Vnímám to podobně. Odpadlictví nejen imponuje, ale dokonce naplňuje pozitivní energií. Člověk má furt nějakou náplň.:-)

Jsem ani nevěděl, že tu je profil pro Johna Sykese. Takže díky za parádní čtení a hezkou vzpomínku. Přijde mi, že John Sykes byl takový ten typ věčného smolaře, kterému chyběla jen jedna malá kapička k tomu, aby se stal masovou nesmrtelnou legendou. Ale i tak jeho kariéra stačila k tomu, aby zůstal nezapomenut.
https://www.youtube.com/watch?v=psgMrslCOp8

Snad jednou vyjde ta poslední solovka Sy-Ops. Dva singly, které visí na youtube jsou boží, textově mi přijde, že byl John Sykes takový odpadlík k současné společnosti, což mi ale imponuje o to více.

Předně bych podotknul, ze jsem strašně rád, že tu takový článek je, John Sykes patří k mym největším oblibencum a debut Blue Murder si kvalitou v ničem nezadá s Whitesnake 1987.

Nicméně v článku jsem našel pár nepřesností a tak se je tu pokusím osvětlit. Je mi samozřejmě známo, ze materialu o Johnovi a Blue Murder moc není a tak nebylo jednoduché článek připravit.

Slide It In vyšlo az v roce 1984, nahrané původním kytarovym tandemem Moody/Galey, Sykes hraje pouze na US edici, kde de fakto přehrál jen doprovodné kytary, autorsky s deskou nemá nic společného.
To, že ho v roce 1987 nahradili dva kytaristé, nebylo způsobeno nějakým jménem(ostatně jak Campbell, tak Vandenberg měli v te době jméno a renomé na v podstatě stejné úrovni) nebo osobním potenciálem(z dobových bootlegů je zřejmé, že ho ani omylem nenahradili a po kytarové stránce šel Whitesnake be svém praktiky nejslavnějším období 87-88 poněkud dolů). Zkratka a dobre zvuk Whitesnake byl od začátku až, do roku 1984(a následně znovu od roku 87 až do současnosti) postaven na dvou kytarach a nebýt nehody Mela Galeyho, tak to tak zůstalo. Jenze Sykes proste s dalším kytaristou hrát nechtěl.

Malé zastavení u zmíněného Raye Gillena, s Black Sabbath nazpíval téměř kompletní Eternal Idol, jenze se tak stalo ve velmi chaotické době, kdy Iommi přes závislost a jiné problémy v podstatě kapelu moc pod palcem neměl a vítr v sestavě udělal tehdejší manager Meehan, který proste muzikanty neplatil(šeky byly podepsány Iommim, ale k muzikantům se nedostaly - kdepak asi skončily, heh). V podstatě odešla kompletní sestava, která album začala nahrávat. Gillenovy party pak “jen” prezpival Tony Martin(v podstatě do tónu). Roky koloval bootleg ze studia s rough mixy s Rayovym zpěvem, at se to pak Iommi v roce 2010 rozhodl vydat jako bonusový disk v rámci reedice Eternal Idol.

A pro úplnost - deska z roku 1995 se jmenuje Out of My Tree, ne Time.

Nemáš zač, budu se teď snažit sem narvat ještě asi dalších šest až deset kapel z téhle generace a scény, abych pak od května už měl klid na Chucka Schuldinera. Vlastně Hard N´Heavy seriál profilů už spěje do své finální fáze, mám napsané KINGDOM COME, dnes po hokeji chci dát BADLANDS a DARE, no a pak někdy třeba STEELHEART, případně i NELSON, LEE AARON, HOUSE OF LORDS a LYNCH MOB, tím bych to asi uzavřel, prostě do podzimu se to určitě stihne, pak už nikdy hair-metal, jen případné novinky. :-)

Dik za parádny profil kapely! Debut Blue Murder poznám celkom dobre a rád sa k nemu čas od času vraciam. Jeho bombastickosť nepozná mieru ani hranice v tom dobrom ani v tom zlom :D Na druhú stranu to patrí k dobe :) Niekedy v budúcnosti si plánujem napočúvať aj "japonské" Sykesovi sólovky Je to pán umelec a teším sa na jeho dlho odkladané novinkové CD. Tuším niekedy v lete m byť konečne vydané.