus ani Mordůrek, občas si ty Maidny taky pustím i když v poslední době čím dál méně. Ale prostě někdy je tužba po něčem komplexnějším...tak jdu za Geoffem.

Díky, "pohoním". Tohle snad nikdy žádný pisálek v historii české hudební publicistiky čtenářovi nenapsal. NEJSEM UZAVŘEN KONCEPTY, posouvám hranice, stanovuji nová pravidla recenzenství! :-) Mé psaní nemůže mít rád jen blbec.:-) Jsem lakmusovým papírkem oddělujícím v řadách návštěvníků zrno od ego-plev.

stray - jo, některé tvé recenze mají takový náboj, jsou uvolněné, přesné, jasné, bez zbytečné omáčky a bez tlačení Ega autora :-)

Carcass: já se u těch tvých příspěvků musím vždycky smát. To neber ve zlém, očividně máš ve svém směřování jasno, máš život pevně ve svých rukou. Ta zmínka o wuxiově a Loužově uzavření v konceptech taky pobavila, jen jsem se chtěl (stran své absence) zeptat, u mě tam to "WOOOW" máš? Působí můj psaný projev jako voda vlévaná do vody? :-) hahaha :-) ty bláho, tohle už je na Dobřany!

při pohledu na Umění to mám tak, že když se s ním setkám, tak tam musí být velké "WOOOW", pokud tam to "wooow" není, tak to je pro mně už dále o ničem. Prostě jako když malé dítě, ještě nezatížené koncepty a očekáváním poprvé vejde do nádherné zámecké komnaty a nechá se tou krásou zcela intuitivně unést, a má tam to "woow". Nějaké hrabání se pod povrchem věcí, hledání skrytých významů je pro mně jen hra s koncepty, a to mně nezajímá. Jak to nejlépe říci, já se neidentifikuju se svými rušivými pocity, se svými emocemi, jsou totiž prázdné, nejsou součástí mé mysli, je to jen energie, s kterou nějak pracuji a transforumuji ji v něco zcela jiného - v moudrost. Se identifikuji s podstatou mysli, ta je bez konceptů, nejsou tam žádné očekávání ani obavy - a přes ni nahlížím na všechny věci - a je to rychlé, ostré a jasné nahlížení, a buď to tam je, anebo není, tudíž velmi oceňuji všechno, co je vytvořeno z čisté uvolněné mysli, je to jako když se voda vlévá do vody, pak to na mně silně zapůsobí, pokud to je komplikované, založené na všemožných konceptech a emocích, tak to je pro mně totálně prázdné a dále se tím nezabývám. Tohle je můj pohled nejen na umění :-). Na druhé straně chápu Wuxiu a Loužu, že když se hrabete v tom svém uměleckém světě, že se s něčím z toho dokážete propojit, se to přesně trefilo do vašeho nastavení mysli, a to je super. Takže tak nějak za mně k tématice umění :-))

carcass : tak to tě překvapím protože patřím ke ctitelům malířů typu Jiřího Wowka, Gustava Kruma, Milana Fibigera, Miloše Nováka a když je nouze spokojím se i s tím profláklým Burianem. A mám moc rád třeba i Kupku, který zdeleka nekreslil jen obrazy se třemi modrými pruhy. Ale když už tak to byly ECHT tři pruhy. Co úplně nesnáším je lidi jako W.Burroughs, který střílel do plechovek s barvou před plátnem a vzniklé cosi vydával za umělecké dílo, což je evidentně to co si myslíš že dělá hudebně Geoff. Ale to se pleteš.

Tate ještě v původní kapele dokázal, že umí dělat výtečnou hudbu a tahle pravda přeexponovaná instrumentálně ECHT vyhulená podoba O:M je prostě logický výsledek jeho muzikantského vývoje. Vývoje umělce, který se nenechal brzdit komercí a očekáváním fanoušků (i když si nedělám iluze, že on časem zase naskočí...už připravované turné mnohé napovídá - všichni musíme z něčeho žít). Vtip je v tom, že ačkoli se to třeba na prvních dvacet poslechů skrz totální antihitovost nezdá - tohle skutečně má hlavu a patu. A Tate je regulérní umělec. Narozdíl od plechovkářů, kteří nikdy nic kloudného nedokázali a kteří jsou prostě jen debilové. I když uznávám, že Geoff je už dnes na velmi tenkém ledě :-)

