Souhlas s recenzí + 10% za vizuální stránku včetně image atd. (včera mi z musicrec. dorazil golden vinyl a je to nádherné), Takže letních 90%. Jinak ona je ta hudba taky úplně mimo mne, nicméně tohle je prostě strašně humorné, zábavné a skladby jsou podařené, propracované, mnohdy originální atd. Prostě hudba je volnočasová zábava a Ghoul tuhle definici naplňují.

70% Kapela se sice po instrumetální i skladatelské stránce zlepšila, ale jejich současná tvorba už jde úplně mimo mě. Pokud si někdy budu chtít pustit nějakou "radio friendly" hudbu s chytlavými refrény, určitě sáhnu raději po něčem od Abby. :-)
S tou jejich image nemám problém, v podstatě se ale nejedná o nic nového ani originálního. Různé masky a převleky se v rockové a metalové hudbě používají už skoro půl století a skupin, jejichž členové tajili nějakou dobu svou identitu už tu bylo taky dost (třeba ti zmínění The Residents, kteří to dělají už od poloviny sedmdesátých let). U Ghost tvoří hudba, texty i image nedělitelný celek a jsem přesvědčený, že pokud by hráli bez masek, nikdy by své současné popularity nedosáhli. Je možné, že hodně lidí na nich právě ta záhadnost a anonymita přitahovala. Je pravda, že v dnešní době, kdy je možné najít na internetu o libovolném umělci v podstatě úplně všechno, působí podobná skupina dost výjimečně. Je jasné, že skutečná totožnost jejích členů se nedala utajovat věčně. To, že ambiciózní frontman nahradí své spoluhráče schopnějšími hudebníky taky není úplně neobvyklé (viz třeba Chuck Schuldiner, který měnil sestavu v podstatě na každém albu Death).

Klasický produkt pro Spotify, Tidal, Apple/Google music, atd., stačí si stáhnout 5-6 skladeb a máte vše podstatné, úplně zbytečné kupovat celé album. Je to jako pěkná ženská, co neumí vařit a má ráda pořádek, pár večerů potěší, dlouhodobá perspektiva žádná. Teď to poslouchám a líbí se mi to, za pár dnů, týdnů upadne v zapomnění...

Právě díky tomu mlžení jsem nikdy Quorthona neoceňoval jako jiné frontmany jeho metalové generace, té, která v druhé polovině osmdesátých let formovala evropskou scénu, té, co byla tvrdší než hejvík. Nikdy jsem ho v mysli nedostal na úroveň Petrozzy, Schmiera nebo Angelrippera, ale nebyla v tom ta jeho náklonost ke schovávání a vedení kapely, která prostě nekoncertuje, prostě se mě jen alba BATHORY líbila méně než alba KREATOR a DESTRUCTION. Takže mě to nevyvracej. Já prostě chci vnímát každou kapelu ve vrstvách - a) hudba a její vývoj, b) osoby co kapelu tvoří, jejich životní styl a názory, jejich image. Kapela bez fotografií? Neexistuje, můžu ocenit, jo to je hezká písnička, ale nikdy tomu nebudu fandit stejně jako komplexněji pojatým věcem. Musím za tím znát ty osoby a obsazení, mě prostě to pinkfloydovské pojetí - hudba a nějaké diapozitivy (bez postav hudebníků), asi to byli Floydi kdo s tím anonymním pojetím začali, ten filosofickej směr - nevyčnívat, nezaclánět, nechme znít jen hudbu - mě nevyhovuje, není pro rock vhodnej. Já se na tu problematiku dívám prostě jinak - i průměrné album Rolling Stones si pustím radši než Division Bell od Floydů.

To o tom u tebe rozhodují tyhle věci? Já když si vzpomenu jak jsem hltal (a hltám) Quorthona a jeho Bathory, to je taky případ. On zase dokonale mlžil a nedával rozhovory (když pominu dobu okolo Blood on Ice, tam už v tom jel asi naplno...)V roce 1988 nikdo netušil, kdo to ten Qurthon je a žili jsme jen z fám. Neumím si představit, že bych si nějakej hudební výtvor škrtnul jen proto, že za ním nevidím lidi. Jééé, a co takoví Daft punk? To je to stejný. No, máš to hold jinak, proti gustu a přístupu žádnej dišputát...

Mě to přehnané nepřijde. Na tom vlastně stojí celé mé fandovství rockové hudby, její poslechy, třicet let hrabání se v reáliích a vlastně i tyhle stránky, na tom, že mě zajímají lidi co to vytvářej a celá ta omáčka kolem nich, lidi jako Keith Richards (Ozzy Osbourne, James Hetfield, Axl Rose, Jimmy Page, dosaď si dle libosti...), který jsou symboly, je za nima nějaká práce, nějakej odkaz a člověk se s ním ztotožňuje a chce o nich tím pádem vědět pořád víc, nebýt toho, asi bych tu hudbu samých takových Ghoulů fakt snad ani nesledoval.

No některří dohnali anonimitu až do krajností. Takoví Residents na "svých" koncertech ani nevystupují. Tady v Česku hráli jejich role Už jsme doma a jen se šuškalo, že praví Residents jsou ukryti mezi publikem. Mě náhodou takové úlety baví. Že si dá někdo práci s takovým cirkusem:). Ale plakat nad tím, že si nemůžu vytvořit fanouškovský vztah, to snad přehnané...

Santo: Dík za příspěvek. Mám to jinak. Nameless Ghouls nejsou skvělí, je to trapné skrývat totožnost, k podobnému hudebníkovi nemůžu získat nějaký fanouškovský vztah, prostě to nejde. Model SLIPKNOT se mi nikdy nelíbil. Mě ten rozbroj vhání úsměv, protože schovávající se dostali co zasloužili a o co si svým alibistickým schováváním za masky a bezejmenností celou dobu říkali. :-)

Ghost bol založený dvomi ľuďmi s tým, že Tobias je Ghost. Hudobníci sa mu tam síce menili, ale základ bol z MCC - Magna Carta Cartel (viac ambient, viac fantázie). Nameless Ghouls boli a sú skvelí v tom, že nevieme, kto tam momentálne hrá. Sú indície, sú nejaké potvrdené účasti, ale väčšinou sa to nedozvieme, keď kapela nechce (tetovačky na rukách sú kríž pre takýchto maskovaných členov:). To mi príde na tom krásne, že aj v dnešnej dobe sa dá niečo podobné zrealizovať a nechať fanúšikov v nevedomosti (Slipknot začiatky, nádhera). Mne ale, naopak, scéna s vyhadzovom nevháňa úsmev na tvár, skôr naopak.

Mrzí ma, že sa už nikdy nedozvieme, ako by kapela znela na tomto albume s rovnakou zostavou, aká hrala na Meliore, pretože vyjadrenia boli, že to bude ešte temnejšie. Inak ale so smerovaním Prequelle k jemnejším melódiám nemám vôbec problém.

Súhlasím, že skladieb je málo, aj toho spevu je pomenej. Na druhej strane inštrumentálky sú pre mňa na albume jednoznačne ťahúňmi, nemôžem sa ich nabažiť. + sú na albume dve bonusovky.

Recenzia pekná, dobré čítanie.

Bude z toho příjemná letní jednohubka...ve filmové branži se tomu říká popcorn. A nemůžu si pomoct, ale některé melodie, zvláště pak v chytlavé Danse Macabre mi až příliš připomínají debut Get Heavy od Lordi.