Stray: CD jde sehnat, např. Bontonland nebo ho mají i na Alze, FilmnaDVD.cz nebo na Supraphonline :-) :-) :-)

Dneska jsem se zbláznil (Zbláznil? Až dneska?:-)) a koupil si VINYL !!! Spiritual Black Dimensions od DIMMU BORGIR, jen tak cestou z práce, oni mě totiž ty Enthrone, Puritaniacal i Death Cult, který jsem si znovukoupil nedávno (tu kapelu už jsem rozprodával před dekádou), docela vzali a tahle deska je snad nejlepší a nejde sehnat cd.

No az dnes jsem to poslechl soustredeneji ... jako kulisa k praci asi dobry ... jinak bohužel jednoznacne nejhorsi deska DB. Najdou se svetlejsi momenty, ale jak uz bylo v recenzi zmineno, vzapeti jsou uslapany ukrutnými refrény ve stylu Therion. Ani znatelna snaha priblizit se v pomalejších pasážích Behemoth tady prilis nevychazi. Coz o to, DB tohle zatím v pohode projde .... za me dobry, ale dobry znamena za tri(tady spis tri minus) a od DB jsem byl vždycky zvykly minimalne na dve plus.

Je to mrda, volové!

Ani se mi to nechce poslouchat.. Vlastne mi nejvic ze vsecho mrzi, ze se radsi Galder nevenuje Old Mans Child, jejichz tvorba mi prijde o dost zajimavejsi

Tak jsem to naposlouchal celý, je fakt, že prostředek alba je hrozně utahaný. První čtyři skladby super, můžná pátá...pak nuda šeď a v posledních dvou se to začíná zase zvedat... Fajn album s některými kulervoucími momenty, ale jako celek má své rezervy. Každopádně furt dobrý.

Za správné považuji jakékoliv hodnocení v rozmezí 40-70% , podle toho, jak daná hudební forma někomu sedne.

Já to zase na takovej průser nevidím. Vadí mi plochá produkce, utopené kytary, málo nápadů (a když mě něco zaujme, mám pocit, že už jsem to od nich slyšel), přesto bych tomu snad i 7/10 dal. Lightbringer u mne také zafungovalo na první dobrou, dokonce i blast beaty tam jsou a ta půlminutka mě zaujala asi nejvíc :-D .

V rámci symfonického black metalu je to opravdu slabota, ale třeba by to mohlo fungovat jako soundtrack k nějaké pěkné romantické pohádce. Třeba k téhle:

https://www.youtube.com/watch?v=s2Tz64AUZHM

zatím mě na tom baví tak 3-4 skladby. Ještě tomu nějaký poslechy dám, ale neblahá očekávání se naplnila.

Je to hrozná nuda. Nejvíc mě na celém albu zaujalo, že jejich kytarista vypadá jako Marián Kotleba.

Hudba Dimmu Borgir vždycky byla o ničem a celý to stálo je na aranžích. To je známá věc. A na této desce se za to prostě jen přestali stydět a na rovinu to přiznávají. Přiznám se že jsem taky čekal trochu víc, po výtečných prvních čtyřech skladbách přichází bohužel trochu rutina a šeď (a nebo jsem ještě neměl čas objevit co v nich je, nevím). Ale pořád je to velmi solidní osmička. Předchozí řadovku to nepřekoná. Velká pochvala za snahu nového přístupu k věci a oproštění se black metalu. Není debilnější desky Dimmu než In Sorte Diaboli. Tohle je naštěstí mnohem lepší. Není nad to když housle řvou...

Ta fotka je vážně nechutná, proč to na sobě maj? To byl nevzali ani do ČT-děti nebo Planety Bimbule... příště budou mít indiánský čelenky dělaný z pastelek a gumy od tepláků...

Myší kožíšek !