90% Mě ta Ihsahnova tvorba přijde celkem vyrovnaná. Novinka je samozřejmě opět kvalitní, ale nepřijde mi, že by z jeho diskografie zase až tak moc vyčnívala. Pro mě jeho nejlepší sólovkou pořád zůstává After z roku 2010.

Jeho poslední desky nesou punc opravdové originality a dospělého muzikanta. Chvilku jsem se k nim postupně dostával. Ale ten poslední jeho zásek tomu nasadil korunu a posouvá hranice toho jeho už tak progresívního žánru. Nepamatuji se, že by mě někdy v poslední době nějaké jiné hudební dílo chytl natolik, abych si ho přehrával napoprvé hned třikrát za sebou. Třeba taková brilantně vytříbená "In Rites of Passage" u té normálně přestávám dýchat. Nebo vyklidněná "Twin Black Angels" vyloženě pohladí.. Tomu bych dal z fleku 90-100%. Stovka se dává myslím jen časem prověřeným flákům. Celé je to hodně pestré, pracuje se tu s kontrasty a náladami. Geniální opus. Aspirant na progres roku.. alespoň za mě. Je úžasný, když si člověk uvědomí, kam se může časem vyvinout hudba z úplně klasickýho (pravda symfonického) blacku. To se například u deathmetalových kapel neděje. Teď mě hned napadá taky příměr Thomas Gabriel Fischer a jeho neupadající famózní hudební vývoj HELLHAMMER/CELTIC FROST/TRIPTYKON.