Taky si myslím, že jde o povedenou recenzi, nicméně s ní v určitých bodech nesouhlasím, což hned osvětlím.
Album Queen II totiž považuji za jedno z vůbec nejlepších alb QUEEN, tedy vysoce převyšující debut. Skladba The March Of The Black Queen je esence pompéznosti té kapely, spolu s následujícími třemi až čtyřmi řadovkami pro mne vrchol diskografie, ale na rozdíl od těch následných děl je Queen II totálně semknutá, kdežto Opera je třeba, co skladba, to úplně jinej styl. Autor článku je dle mého v rámci této kapely velkým příznivcem především Briana Maye, osobně mám radši jak Mercuryho, tak Rogera Taylora. Tak třeba skladbu Loser In The End, kterou celou napsal a nazpíval právě bubeník QUEEN, považuji za skvělou a zde je zhodnocena jako nevýrazná položka konce strany A, kdežto o poznání horší Some Day One Day od Briana Maye je považována za povedenou melancholickou věc. Když bych šel po albech dál, na každém by mě vždy zaujala věc nazpívaná Taylorem, to mám vyzkoušené, oproti Mercuryho hlasu značí jeho chraplák asi velkej kontrast, kdežto Mayova hlasu si snad ani nejsem vědom, zvuk Taylorových skladeb z poloviny 70´s má v sobě něco z NAZARETH a trochu z LED ZEPPELIN a to mě vyhovuje. Jinak Černá (B) strana desky, kde jsou jen Mercuryho věci, je fantastická, to je ten základ, proč ta kapela během těch pár let (1974-76) tak vyrostla, již nikdy později nebyla tak zajímavá. Kapelu jsem začal sledovat až retrospektivně, kdy jsem začal v roce 98´s jejich Greatest Hits albem z roku 1980. V pozdějších osmdesátých let bych z nich pouze nervózněl, mě prostě vyhovuje Queen II. Dát tomuhle albu stejně bodů jako debutu považuji za nešťastné, a míň než prvním deskám ARAKAIN spíš za nehoráznost! :-) |
