Děkuji všem za podnětné názory a vlastní pohled na věc. Osobně jsem se s deskou setkal prostřednictvím cd klubu v jedné z poboček brněnských půjčoven. Jednička měla geniální obal, dvojka mě víc sedí hudebně. Je to láska trvající téměř pětadvacet let. Pro mne nekompromisní vrchol košatého tvrdšího prog stylu. Nemá cenu porovnávat, jestli jsou lepší ti, nebo oni. V konečném resume hraje příliš mnoho faktorů. Pokud znám Parallels od dob vydání a One S. V. týden, těžko bude obliba na stejném stupni. Výrazným protipólem je také nálada, před deseti roky mi přišlo Perfect Symmetry okouzlující. Před dvěma roky téměř nudné a při nedávném testu naprosto v pořádku. Takže... pravdu nemá nikdo a vlastně každý. Obecná rovina v hudbě neexistuje, jen osobní pohled.

Velmi dobrá deska, procesně rozhodně na úrovni srovnávaných kapel a desek. Ale i podle mého názoru těm skladbám chybí pomyslná "třešnička", díky které by je zařadila do lajny ke zmiňovaným Q-ryche nebo Crimson Glory. Takhle jsou spíš klenot pro fajnšmekry. Stejně jako třeba ve speed ranku Heavens Gate.

Nazdar Horyno: geniální deska. Já měl to štěstí, že jsem na skupinu natrefil krátké po vydání debutu. Z toho jsme byli úplně paf. Kdyby nevyšlo Operation Mindcrime, bylo by nejspíš právě One Small Voice tím nejuctívanějších prog metalovým albem v osmé dekádě. Tady si Crimson Glory ani neškrtnou, i kdyby se Midnight rozkrájel. Oni neuměli tak zajímavě aranžovat.

Německé časopisy o kapele psali jako o pokračovatelích Qüeensryche. A nelhali. Ta provázanost je zřejmá, jen chybělo trochu toho štěstí.

Díky za recku, kapela si připomenutí rozhodně zaslouží, byť její tvorba dle mého názoru kvalit Crimson Glory, FW či Queensrÿche rozhodně nedosahovala. Midnight byl nejen svým témbrem naprostým solitérem, Arch i Alder jakbysmet, Tateův hlas stal se archetypem, jemuž koncem 80. let pokoušely se připodobniti svůj vokální projev desítky jeho epigonů, začasté velmi zdařile. Jedním z nich byl i Benito... Tehdy i nyní hodnotím krásnými 75%.

Stray: Ani se ti nedivím. Kapelu jsem měl od února 1986 ve svém nabídkovém portfoliu. Až do června 1989, kdy jsem tuto činnost nadobro ukončil, pouhé dvě objednávky na Graceful Inheritance.

Název téhle kapely jsem v životě neslyšel. Ani jednou mě ten název nepřistál před ksichtem, abych si jej všiml. Zvláštní, když to řekne člověk, co jinak poslouchá osmdesátkové QUEENSRŸCHE a CRIMSON GLORY a má v oblibě třeba i FATES WARNING a podobné věci, ne? To je docela divný mi přijde, sice asi nejsem vyloženej intelektuál, ale za blbce si taky nepřijdu. Kdyby byl konec osmdesátek, tak bych si dovolil říct: zeptej se mi, kdo prorazí a já ti to povím. Spolehlivý etalon dělení výrazné/nevýrazné! Dnes už je svět a hudba jinde a věštby by nevycházely, tenkrát ale stopro jo. Nastřelil jsem si tedy čtyři skladby z YT - dal bych tak 70%, na mě to je málo chytlavé, operuje to z obdobnou formou jako výše zmíněné větší bandy, ale chybí tam to nápaditý jádro, místo toho tam slyším nějaké vánoční klávesové stěny a vystýlky. Jinak dobrej článek.

Nojono, je to perla, v nějaké jiné diskuzi jsem je taky vychvaloval. Pro mě spolu s Fates Warning, Lethal a Queensryche jasné jedničky. Když chci být za intelektuála ...pustím si tohle, když prasím ...pustím Tyrant a nebo Bulldozer :)