Jo a ty disharmonický tóny pozpátku... Finn Zierler pod hlavičkou Beyond Twillight vydal v roce 2006 album For the Love of Art and the Making, které bylo celé intonačně nazpívané pozpátku. Moc pěkná věc. A taky k tomu došel přes dvě hevíkový alba. Doporučuju ;-)

carcass: Naťukl jsi docela podnětné téma k diskusi. Ano, co je to umění? A přesněji řečeno, co je pro tebe "moderní" umění? Zmiňuješ mazanice, cákance, což bychom, pokud se budeme pohybovat ve výtvarnu, mohli vztáhnout třeba na obrazy Jacksona Pollocka. Jasně, obecně vzato jsou to "cákance", ale v těch cákancích toho je opravdu hodně a to se přitom nebavíme o žádné post-post-post moderně, ale už o encyklopedickém pojmu. A na tom Pollockovi stavěli další a další, stejně jako třeba v hudbě stavěli další dejme tomu na Velvet Underground, až došli k nejzazší hudební mezi, k noisu. Kterým se zrovna teď probírám. Někdo by znovu řekl - bordel, chaos, kravál, rámus. Nic v tom není. Jak pro koho. Třeba pro mě toho v tom je opravdu hodně, ale záleží opravdu na tom, jak kdo ono umění pojímá a co od něj čeká. Umění je podle mě i v tom, že s tím kterým dílem vedu dialog, třeba ho i odmítnu, ale na určitou dobu se stane součástí mého světa, mého života. A třeba mi o něm řekne i něco nového, nečekaného, překvapivého.

ta hudba mně nezajímá, nebudu ji tedy hodnotit, ale co mně zajímá je pojetí "umění". Co to je to umění? Přijde mi směšné a zároveň i dost ubohé, jak spousta lidí se snaží najít "něco" v moderním umění, které je prázdné, nic v tom není - a lidé v těch mazanicích, cákancích, připadně disharomických tónech hraných pozpátku "něco" hledají. Nic tam, kluci, není, je to prázdné, je to jen forma bez obsahu. Rozumím tomu, že každá mysl je nastavená jinak, ale ve formě bez obsahu žádná mysl nemůže nic najít, je to jen ztracený čas a energie. Přijde mi absolutně nepochopitelné si 40krát pustit nějakou desku, abych tam "něco" našel....co tam mám vlastně najít? Když si pustím Led Zeppellin, tak to tam najdu na první dobrou, takže své komplikované mysli trochu zjednodušte, vytřepejte z nich tu spoustu popkulturního bordelu a konceptů, pak uvidíte věci, jaké skutečně jsou....:-)

Za mě pecka. Průser je, že to absolutně nemůžu poslouchat při práci. Včera jsem si to pustil a několikrát se přistihl jak čumím do blba a nic nedělám. Kafku taky nedokáže přečíst každý. Na prvních pár poslechů je to fakt neprůstřelné.

Neslysel jsem zatim ani jedno album O:M, ale po precteni tehle diskuze mi neco rika, ze by to mohl byt muj salek caje :D

Tak mně se dvojka taky líbila,ale tohle se opravdu nedalo. :-)

Hrůza! Pokud se budu chtít pověsit, pustím si to jako soundtrack s tím, že si to v žádném případě nerozmyslím! Proč proboha dělá tak depresivní hudbu. Další adept na sebevraždu.

Aspoň jeden prozřelej :-) Já vlastně ty hlasy proti chápu. Stejně jako je mě taky deptá ten Geoffovův erbovní utahanej grunge což je tady naštěstí jen skladba Under Control. The Key bylo tím prosycený celý a jednotky skladeb byly podle novýho mustru. Ressurection bylo nápřah hlavně ke konci, začátek byl ještě docela milosrdnej.

Tohle je kláda od absolutního začátku, jen první čtyři skladby jsem poslouchal tři neděle. Po čtyřech posleších jsem z toho nevěděl absolutně nic. Ale bylo jasný, že tohle poroste. Geoff opravdu slíbil co splnil v prostředku léta, když říkal, že tohle album půjde ještě mnohem dál než Ressurection. A úplně chápu když teď totálně odpad a vůbec netuší co bude dělat dál. Po takhle nebušenejch albech je težký přijít s něčím kreativním...

Ale nějak se polávácá se původní kapelou, takže je možný že udělá dle aktuální módy turné sdvojzpěvem...a všechno bude jako dřív. Přijede vám do haly a zabéká Mindcrime a Empire a bude dobře. Já teda jedu na ose Promised Land, Chaos a New Reality...fakt mi to dává dohromady smysl.

Musím se Louži zastat, Geoff dělá opravdu dobrou hudbu. Mně se už hodně líbila jednička The Key. Dvojka je náklad jako prase a tohle bude ultra. Pro mne jednoznačná volba ve smyslu stále je co objevovat:)

Jo to bude určitě vončo! :-)