Po páde devadesátek se všechny styly tak nějak smázli a žádný už nebyl nahoře jako kdysi. Asi je to tak lepší :-) Každopádně v naší české kotlině není moc vyznavačů muziky o které tu (s láskou) bavíme. Pro mladé je to dávno mrtvé a starší buď dávno rezignovali, nebo přešli jinam. Čest nám/vyjímkám.

Hm, škoda (páč Flesh and Blood je lepší deska).:-)

oprava pochopitelně Native Tongue :-)

Přesně ti rozumím. Prostě si vytípávám jen to dle mého silné z každého stylu (dělal jsem to i v případě britpopu). Záleží na tom, kdo jak má ten daný styl v srdci, lidi co primárně glam-metal moc nemusí, ale zas v sobě nemaj přímo odpor, většinou zobnou GUNS N ROSES, DEF LEPPARD možná SKID ROW, MÖTLEY CRÜE a v extrémním případě i POISON a jdou si svou cestou. Já mám ten okruh větší, zhruba 50 kapel, které mám vcelku rád, na druhou stranu se ale neřadím k těm, který by tím byli zaplavený a po celý svůj posluchačský život do sebe hrnuli platíčka street rocku, sleazu, hair metalu, glamu. To si radši zívnu a pustím si třeba PINK FLOYD, QUEENSRŸCHE nebo MONSTER MAGNET, než abych se zabýval padesátou kopií Gilbyho Clarka na jeho třetí sólové desce. Ta změna co proběhla v letech 1991-1994 byla pro očistu nutná, byť se jednalo o zhoršení v tom smyslu, že u kormidla byli tak trochu horší borci, jenže ti pak také odpadli, takže ted jde všechno vlastně správným směrem, nikdo není nahoře, nikdo dole, kdo chce hrát ten hraje, kdo chce poslouchat a kupovat, ten poslouchá a kupuje. PS: OASIS jsou pro mne víc než ROXX GANG!

Chápu to. Když jsme ještě u toho hair/glamu, sleezu, streetu... no prostě povětšinou amerických kapel konce osmdesátých let, jelikož jsem zřejmě jen o pár let mladší než ty (dle Vinkláře:-), vzpomínám ještě na blížící se konec slávy MTV té doby, kdy tam tyto party zcela pravidelně rotovali. Už tam jsem dost přebíral a když to hnutí beru v globálu, vlastně jej moc rád ani nemám podobně jako grunge, který jsem po krátkém okouzlení jednu chvíli bytostně nesnášel, jelikož z užšího profilu vlastně zabil melodickou muziku (dnes však beru že byl moc potřebny/očistý a vyfiltroval zrna od plev). Z celého toho natupírovaného boomu mám rád jen nepatrný vzorek povětšinou alb pozdějších, která měla tento styl jako rámec a do svého repertoáru začlenila blížící se dobu a energii a na těchto nahrávkách nezněla už lacině, nýbrž velmi sofistikovaně. Když uvede pojmy jako 94-Motley C., Still Climbing od popelky, Dog Eat Dog od Warrant, Flesh and Blood od Poison.... což jsou u mne ty pravé klenoty té smrákající se doby, tak mi asi dokonale rozumíš.

Cítím povinnost to ještě dovysvětlit a dát jeden příklad za všechny. V tom jak oceňuji originální DNA se to má asi takhle. Vezmi si AC/DC. To je kapela, která nepotřebuje měnit vlastní recepturu a taky to nedělá, nikdy neuhnuli ze svého, protože maj prostě originální DNA. jsou jedineční. Když uvažuješ nad AC/DC napadá tě vůbec otázka, zdali to je hard rock, heavy metal nebo rock n roll? Nenapadá. Není nutná. Jsou to prostě AC/DC. Jsou to víc AC/DC než aby to byl některej z těch stylů. Tohle je kumšt, tohle dokázat. Oni nemohou za to, že maj desítky a stovky nohsledů, co se je snaží napodobovat. A právě tyhle další kapely jsou většinou pěkná břečka, kapely bez ksichtu, co jedou podle stylovýho mustru danýho AC/DC, nemusím jmenovat. Přesně takhle to mám i s hair metalem, zde bylo pár desítek pozoruhodných věcí, kde každá světu dodala něco ne hair-metalovýho, o to ani tak nešlo, ale něco bytostně svýho, a pak tam bylo několik stovek dalších, který prostě svýho nedodali nic. Takže, to když řeknu, že nemám rád škatulky, tak to neznamená, že si vážím kapel, který hrajou na každé desce jinej styl, styl je nutnej, ale musí z něj být patrný, že mnohem víc je té kapely, než aby byl tak jako všeobecnej, kterej hrajou desítky dalších.

