tak jsem se k té QUADŘE konečně dostal. Nejdřív jsem se toho celkem bál, ale musím uznat, že to není špatná deska. Já novou Sepku nijak zvlášť nežeru. Jsou tam slušný hitovice - např. Ali či Raging void. Takže 75%, předchozí Mesiáš mě bavil přeci jen více.

Ďakujem za pozitívne reakcie páni :) trebárs nabudúce sa tiež rozpíšem o niečom ďalšom, keď sa na to budem cítiť :)

Meres: Dobré, že ses podělil. Až řekneš, že je něco kravina, přisoudím tomu zas o něco větší váhu:)

Meres : víceméně souhlas :) začátek super, pak začnou vymýšlet a ztratí se v tom :) jak píšeš :
album sa na pretlaku rôznych nápadov jednoducho rozsypáva,.. tak nějak to cítím taky

Takže, ako dlhoročný čitateľ a diskutér na Crazydiamond.cz som si povedal, že konečne nastal čas na moju (predpokladám) vysoko očakávanú recenziu na novinku týchto zaslúžilých Brazílcov a Američana :))

Po šiestich posluchoch, čo je myslím si dostatočný počet, konštatujem, že Sepultura natočila o niečo horší album ako jeho dvaja predchodcovia. Trochu ako nejaký cyklus.

So špinavšou a surovejšou produkciou na Mediator Between Head and Hands Must Be the Heart (2013) ma vrátili späť k Sepe po veľmi priemernom počine Kairos (2011), ktorý bol zas riadnym sklamaním po peckách A-Lex (2009) a Dante XXI (2006).

Nasledovník Machine Messiah (2017) bola ďalšia trefa do čierneho, ktorá ma potešila aj čistejším zvukom. Dôležité ale bolo, že oba albumy držali ako celky a hluché miesta boli výrazne eliminované.

A teraz sa dostávame k tomu cyklu, ktorý som vyššie spomenul. Proste zas po dvoch peckách prichádza jedna slabšia nahrávka, ktorá ale našťastie nepodlieza latku slabého Kairos. Poďme si to vyargumentovať prečo.

Začiatok albumu je dovolím si povedať, naozaj excelentný. Isolation je nadupaný otvárak, aký už dlho nemali a keďže to bola prvá zverejnená ochutnávka, tak som sa začal tešiť na niečo naozaj dobré. Škoda, že to skončilo tak na polceste.

Nasledujúce veci Means to an End a The Last Time nastavenú latku podliezajú, ale nie radikálne - stále ide o typické sepulturovské thrash/groove metalové vypaľovačky, kvôli ktorým ich máme radi.

Problém nastáva, podobne ako som si všimol u niektorých diskutujúcich - od položky č. 4. Tam sa začína viac experimentovať, ale tentokrát mám pocit, že sa to chalanom vymklo z rúk a album sa na pretlaku rôznych nápadov jednoducho rozsypáva. Keď mám jeden suprový riff niekde v prostriedku päťky Ali, prečo ho proste trochu nerozviniem, ale zadupem ho ďalším nápadom, ktorý mohol prísť neskôr?

Podobný pocit mám zo štvorky Capital Enslavement. Ak to malo byť niečo ako Phantom Self z predchodcu, tak kvality tejto piesne sa nedosiahlo, potenciál zo slákov sa dostatočne nevyšťavil.

Raging Void je priemerná položka s celkom nezajímavým refrénom, takže ideme ďalej.

Guardians of Earth je celkom fajn vystavaná skladba - akustické gitarky, vydarený refrén so zbormi a Andreas vysústružil pekné sólo.

The Pentagram - jedným uchom dnu, druhým von; Autem - dobrý refrén, zapamätateľný a trochu viac nárezová skladba, čo je len dobre, ale na začiatok albumu to stále nestačí; Quadra - zbytočná inštrumentálka na akustike, staručká The Abyss zo Schizophrenia (1987) svojou pochmúrnou náladou nebude už nikdy prekonaná.

