DarthArt: Ale toz to jsi na Mayhem zas docela zlej. To, s cim obrazeji koncerty je jedna vec, ale minimalne Grand Declaration of War plati celkem za pojem, co se avantgardniho blacku(nebo chces li proste extremni muziky) tyka. To jak/jestli se album chytlo mezi fans neposoudim, ale poslechnu si to urcite radsi nez De Mysteriis(ktere je taky fajn). Posledni dve alba jsou take myslim vice nez slusna nebo dejme tomu kvalitni a osobita.

No ale Maiden, Slayer apod. ještě dobrý, ti aspoň kdysi natočili tuny výborné muziky a teď holt recyklujou. Ale co teprv takoví Mayhem - ti mají jedno uřvané album, které naprostou shodou náhod je považované za kultovní, a s tím už dvacet let objížděj Brutaly a podobně, furt dokola. S jedním albem. Ty ostatní vlastně nikoho nezajímaj, jo, třeba jsou dobrý, ale stejně furt drtěj Freezing Moon. S pěti písničkama (bordelama) si zajistit doživotní příjem, tomu říkám umění :) Na to nemá ani Turbo :)

Pekárek: :) Tak nějak to bude.

Pro mně jsou třeba IM zárukou výtečného koncertního zážitku, viděl jsem je asi pětkrát a přišlo mi, že je to čím dál lepší :-)

Jinak je ale smutná pravda, že ti důchodci to často mladší generaci nehorázně natřou. Vzpomínám na koncert Voivod na Chmelnici v roce tuším 2011, to byla neskutečná jízda, tak intenzivní koncert jsem zažil jen párkrát.

Podle mě je problém v tom,že vydaná alba velkým kapelám nezajistí takový majetkový profit jako v minulosti, takže nás tady budou otravovat až do smrti:). Podle mě to většinu z nich vůbec nebaví, resp. je to pro ně fakt utrpení. Ale i správa velkého majetku z minula prostě stojí velké peníze.

No právě, můžu být natěšenej na přestárlý Iron Maiden, který dolezou na pódium s berlema a tvářej se, že jsou mladí a neklidní? (samozřejmě záměrně přeháním)

Velmi dobré téma a postřehy. Už cca 10 let chodím jen na klubové akce, na kterých hrají staré i mladé kapely. Částečně je to ale tím, že nemám rád davy:). Žánrové přesahy nejsou nutné, metal se mi líbí zdaleka nejvíce, v poslední době nicméně třeba jazz dost poslouchám. Dostali mě čeští interpreti, vydávající pod hlavičkou Animal records. Mohu jen doporučit.

Subeer: Přesně tak, lépe bych to nepojmenoval - přežranost. Vždyť frekvence koncertování třeba IRON MAIDEN u nás se v poslední desetiletce oproti devadesátkám ztrojnásobila. To poslední, co se u mne v posledních letech (během čekání na place na show) dostavuje, je natěšenost. Sorry. :-)

Abych si tu taky trochu úvahově zažongloval, tak já si myslím, že v současný době díky všudypřítomnému netu má každý neskutečně moc možností(pomyslný líc), jak si posluchačský život zpestřit, okořenit...je na každém, jak moc se otevře a bude dál pátrat a kam se ubírat (zde bych přitakal Loužovi)....

S tím úzce souvisí i návštěvy koncertů (v jakýchkoliv prostorech), tak tohle přece není povinné a člověk by tam měl jít s tím, že zhruba ví, co se bude dít a svůj mozek pro věc přednastavit....každopádně by tam měl jít natěšenej-hladovej, nikoliv přežranej nabídkou (pomyslný rub dnešní hudební doby) “zase Mejdni, já tam vlastně jdu, protože jsou tady za rohem a vlastně nemám ani moc co dělat, ty vole kolik je vlastně hodin?”.

RUSH RUSH RUSH!

Článek neměl úkol něco nebo někoho shazovat, prostě jsem si chtěl jenom úvahově zažonglovat na téma zážitkové opotřebovanosti, někdy něco hezkého začíná a jindy to chtě nechtě skončí, kouzlo pro někoho vyprchá, stejně tak pro jiného začne, nové kapely sice charisma a nápaditosti starých nedosahují, ale mám pocit že je jim to asi jedno, že i ta sebeprůměrnější věc se v současnosti má lépe než kdejaká originální pecka z undergroundu osmdesátých let. BAVÍ MĚ TVOŘIT POTRAVU PRO MUDRLANTY! :-)

Loužo, ty především nechápeš, že každá mysl je nastavená jinak, někdo má svou mysl nastavenou na heavy metal, a to že tobě ten styl nemá co nabídnout, neznamená, že jiná mysl si v tom i po 50 nemůže rochnit. Mně třeba jazz přijde jako otravný chaos, který mně nudí a nepřipadám si jako nějaký konzervativní, ztuhlý 40cátník, v tom jejich pidlikání nemám potřebu se babrat a "něco" tam hledat, no a když mi zazní Iron Maiden, tak si spokojeně podupávám nohou do rytmu a je mi u toho hezky, a co jako. Pokud by Maideni začali po 50tce blbnout s nějakou progresí, tak bych je prostě přestal poslouchat, nebavilo by mně to, a co jako? To že to neudělají, není žádná habadůra na fans, ale třeba o nastavení jejich mysli - asi to nepochopíš, ale je to takhle třeba baví.

Jinak k tématu, jo, na velké akce na stadionech už také dávno nechodím, v klubu si muziku užiju více, jenomže např. ti Maideni v klubu hrát nemůžou, tak na ně zase někdy zajdu na stadec, no a co že po 11 :-). To že těch pár velkých kapel hraje furt dokola na stadionech není problém těch starých kapel, ale kapel nových, které nepřišly s ničím lepším, nemají jejich charisma, tak holt nehrají na velkých stadiónech, bo lidi nejsou blbci na druhou ligu hromadně chodit nebudou, to je celé.

