Prichádzam tomu pomaly na chuť, ale je to skutočne VEĽMI pomalé, symfonické a zasnené. Občas mám pocit, že sú tam gitaristi a bubeník tak trochu zbytoční. Vidím to ale nakoniec tak, že keď budem mať chuť na niečo kľudnejšie, siahnem po novinke, ak na niečo dynamickejšie a divokejšie tak je tu Coal či Bilateral.

Súhlasím s recenzentom, hoci nie som z novej nahrávky až taký nadšený ako on. Priznám sa, že po prvom vypočutí si Pitfalls som bol mierne sklamaný, celé mi to prišlo nejak moc sladkasté, popové. Na druhý krát už boli moje dojmy o dosť pozitívnejšie. Pitfalls si vyžaduje viac "šancí", rozhodne to nie je prvoplánová muzika. Osobne mi chýba viac tých eruptívnejších, gitarovo - živelných pasáží. Pri počúvaní niektorých skladieb je na mieste otázka či Leprous je ešte stále koherentná skupina v tom rockovom/metalovom význame alebo už ide skôr o sólový projekt Einara Solberga s doprovodnou kapelou. Tak či onak, Pitfalls je veľmi výživná porcia nadžánrovej muziky aj keď osobne preferujem tvár kapely z čias Coal a Congregation. Veľmi si však vážim umelcov, ktorí majú odvahu hľadať nové cesty bez ohľadu na to čo od nich očakávajú fanúšikovia.

V poslední době je u řady recenzentů u nás vidět velká nevole k nějakému výraznějšímu vývoji u jednotlivých kapel a tyto nahrávky mnohdy značně radikálně stírají. V hudbě se naštěstí pohybuji zcela volně a právě podobné změny mě nesmírně baví. Přestože mám rád dřívější tvorbu Leprous a to velmi, toto album je jednoznačným vrcholem jejich tvorby. Prvních pár poslechů je to skvělá, víceméně popová, nahrávka, po dalších posleších si ale člověk začíná uvědomovat, jak moc pestrá a propracovaná nahrávka to je. Precizní kompoziční práce, nádherné aranže, dokonalé muzikantství a to vše doplněné tím mnohdy podceňovaným, tedy fantastickým zvukem, mixem i masteringem. Album začíná ultimativní hitovkou, končí úchvatným experimentálním monstrem a mezi tím je samá výtečná muzika. Nejzajímavější na tom albu je, že na první poslech se tam toho nijak moc neděje, postupně si ale člověk uvědomí, ideální je k tomu noční poslech do kvalitních sluchátek, že to album doslova přetéká nápady, úchvatnými detaily a ve výsledku tam je více nápadů něž v diskografii většiny kapel. Jen nejsou okázalé a prvoplánové.

Z trojice novinek TOOL, OPETH, LEPROUS jsou pro mne TOOL nejhorší a LEPROUS nejlepší, tam mě prostě sedlo úplně všechno, kvituju tu popovost a synťáky, výtečnej hlas, nápady ve skladbách, je to neuvěřitelně dospělá a zároveň nehloupě chytlavá deska. Není tam žádná zbytečnost, není to prog za každou cenu. Ve Sparku jsou ale na chvostu tabulky měsíce, tak se to asi nemusí líbit každému. :-) Vlastně jsem si říkal, že takovým těm zatvrzelým metalistům to prostě pod nos nepůjde.

Akoby sa TOOL, OPETH a LEPROUS dohodli, kto z nich vydá v roku 2019 najväčšiu uspávanku :-)
Nevedel som, že by sa žáner prog metal pretransformoval na "uspávankový metal", ale je to tak priatelia :-(
PS: Leprous mi zatiaľ z toho všetkého vychádzajú ako víťazi.

gotta: Já na ten koncert 21.listopadu v Akropoli určitě taky chci. Noha se hojí dobře, záleží jen na tom domluvit se v práci, že druhej den dorazím o něco dýl. :-)

Pitfalls jsem zatím ještě neslyšel, ale po přečtení recenze se na to těším převelice. Ten vývoj nebo směřování Leprous se mi velice líbí taky možná proto, že je takhle postupný a prostě přirozený. Nemám rád takové ty kotrmelce co předvedli třeba Shining a trochu jsem se bál, aby takhle nehráblo i Leprous, ale vypadá to, že to mají borci dobře srovnané. Jen doufám, že novinku stihnu dostatečně nasát do koncertu, protože času moc nezbývá...