Agony of Defeat - jednoznačne najlepšia skladba v druhej polovici, pútavá, dobre vystavaná a Derrick konečne normálne spieva (prečo nemôže/nechce viac?!). Presne tu mali album zakončiť.

Bohužiaľ tak neurobili a zo záveru Fear; Pain; Chaos; Suffering mám rozpačité pocity, tak ako z celého tohto albumu. Hlavne kvôli hosťujúcej speváčke. Na mňa v tejto pesničke pôsobí ako päsť na oko a vôbec sa tam nehodí. Nie, ženy prosím do vašej hudby neťahajte páni, nefunguje to. Radšej nechajte viac spievať Derricka, vôbec nezneje márne keď sa snaží viac experimentovať s vokálmi.

Takže ako to celé zhrnúť a podčiarknúť? Sepultura sa vrhla na akúsi formu thrash/groove metalu s výraznou progovou príchuťou a experimentami, ale v mojich ušiach to tentokrát nezafungovalo. Hráčskym výkonom ani produkcii albumu sa nedá samozrejme vytknúť nič, ale dôležitá je hudba a tá na Quadre rozhodne zaostáva za Mediátorom a Mesiášom. Nehovorím, že môj názor sa časom nemôže zmeniť, ale momentálne to cítim tak, ako som to napísal. Takže neostáva mi nič iné, len čakať na ďalšie dva albumy, ktoré by už mali byť zase tými správnymi chuťovkami :)

Aldy83: Neprehnal si to s tymi dvomi poslechmi ..... podla komentaru si to urcite odspal po 3 skladbach.

Aldy83: Výtečně. Souhlasné příspěvky miluji. Vladimír Putin :-)

No tak ani po druhém poslechu nic. První 3 písničky jsou dejme tomu Sepultura posledních let, ale pak už je to bída s klesající tendencí. Předchozí deska je proti tomuto čajíčku, velmi silná káva. Na druhou stranu bonusové live cd strčí toto jednoznačně do kapsy a nemá chybu. Kdo neslyšel, tak doporučuji. Toto je pravá Sepultura jak ji mám rád :-)

Za mě naprostá pecka. Casagrande využit na maximum a díky němu se to může valit dopředu jako buldozér a srovnat se zemí všechno co se postaví do cesty. Jede rychle, jede tvrdě a přitom hodně melodicky a s groovem. Prvních pár poslechů bylo trochu zmatených, ale je to prostě tím jak je deska našlapaná. S každým dalším poslechem se to rozbaluje, zapadá krásně do sebe a přitom člověk objevuje pořád nové a nové vychytávky. Kluci se na tom hodně vyřádili a je poznat, že je to bavilo. Zatím moje nejposlouchanější album letošního roku :)

Mauglí: Urobil si mi fakt radosť s tou reckou a zaujímal by ma tvoj pohľad na Machine Messiah, ktorý je podľa mňa perfektný.

Jasně, s tou opoziční recenzí to byl spíš fórek nežli vážně míněný návrh, nemůžeme přece pana domácího takhle zlobit :-) Avšak z toho, co jsi napsal je nad slunce jasné, že jednoznačně patříš mezi nás - příznivce precizních vyšetřovacích metod komisaře Derricka, a to mě moc těší!
Jinak dík a měj se ;-)

Mauglí: Jj. Ortel byl vynesen.:). Jde o dokument doby. Udělal bych to jen v případě své recenze, kdybych to fakt posral, a v diskusi. Na recenze kolegů samozřejmě reaguju, když už tak decentně. Hodně bych je chválil. Ale to prostě nejde furt:) Sepulturu teď navíc neplánuju. Vrátil jsem se k posledním Meshuggah a přijde mi X věcí z Lavadome distra. A píšu recenze na jiné věci. Jinak fajn text, Mauglí.

