Ano uznávám a souhlasím, že s hlasem na Sound of perseverance jsem měl zpočátku problém. Postupně jsem se s tím ale zžil (neb k opakovaným poslechům, mě neustále táhla ta famózní hudba) a nakonec ho mám od Dead zkrátka nejraději. Sound, Symbolic a Human. Takové top 3.
Je fakt že na ten jeho vokál jsem si musel zvykat, tak nějak celkově. Na SoP, ale chrčí opravdu maximálně :-)
Ideální vokální řečník pro death metal je pro mě třeba David Vincent :-)

Já jsem si dneska dal DEATH odpoledne/večer v pořadí: Individual Through Patterns, Sound Of Perseverance, Human a Spiritual Healing (právě hraje). Na těch albech je prostě poznat, jak Chuck, nejenom že toužil po neustálém posunu a dokonalosti, ale taky jak měl hrozně rád kytarové sólování - v tomhle směru jsou alba 91, 93 asi úplně nejvypulírovanější. Na Sound ale docela přepísknul ten skřípavej hlas, to už je za hranicí pózy.:-)

Na Spiritual se ze zřejmě těšíme všichni :-)
Teď jsem si dal přímé srovnání Spiritual x The Sound.... rozdíl 8 let... jako by to byly dvě úplně jiné kapely... prostě Spiritual má větší tah na branku.... energii... a 100% hezčí cover! :-)

Na Spiritual se těším taky.
Leprosy byl oproti debutu jasný posun dopředu. Už to nebyla jen řežba (na Scream... i tak výborná), ale skladby byly promyšlené, změny temp atd. Velký posun zaznamenaly bubny, které jsou na Leprosy prostě skvěle zahrané, Andrews si tady vytvořil svůj ksicht a stal se jedním z mých nejoblíbenějších bubebníků.
Ono asi nemá cenu srovnávat rané alba s poslední tvorbou, muzikantsky šlo všechno o několik tříd výš, ale pokud bych měl doporučit někomu nějaké typicky deathmetalové album, bylo by to Leprosy a Spiritual.

Tak teď se těším dvojnásob. :-)

Jirka Čáp: Už mám vymyšlenou první větu, která bude vroucnější než zkoumavý pohled Kristýny Bokové.:-) Tedy absolutní top v cestě k vlastnímu vykolejení.

Já se těším na recenzi Spiritual Healing. To bylo první album od Death, které jsem slyšel, takže pro mě je to nejlepší.

k death jsem se dostal právě u této desky, společně se spiritual, je to pro mne víc než deska, je to kousek života.

To mě také. K Death jsem se dostal v době Spiritual Healing, takže Leprosy a ani debut mi už k srdci nepřirostl. Spiritual Healing bych naproti tomu označil jako nejlepší oldschoolové death metalové album všech dob. Albu Human už je škatulka death metal poněkud těsná.

Natias: Tak, tak. Nechci aby to vyznělo špatně. Death je jednou z mála skupin, jejíž tvorbu můžu poslouchat od prvního do posledního alba a nikdy se nenudím, jen je mi trochu blíže ta tvorba po Spiritual.

Tak ono srovnávat bicí na HUMAN až SOUND s jakýmkoliv albem předtím asi nemá moc smysl. Od Human hraje na každém albu DEATH naprostá bubenická špička. A to se mě bicí Andrews na Spiritual Healing opravdu hodně líbí. Tam se opravdu překonal. Ale proti Reinertovi anebo Hoglanovi to byl takovej ten starej dřevorubeckej styl, jakým se dřív hrálo.

Rose: Tomu rozumím, že lidi, co se k ranné tvorbě dostali až třeba v polovině devadesátých let nebo dýl, si hůře zvykaj na ty staré věci. To je normál a je to tak dobře a je to znamenitým vysvědčením tvůrce, že si zachoval uměleckou svobodu a snažil se to celé čím dál víc zušlechťovat.:)

Já se k Death dostal přez Symbolic a vrcholem je pro mě tudíž také Sound of perseverance. Na žádném jiném albu se nenachází něco tak nadpozemsky krásného jako třeba Voice of the Soul. K těm ranným albům jsem se dostal mnohem později. Irituje mě na nich zvuk (Scream) a hlavně bicí s takovým tím jednoduchým umca, umca, rytmem. Když porovnám bicí na Leprosy a třeba Sound, tak je to nebe a dudy. Ani to nemusí být Sound stačí Human.
Nicméně je to o té životní cestě. Poznat a slyšet jako první album Leprosy, tak na to jistě budu koukat také jinak. Shodnem se asi ve většině na tom, že všechna alba od Death jsou na vysoké úrovni a průměrné album na svém kontě nemají. Jen někdo více protěžuje dobu před a jiný zase po Spiritual Healing.

Natias: Přesně tak jsem to cítil i já.

Sound mě taky vždycky přišel takovej násilně poslepovanej. Na mě vždycky dělal dojem, že Chuck už chtěl hrát něco jiného, ale ještě tak nějak vyšel vstříc fanouškům Death. Následně už se věnoval CONTROL DENIED, kteří jsou hudebně na stejné vlně jako Sound... , pouze s jiným vokálem.

DEATH jsou jednou z čelních kapel mého hudebního života. Od Leprosy přicházím k deskám prakticky v momentě kdy vycházejí (akorát Scream Bloody Gore jsem slyšel až někdy mezi vyjitím Spiritual Healing a Human) a můžu bezpečně říct, že nemají slabé album, ale Sound Of Perseverance vykazuje největší míru nadbytečnosti, poslepovanosti. Na 80% ta deska má, ale ani o ťuk víc.

Sound je jediný Death ktorý som dodnes nepočul 🙂 ja som si vlastné celý Death ako taký naposledy pustil keď bolo desiate výročie smrti Schuldinera. Tento seriál má e asi inšpiruje to napraviť 🙂

Sound...je samozrejme najviac. Ten najlepsi hudobny album v historii ludstva, vsetko ostatne su len picoviny a mozu prestat existovat. Irony off, je to moj TOP uy viac ako 20 rokov...potom chvilku nic a nasleduje ho Symbolic.

Da sa najst na webe online aj s ceskymi titulkami, pokial potrebujes. Myslim, ze som to videl niekde na freefilm.sk alebo tak nejak.

Od Death mám nejradši píseň Zombie Ritual a cover od Judas priest. Ono je také hodně těžké , vybrat jaká deska Death je nejlepší.Některé desky jsou kult, někdo má rád desku kterou slyšel úplně poprvé. Individual je taky kvalitní deska, ale mě na této desce strašně otravuje basa. Mě strašně mrzí, že death metal je do této doby okrajový žánr. A přitom Death by si zasloužili, aby mohli hrát velké open koncerty.

Fim o Death a chuckovi :
Rád bych se ostatních zeptal , jak proniknout do filmu o Death ?žádné české titulky, jen anglické ...