Strayi mluvíš mi z duše. Asi i proto mám nejraději hudbu sedmdesátých let, kde se stylové bariéry naprosto stírali. A od toho se odvíjí i šíře poslouchatelného sortimentu. Už dávno nerozumím těm, kteří jsou půlku života zabudovaní pouze a jen v té své jedné svazující stylové škatulce. Ať už jde o hudebníky, nebo posluchače. O podobných aspektech jsme na Progboardu diskutovali tisíckrát a stále se najdou někteří, jež to nedokáží, nebo nechtějí pochopit či přijmout. Podbně jako zde nefrčí například jazz-rock, folk-rock, nebo jižaniny, na progu se přes prsty koukají na heavy, glam, či street-rock :-) Rozšířený zorný azimut výběru muziky je takřka nekonečný a možnost přehrabování v tolika směrech stává se pro konzumenta nesmírně obohacujícím.

Právě. Mě třeba vadí všeobecně kapely, jejichž největší zájem tkví v dodržování stylových pravidel bez nějaké své nadstavby. Bez DNA. To přeci musí být největší deviza znít jako nikdo jiný a nemuset kvůli tomu ani dělat stylové kotrmelce a splacaniny.

Přesto, že zní Supertramp mnohdy až popově, nejsou vtíraví a kýčovití jako spousta A. O. R. kapel. Zní velmi vzdušně, obzvláště v precizních sborech, tam jsou zatraceně silní. Nedá příliš práce přistoupit na jejich hru. Kdysi když jsem je slyšel poprvé, byl jsem nadšený podobně jako ty.

TOTO mám ve sbírce debut a čtyřku. Špica AOR, pompézní a zároveň přirození, jsou neobyčejní ve svém ranku. Zbytek alb je sice o něco horší, ale to nevadí. Jsou každopádně kapelou s přesahem, co se pohybuje mimo škatulky. Magnum moc nemusím, mám jen provizorně jedno album, to z roku 1987, nejsou zas až tak můj šálek, moc sladký a víc navázaný na hard n heavy. Supertramp jsem před měsícem ještě neslyšel ani jedno album. To se razantně změnilo. Stejně jako u Toto mám rád tu jejich navázanost na pop, hitovost, nesvázanost pravidly rocku, třeba ty hlásky jak od Bee gees nebo všechny ty dechové nástroje, to je přesně ono. Umí hity ale není to jednoduchý. Breakfast In America je nad vším. Pro mne i nad Toto, a dalece nad Journey, Boston, Foreigner...

Stray: valná většina Supertramp pozitivních by ti nejspíš řekla,že to nejlepší vydala kapela mezi lety 74-79. První dvě špatné nejsou, po snídani nastal pozvolný úpadek. Když se ti líbí taková muzika, nedá mi to se tě nezeptat co říkáš na/máš rád Toto a Magnum.

Tak tady z těch znám jen Circus of Power ...mám od nich první dvě a poslední desku(Four). Moc lidí je nezná, myslím, že je to škoda, první a Vices jsou podle mě výborné desky.

Už jsem koupil i "Idelibly Stamped" a "Crime Of the Century", není to špatné, ale "Breakfast in America" je, popravdě řečeno, deska, která vychází maximálně jednou za deset let. :-)

A vidím, že prožíváš Supertramp. I za mne výborná kapela, pořiď si i ostatní desky před snídaní, jsou stejně kvalitní, jen z nich nevylezlo tolik hitů.

Strayi zdravím. To je zkopčený text recenzenta, který mne zaujal. Chybí jen uvozovky. Takže platí pouze A. B.

Horyna: Nějak nechápu Tvůj protimluv. "Všechny níže uvedené desky mám ve sbírce". Na což ob jeden řádek navazuje věta. "Ze zvolených znám jen ASPHALT BALLET..." , prostě tomu nějak nerozumím. :-) Nemám tenhle prostor za rejdiště pózerů, který jenom dělaj, že všechno znaj a všechno maj, ale ve skutečnosti o tom a tom jen někde četli.

Nicméně tahle fáze Video Reactoru bude mít tři díly, ve kterých bude 28 kapel, spajk to chtěl vypustit najednou, já to měl za nešťastné řešení a chtěl to dávkovat postupně. I když považuju 99,9% těch kapel za břečku a plně si tak zdůvodňuji, že věci šly logickým a správným směrem. Když holt tohle všechno Kurt Cobain spláchnul. Neznamená to však, že bych si myslel, že jsou to nezajímavé díly VR. Jsou v pohodě a pro hledače zaprášeností úplně ideální, ale SUPERTRAMP 1979 jsou prostě jen jedni! :-)

Ze zmíněných kapel znám jen BABY ANIMALS a CIRCUS OF POWER, ale při vší úctě k nim, je zjevné, proč podobné kapely neuspěly.

Děkuji za prima článek s inspirativním koncem - To je účel, ale všechny níže uvedené desky mám ve sbírce a velice často se k nim vracím. Přece si tu nebudeme povídat o půjčených nebo nedejbože stažených deskách. To by bylo hodně pod úroveň. - to podepisuji. Ze zvolených znám jen Asphalt Ballet, ale rád si přečetl o všech.