Dík za příspěvek. Ale takové to opožděné dávání věcí do pořádku k ničemu není. Recenze je tady a platí! Recenze je platná! :-)

Takže asi takhle: Jsa znejistěn recenzí a následně pak i rozkolísán názorem většiny diskutérů, se mi tím pádem do prvního poslechu ani moc nechtělo a proto jsem jej několikrát odložil. Až dnes, i když lehce "předposrán", jsem se k tomu nakonec odhodlal... Čekal jsem tedy asi nějaký prog, avizované symfokraviny, stylovou rozmělněnost a vůbec odklon od tradičně úderného soundu zavedené značky SEPULTURA.
Avšak to, co mi po spuštění vlítlo do uší, začalo okamžitě souběžně vykonávat několik zadání - a to nejhlavnější z nich bylo nekompromisně mi trhat mozek a s ním i celou nervovou soustavu na kusy! O takhle natlakované náloži si Max může nechat jen zdát a jestliže se doteď díval svým bývalým parťákům na záda z velmi uctivém vzdálenosti, tak tímto se mu vzdálili na hezkých pár tisíc světelných let. Ta další zadání, která bezezbytku splnila svůj účel byla: - nadchnout nadstandardně vycizelovanými strukturami jednotlivých skladeb, překvapit celkovou pestrostí (decentní orchestrace, ženský vokál) a pak také, v celé té nelítostné smršti poskytnout i oddechová místa ve formě vkusných instrumentálních pasáží a (v rámci možností) odlehčený závěr.
Když Max odešel, čekal jsem, že to bude právě on, kdo si přivlastní hlavní poznávací znaky této velké kapely, která tehdy po "Roots" zažívala svůj tvůrčí vrchol, a to nejen proto, že je vlastníkem původního vokálu. Historie však ukázala, že všechno je úplně jinak a teď to mám asi tak, že současná SEPULTURA vlastní 90% akcií společného odkazu a Max těch zbývajících 10%, a to za zásluhy.
Dosavadní vrchol za éru s Derrickem byl pro mě "Dante XXI", o fous před "A-lex". A i když jsem u každé novinky pokaždé doufal a pak se i dočkal kvalitního následovníka, přesto jsem už moc nečekal, že se jim ještě někdy podaří se těmto skvělým zápisům minimálně bok po bok vyrovnat. A to se právě teď stalo... viďte, pánové Prowler80, Zetro, Mbody a Smolík - aneb, ti, co vědí :-)
SEPULTURA - Quadra (2020) - 100%
to Pekárek - jestliže ujíždíš na "Roorback" a "Dante XXI", tak to si přímo říká o takovou malou opoziční minirecenzičku -stačí sem do diskuze, to jen aby nám tenhle skvost takhle zbytečně nezapadl :-)

A jenom dodám, že po technické stránce 100% výborné album, ale jaksi mě prostě zatím na první poslech nebaví, ale kdoví později :) Ty bombastické chorály, ženský zpěv na konci, co to je? :)) Předchozí deska byla určitě lepší.

PS: Nicméně už jsem po nějakých letech změnil na spousty alb názor, tak třeba jsem jen na něj nepřipravenej a čekal jsem prostě jen něco jiného :)

PS:Mimochodem třeba od CC album Psychosis mě tedy zaujalo hned na první poslech :)

Myslím, že autor recenze to vystihl téměř jak si to myslím i já. Pro mě dost velké zklamání prozatím, ale možná to chce ještě více naposlouchat. Každopádně tvář Sepultury je pryč.

Nevěřil bych, ale fakt nejlepší album s komisařem za mikrákem. 80%.

Mbody: čau:), pro mě asi nejlepší doporučení.

Pre mna vyborna doska s paradnou produkciou.Bubenik Eloy Casagrande je neskutosny ,Kisser sází riffy na parádu a Derrick Green ma v sebe naozaj silu démona!
Pre mna 80%

Ja som nadseny, riffovo aj skladatelsky Nebo. Mam rad technicke a zaroven invencne albumy, Quadra to splna do bodky, ziadne hluche miesto ani prezute klise. Okrem tej progresie tam dost pocujem aj Slayer zo sprinterskeho obdobia, a aj devatdesiatkovy Deicide v tych death pasazach...S klasickym vyznenim 90kovej Sepultury sa to zrovnavat neda,pozorny posluch ale par sepulturackych riffov odhali.No a ta neskutocna energia, co z toho celeho ide...niet co vytknut,100%