Darth: no, tu “vyborne zvládnutou délku” za ne tehdy proste zvládla vinylova tehnologie, kde je doporučená délka na jednu stranu cca 20 - 22 minut, jinak to hraje z piče(a taky ze jo). Ale jinak souhlas, cokoliv nad 50 minut nevydrzim poslouchat na jeden zátah.
Nicméně poslední Judas Priest je pro me stále jejich nejlepší deska od Painkiller.

Pro mně je to pořád pecka, zrovna o víkendu jsem to poslouchal. Titulka, Never The Heroes, Rising From Ruins, Spectre...

Mně osobně možná taky malinko přestala bavit, ale to hlavně kvůli délce. Kdyby vybrali nejlepší skladby na délku 35 - 38 minut, bylo by to lepší. Stejně je to divnej zvyk, natáčet takhle sáhodlouhý alba, u spousty kapel. Jejich klasická alba dodneška tak kopou mimo jiné proto, že mají výborně zvládnutou délku. A jo, máš pravdu, nadšení z povedených desek je dneska dílem i kvůli faktu, že novější řadovky klasických kapel jsou už jen položky do diskografie, ale žádná sláva. Nadprůměr "Firepower" proto vzbudil asi větší nadšení, než by ta deska sklidila někdy v osmdesátkách. I když některé skladby jsou extratřída.

Já se prostě musím zeptat, opravdu je pro vás i s časovým odstupem tato deska takový nášup? Já tedy musím říct, že po prvotním rozpačitém dojmu, následně objevení několika favoritů, pro mě tento zářez strašně rychle upadá do ztracena. :( Možná je to tím, jak se poslední době hrabu v diskografii, ale chybí mi zde ta nadčasovost dua Downing/Tipton. Jak rychle se člověk namlsal, tak stejně rychle v mých očích ta deska upadá.

Upřímně řečeno nečekal jsem od tohoto křiklouna takovou desku. Já, jakožto pravověrný fanoušek Iron Maiden, jsem k Judas Priest nikdy nepřilnul. Hudba to sice byla brutální a svěží, ale texty dávaly tušit, že spoluautor nám chce něco velmi důvěrného sdělit (a roku 1998 jsme se dočkali). Kromě velmi zvláštních textů se nám do bubínků dral neslýchaný a do té doby neslyšený řev, který mi, ve srovnání s Brucem D., nikdy k srdci nepřirostl. Nemohu popřít skladatelského génia, který v K.K, Glennovi, Robovi a dnes i Richiem genia dřímá. Na Firepoweru oceňuji především 3 základní věci, které v minulosti (téměř na jakémkoliv jejich albu po roce 1980) chyběly. Zaprvé je to produkce. Nestydím se přiznat, že takovou očistnou kúru jako měli Priest po Redeemerovi by potřebovali kucí z Maiden jako prase drbání. Nádherně se to poslouchá. Zadruhé se postupem času eliminoval rušivý element v podobě nesnesitelně vysokého hlasu Halforda, který mi tak vadil. Tady se pohybuje ve středních výškách a s jakou grácií! Zatřetí jen kroutím hlavou, jak tito dědci dokázali vyšperkovat texty, které mi vždy přišly jako kámen úrazu. Never The Heroes, Rising From Ruins, Traitors Gate, Sea of Red. Wow, tady by si kluci od nás mohli vzít také příklad. Resumé: Po zhodnocení všech aspektů jsem se rozhodl ke koupi vinylu alba Firepower, protože je to vysoce zábavný poslech, který jsem si užil i jako fanda Iron Maiden a v žádném případě nenudí jako Redeemer, jenž byl ztělesněním jak říkají anglicky hovořící "mediocrity". Jak zoufale nám tento element u desek Iron Maiden chybí. Howgh

V pořádku, já to také nemyslel tak útočně. Spíše žertovně :-) Víceméně s Vámi souhlasím, je to chytlavé, mírně repetitivní, což však už tak u radiomilných (i když jsem doposud No Surrender nikde neslyšel) skladeb bývá. Upřímně dle vyjádření členů kapely bychom se mohli do 2 let dočkat dalšího a již posledního alba (kéž by byl obal desky inspirován Sad Wings of Destiny!). Teď jsou na řadě Ironi. Tak se ukaž Stevie, co ses z Firepoweru přiučil.

Neberte to tak doslova. Já si prostě občas musím rýpnout. :-) Asi jsem to napsal moc ostře, ale No Surrender je neskutečně přímočará a chytlavá skladba, která neokouní a prostě jede, je to dobrá věc, ale bude oblíbena hlavně většinou, co nic moc dalšího nehledá.

