Jo, na Poets má Jon zase ten kohoutí zpěv ala Streets. Jen toho dechu ubylo. Podle Stevense zní na Streets jako kuře!:-)

Výborná recenze na výbornou, subjektivně asi nejlepší kolekci Savatage. Když Poets vyšlo, také jsem o něj nejevil zájem. Bez Zakka jsem další Sava nehodlal akceptovat. Časem jsem to testl a nakonec i podlehl. Vůbec to není špatná deska, jen ten zpěv je na dost místech pro mne malinko nepříjemný.

down: Tomu cos napsal nerozumím.

seventh: Je pravda, že jsem se tím albem nezabýval už když vyšlo. Odmítl jsem novo-Olivovské SAVATAGE, kteří dali padáka takovému pěvci jako Zakk Stevens, a při fakt že Jonův hlas je prostě trvale poškozen a nemá nic společnýho s tím, co jsem měl rád o dekádu dříve, mě ta kapela okolo roku 2001 byla v podstatě lhostejná.

Poets and Madmen není "v pohodě" deska, v pohodě je Wake of Magelan ...tohle je skvělé koncepční album. Třeba The Rumour je parádně nasraný kousek a Morphine Child je hymna jak prase.

Stray: Tak to je celkem škoda, řekl bych. Nevím, jak to vidí ostatní, ale za mě je tohle album naprosto v pohodě. Jako člověk tvorbou Savatage jinak v podstatě nepolíbený na něm oceňuju, že pěkně odsýpá, ale přitom to v žádném případě není nějaká metalová dupárna na první signální. Skladby jsou zajímavě strukturované a instrumentálně se tam toho děje opravdu hodně, takže to nenudí hned po třetím poslechu. Nad tím vším Olivův výrazný hlas...jo, teď jsem si na YT zrovna pustil pár skladeb a musím říct, že to tam pořád je. Asi si to album zase hodím do mp3 přehrávače. Stay With Me Awhile, Commissar, Drive, Morphine Child a hlavně závěrečná Back To A Reason jsou pořád super.

seventh: Já nevím jak ti to říct. Ono totiž na album "Poets And Madmen" v tomhle mém putování nedojde. Nežil jsem s ním, do dnes jsem ho slyšel snad jednou, protože se mě moc nelíbilo a celkově jsem ho nepřijal, prakticky ho neznám a tak na něj přeci nebudu psát článek, když je tolik jiné hudby, kterou znám, že jo? Já na kariéru SAVATAGE totiž koukám z úplně jiné perspektivy. Začalo to v časech Gutter Ballet, a přes sloupy Edge Of Thorns, Dead Winter Dead a Wake Of Magellan to celé dospělo do finále, kterým byl pražský koncert v Belmondu 27.listopadu 1997, ta kapela dle mého už s ničím dalším nepřišla.

Savatage určitě stojí za poslech. Já jsem je zaregistroval až v úplně poslední fázi jejich existence, kdy jsem si na základě celkem pozitivních recenzí v tehdejších tiskovinách pořídil origo CD "Poets and Madmen". Energická a našlapaná deska, dodneška se jí občas rád pustím.
Hodně mě tam baví hlas Jona Olivy, který se na plný úvazek vrátil k mikrofonu. Ten jeho mírně teatrální, pichlavý a jakoby sarkastický projev k hudbě na albu dokonale pasuje. Vůbec nevadí, že album už nenazpíval Stevens, kterého jsem zaregistroval vlastně až později v Circle II Circle. Technicky je možná Zac o něco dál, ale Oliva tomu dodal šťávu a správný ksicht.

Čekal jsem tehdy něco ještě monumentálnějšího než Streets a vyšlo album s písničkama ...sice našlapanýma jak zelí, ale jen písničkama. A navíc za mikrákem nějaký floutek místo Jona, to už hrozilo ztrátou sebekontroly :) Nakonec jsem to vydýchal a je to výborné album. Ne nejlepší, ale hodně dobré. Mě ten syrový řev Jona sedí víc.

orre: Ou, pardon, upravím to. Díky.

Díky všem za komenty.

Mimochodem, Dawn tenkrát tu nehodu přežila, ale zemřela v roce 2005.

Totální klenot a ta kytara je tady jako malý zázrak! Ta kombinace Zachary/Criss mohla ještě hoodně dokázat! Strašlivá škoda.

Stray: Ty články jsou napsané moc dobře, dokonce už začínám přemýšlet, že si aspoň některé z těch desek zkusím znovu pustit. Kdysi jsem je měl skoro všechny na kazetách, ale nějak jsem se do té hudby nemohl dostat a to jsem to zkoušel celkem často. To, že kapela patří ve svém oboru k absolutní špičce, jsem samozřejmě vždycky uznával.

Nejpatetictejsi věta článku.

"Při poslechu kytarové práce Crisse Olivy na celém nosiči je mi dnes (mimo nadšení z té nádhery) moc smutno, neboť při pomyšlení, co tento génius mohl ještě vymyslet, nenacházím slov."
Tesat!
Asi si ji dnes pustím...

Jeden z vrcholu žánru jako takového.

Bylo to mé první seznámení s kapelou a od té doby mám od nich tuto placku i nejraději. Jak se měnily mé chutě, postupně se mi její tvorba vzdálila, ale tohle je 100%