Louza: AMEN! Krasne rozebrano a vlastne(bohuzel) i zodpovezeno.

Vkrádá se ovšem myšlenka jestli to náhodou není všechno tak trochu opačně. Kapely hrají na fanoušky habaďůru. Proč? Protože fanoušci to tak chtěj...a fanoušci který to tak chtěj si to taky zaplatěj.

Hodně kapel skončilo s koulema na špalku, když se pokoušelo nějak se vyvíjet a hrát v dlouhodobém horizontu trochu svébytnější hudbu. A to dokonce i v náročnějších žánrech, kde je předpoklad věšího hudebního obzoru posluchačů (ne jsou to všechno stejní omezenci - akorát jeden jede v bum čvacht rytmu a druhej na lichejch).

Ta třeba i ta Metallica by os shitstormu po podle mého názoru kvalitních albech Load/Reload mohla vyprávět a pokud vás zajímá přímý přenos téhle frašky, tak si nalistujte vedle diskutovaného Geoffa Tate. Otázka teda je : Máme být naštvaní na Hetfielda, že hraje divadýlko ke kterému ho my sami nutíme? Podle mě to není až tak úplně fér.

Řešení jsou dvě. Buď přijmeme snahy o vývoj svých oblíbených kapel, budeme se snažit jim vyjít vstříc a budeme chodit na jejich koncerty a kupovat s jejich alba a budme je brát takové jaké jsou. Což se bohužel v globálním měřítku nějak neděje.

Nebo holt budou kapely, tak jako dnes, nucené hrát dokola to samý, aby se uživily, což dlouholeté fanoušky přirozeně unaví a odpadnou. Pak je na každém, aby si přiznal, jestli je třeba bezpodmínečně nutný aby byl do padesáti heavy metalistou a jestli by třeba nestálo sem tam to po čtyřicítce zajít na nějakej ten blue grass, nebo jazz a přestat se svazovat přiblblou škatulkou, která už nemá co nabídnout.

DarthArt: no oni se I mezi tema duchodcema najdou výjimky, kteri(aspoň koncertne) zraji jak vino. Třeba jednorázový/jednokoncertni reunion(jasne, bez Johna Bonhama, ale synek geny nezapře) Led Zeppelin smaznul až na detaily skoro cely jejich 70tkovy koncertní období.....no jasne, nevěříš, jenže ofiko Song Remains The Same je hodně editovana záležitost, mam dost bootlegu z te doby a ejhle, mistama to celkem dost plave, neladi atd. Ale samo, ta energie tam byla.
Uznávám ale ze to je vyjimka(stejně jako Glenn Hughes, Dio, dokud žil, a par dalších). Jinak ta forma jde logicky dolu.

Vždycky jsem chodil do klubů a chodím stále. Ta chemie a atmosféra se nedá zaměnit. Kylesa v Rock cafe, UJD v Akropoli, Anti-Flag ve Futuru,.... prostě super zážitky.

1.) WALTARI je velmi malá kapela.

2.) V samotných velkých kapelách problém nevidím, ty akorát dělaj svou práci a lidi kolem nich je udržují pod reflektory, pokud je o ně zájem - proč to nedělat do osmdesátky...

3.) Problém je hloupnoucí populace, absence hledačství, zájmu a potřeby dobrodružství.

No jo, máme tady asi největší krizi umění od konce 19. století - žádné nové směry, žádná nová invence, jen technicky dokonalá recyklace toho, co kdysi vymyslel někdo na koleně, s tužkou a papírem. V hudbě se nějaké zásadnější věci děly naposledy před rokem 2000, ve filmu taky, literatura- znáte nějaký nový převratný směr? Prostě umění chátrá.

Co se týká těch koncertů velkých kapel - já jsem v tomhle hodně extrémní, ale pohled na přestárlý metalový kapely na mě působí hrozně. Proč bych měl chodit na Aerosmith, kterejm to nejde, když si můžu pamatovat naprosto neuvěřitelnej koncert na Rošičáku po Get A Grip? Proč bych měl chodit na Metallicu a tvářit se, že jim to věřím, když tomu nevěřej oni sami? Proč chodit na Slayer, když je to obyčejná kolbenka a stejnej koncert jako před deseti nebo dvaceti lety? Z větších, tedy relativně větších kapel, mě baví snad jen Waltari, protože ti velice mění setzlisty a je pravděpodobný, že člověk uslyší něco, co dřív neměl možnost. Ale taky stárnou. Je to zadejchanější, i když u nich to ještě jde - ale nevím, jak dlouho to ještě půjde, aby to nebylo trapný...

Osmdesátkový kapely jsou prostě na rozcestí, kdy se musej rozhodnout, jestli to statečně zabalej, nebo to potáhnou dál s tím, že budou působit čím dál víc komicky. O sedmdesátkovejch se nebavím, je snad něco tvůrčího vidět dneska koncert Deep Purple? Nebo, sorry, Black Sabbath? I když ti to už asi vzali za reálnej konec. Pravda je ale to, že ty starý titání prostě dodnes nemaj konkurenci, nikdo jim nešlape na paty, nikdo je z toho trůnu nesundává. Visáči jednou říkali, že už je před dvaceti lety měli mladí pankáči zkopnout z pódia a poslat je do důchodu, a oni je místo toho uctívaj.

Ale je mi jasný, že spousta lidí bude mít opačný názor. Nic proti tomu.

Ámen.