Mr. Stray,

cítím se mírně uražen Vaší narážkou na "jednodušší" fanoušky, kteří tíhnout k No Surrender. Cožpak se tomu dá odolat? To není jak ty zoufale natahované majdeňácké eposy. Krátké, řízné, výstižné - Firepower je jednoznačně a nezpochybnitelně albem roku. Řka toto, usedám do křesla a pouštím si tento můj první vinyl asi po 27 letech od Black alba od Metallicy. Firepower je požitek

No jo no. Tak prostě Judas jednou za X desek a X let nahrají lepší desku než Ironi. Zboří se snad svět? Nikolivěk. Btw. našel jsem zalíbení v Traitors Gate a spectraculární Spectre

Dave78: Já tomu pevně věřím, že je všechny nahrál Glenn. Rob to v jednom rozhovoru v rádiu zmínil. U eponymní skladby Firepower bych 100% řekl, že je to Glenn (2:02-12) - to je prostě sólokousek jak z Painkillera. Konečně mi dorazil vinyl a musím říct, že je to naprostá pecka. Guardians a Rising from Ruins to je taková bomba, že jsem ani nedýchal. A moje srdcovka No Surrender? Ty krávo takový řízný kratší masakr jsem fakt nečekal. Musím zvýšit své hodnocení 8-8,5 bodu a 4.místo v žebříčku TOP 5 (1.Sin After Sin - 2.Screaming for Vengeance - 3.Stained Class - 4.Firepower - 5.Painkiller)

100% Teď jsem si uvědomil, že jsem sem to své hodnocení zapomněl napsat, ale každému, kdo si tu aspoň občas čte mé příspěvky, musí být jasné, že míň procent tomuto albu ani dát nemůžu. :-)

Zdenos: to souhlasím, zvuk je neuvěřitelný, líp vyprodukovanou heavymetalovou desku jsem neslyšel, oproti Redeemer of Souls posun o tisíc světelných let, právě zvuk předchozí desku JP podle mě pohřbil. Hodně velký přínos na Firepower měl určitě Faulkner, rozkoukal se a teď se naplno projevil. Mj. když jsem teď viděl na YT přídavky z New Jersey, kde hrál Glen, tak bohužel moc nevěřím tomu, že nahrál na Firepower všechny svoje kytarové party:-(. Ale věřit tomu chci...

To jo, nové album JP je zase někde jinde než nejnovější Saxoni. Jedna z věcí, která mě uchvacuje nejvíc, je ten nabasovanej a nakopanej (bicí zní jako hrom) zvuk alba Firepower. Ne všechna alba JP takový zvuk mají, řekl bych že první z té řady bylo Defenders, pak Painkiller, zvukově se hodně povedla návratovka Angel of retribution, a zvuk následujících Nostradamus a RoS zdaleka nebyl v takových rozměrech. Firepower zní mohutně, snad nejlíp, jak jen heavy metal může znít.

SAXON jsou dobří, pravidelně je hodnotím (na to že jsem s nima nevyrůstal) dost vysoko, ale po pravdě, na nové JUDAS PRIEST nemají a krok s nimi rozhodně nedrží. A ani nemohou držet. :-)

to dave: saxon rozhodně ano :)

Včera jsem si pro zajímavost pustil další heavymetalové desky, na které jsem se letos těšil (mj. Nocturnal Rites, Dream Evil, Heavatar) a ve srovnání s Firepower zní všechno jako směšné demo. Otázka zní: má cenu vůbec poslouchat jiné desky než Firepower, když je na něm v koncentrované podobě shrnuto vše zásadní, co se v posledních 30 letech v heavy metalu odehrálo? Podle mě ne, snad jen ti Saxon s JP jakž takž drží krok ...

Přiznám se, že poslední 3 měsíce byly pro mě, jako hudebního fanouška, dost vypjaté, fantaskní a monumentální. S každým dalším singlem jsem byl nadšen stále víc a jak se ukázalo, tak mé nadšení nebylo neopodstatněné. Já přestože jsem byl roky fanoušek Iron Maiden, tak jsem nakonec trvale před léty přešel k Judasům a nelituji tohoto rozhodnutí ani v nejmenším. Ono není vždy snadné být fanouškem této skupiny. Ve většině případů mladší lidi buď neví, nebo když už ví, tak mají blbé poznámky ohledně sexuální orientace Roba. Proto jsem teď absolutně nadšený, že se o Judas poslední dny a týdny tak mluví. Firepower brutálně znásilní bubínky a nedá vydechnout do posledního tónu včetně sóla Glenna Tiptona, našeho metalového krále. Never the Heroes je pravděpodobně textově nejsilnější písnička společně se Spectre. Další zjevný záblesk 80.let - No surrender mně připomíná Rock Hard Ride Free z Defenders of the Faith. V US je Firepower 2.nejprodávanější LP a u nás tomu nebude jinak. Drobnou výtku bych směřoval k Necromancerovi, který mi přijde mírně nadbytečný, ale rozhodně nenudí. Mé hodnocení: 7,5-8 b z 10.

to stray: vyjmenovaná tři čísla Víctim of changes, Beyond the realms a Night crawler, to jsou vlastně moje vůbec neoblíbenější čísla od PRIEST :) zásadní songy

Set-listu JUDAS PRIEST nepokládám žádnou důležitost. Koncertní šňůra startuje, navíc jde o kapelu, která repertoár dle mne mezi Amerikou a Evropou lehce poupraví, USA = přímočaré tříminutové vypalovačky (Saints Of Hell, Grinder, the Ripper atd.), Evropa = epická čísla vyšší trvanlivsti (Victim Of Changes, Beyond The Realms Of Death, Night Crawler ...v Pardubicích jsem zažil všechny tři vypalovačky), neříkám, že všechno tak bude, a že je to pravda, ale tahle kapela dle mého set-list vždy lehce upravuje dle zemí a kontinentů.

darthart: v setlistu bych z nové desky stejně čekal trochu jiná čísla, nebo alespoň více skladeb, když se to tak povedlo. Třeba Never the heroes nebo Rising to ruins, Spectre... :) třeba přijdou časem