Zjistil jsem, že ze čtyř největších měst v ČR mám pocitově nejdál k realizaci tam žít určitě k Brnu. Je mi to tam pocitově nejvíc vzdálený, přitom to není ošklivý město, ale cítím se tam furt jako někde, kam čas od času člověk zajede a nikdy úplně nekápne na tu podstatu toho místa. Mám takovou představu, že jde o město, kde žije hodně lidí, kteří si o sobě myslí, že stojí za pozornost!:-) To je fakt přesná zkratka. Praha, je samozřejmě krásné hlavní město a místo kam člověk zajede, když doma nemůže něco sehnat a tam to prostě maj nebo na jednodenní výlet, akci atd., metro-exotika, a pak všechny ty cizí vymoženosti, který mu brání v představě, že by tam někdy žil a zvykl si. Ostrava mě přijde v té představě tam zakydnout místo Plzně asi nejblíž, jednak je to město s průmyslovou tradicí a dost exteriérů mě tam přišlo povědomých a blízkých a za druhé mě přijde asi bližší i ta přímočarost, kolektivní naturel i postoj my proti všem. Na té tramvajové trase z Poruby přes most a Svinov do centra si vyloženě dovedu představit, že bych tudy jezdil denně do práce, úplně mě to tam pasovalo, když jsem se v tom voze zasnil, sedlo si to, to v Brně a v Praze nikdy neproběhlo. Ve výsledku jsem ale rád, tam kde jsem. :-)

horyna: Měl jsem tam příbuzenstvo, takže jsem tam každý rok jezdil tak na čtrnáct dní a nejdůležitější samozřejmě byla procházka po music-shopech.

Ten metalshop: byla to tržnice na Malé Americe, kousiček od Kopečné, kde byl RedBlack. Mezi záplavou vietnamských obchůdků tam byla taková budka, kde prodávali metalová trička, občas nějaký fanzin nebo demokazetu. Jestli se nepletu, předchůdce tady toho byl mezi Priorem a Zvonařkou, budka na tom pěším mostu, kde taky měli trička nebo - a to dnes zní úplně absurdně - přefocený snímky kapel typu HELLOWEEN, MOTORHEAD nebo WASP. Normální barevná fotografie, udělaná z originálu někde v Bravíčku. No jo, ale jak jsme po tom tehdy šli!

Darth: ty to v tom Brně nějak znáš:-) Ano, máš pravdu, přec jen druhé hlavní město světa:) by nějakej ten obchůdek mít mělo. Ale to je minulost. Indies právě skončili, Wolf je na tom možná podobně, Bontonu odzvonilo-přesídlil a přejmenoval se. Red Black skončil už dávno - ale ten nás kdysi ždímal fest. Na konci devadesátek jsme tam toho s kámošem brali mraky, to bylo zrovna Power období, v německém Metal H. návrat k heavy metalu odstartovali Hammerfall a my brali každou druhořadou kravinu, jen když to vydali Massacre, Nuclear B., Century M. a další cool firmy. Céda přes pětikilo, no fůj, dnes ta představa. Jaký ale myslíš musicshop v tržnici??? To mi nic neříká? Nebooo... nemáš na mysli stánek s kazetama a nášivkama, vlastně předchůdce Red Blacku?

Hlavně to odbouraly firmy. Byly tak nenažraný, že si všichni pořídili vypalovačky a smažili, net byl samozřejmě další v řadě. Ale kulturu cédéček zabili byznysmeni, protože si mysleli, že můžou lidi ždímat do nekonečna. Tenkrát cédéčko stálo pětikilo, když to vezmeme s přepočtem na inflaci, byli byste dnes ochotni dát za jedno CD dva až tři tisíce? A tolik to tehdy opravdu bylo...

Ale zrovna v Brně to s hudbou bylo dobrý, ne? Indies v centru a u dětské nemocnice, obrovskej Bontonland na Svoboďáku, další musicshop na Masarykové, později RedBlack ... o tom se nám na lontu mohlo jen zdát! I za ten váš musicshop v tržnici bych tehdy v Jablonci dal půl života...

Do pražského Gung-Ho, do Bontonu, Rock Paradise, Vodičkové ul., Benediktínské a dalších prodejen jsem často jezdil z Brna za nákupy. Net prakticky neexistoval, eshopy už vůbec ne, tož to byla jediná možnost jak přijít k nahrávkám. Vždy se jelo pro něco konkrétního, plus možné poslechy neznámých a z toho něco neočekávaného. Ku... to byla zábava, ten pocit vést si domů skoro neznámou hudbu (kolikrát i víc jak 10 cd) a těšit se na její naposlouchávání. Net to všechno odboural :-(

Přesně tyhle dvě alba - Kaleidoscope a Dances Of Death - jsem koupil naslepo v Praze u Hanzlíka, když kdysi rušil Gung-Ho shop na Národní a měl velký slevy. Nevím, jestli mi je tehdy doporučil, nebo jestli to bylo úplně na blind, ale přesně tyhle desky to byly. A taky láska na první poslech, takový samozřejmostí myslím ani nemusím uvádět.... :)

Pekárek: to jsi trefil celkem přesně. Prostě doba rychlého vývoje a zjemňování výsledného soundu podobně stylově zaměřených kapel. Dodnes miluju alba jako Cuatro, Set the World on Fire, Grin, Sound of White Noise, Low, Horrorscope, Outer Limits, One Second, Chameleon, Youthanasia... Kapely si jistě každý dosadí hravě sám. Na nich se ti kluci pohnuly hodně vpřed, ale pamatuju si, jak z nich většina nebyla ve své době moc pochopena. A ti zarytí je nesnášeli ještě dlouho potom. Novinku M. D. si určitě otestuji.

Kaleidoscope je jejich černé album;). Určitě zkus novinku. I dvě desky před ní, ale začni novinkou.

Copak Mekong Delta, to jsou vzpomínky na mládí a dospívání. Ta aura okolo jejich působení, přezdívek, polských originálek a vůbec celé té tajemně složité hudby, měla velké kouzlo. Poprvé to bylo prostřednictvím kámoše z vedlejší dědiny a pšonkovské origo Dances of Death. Z toho obalu jsme coby čtrnáctiletí úplně šíleli a muziku ještě příliš nechápali. Za dva roky jsem už z půjčovny dotáhl Kaleidoscope a to byla láska největší a na první dobrou. Nepřekonatelná deska. Postupně jsem našel zalíbení i v ulta komplikované Principles a částečně i ve Vision F. První comebacovku jsem už moc neprožíval a další desky krom pár ukázek neznám. Tady se mi líbí obal:-) Díky za recenzi.

Jo, hodně povedená deska. A ten basový mix tomu krásně sedí. Basa to vše hrne před sebou a dodává úžasný tlak.

Z podobného ranku jsem moc, moc zvědav co vypadne z Coroner.

Díky!:)
S tou basou máš recht. Desky s Chewym jsem ještě moc neposlouchal. K Dark Fortress bych se chtěl vrátit. Minulá alba a vůbec jejich vývoj mám hodně rád.

No recky od teba, to su symfonie same o sebe 👍

Skvelo urobeny album, Ralf zvukovo ako kapitan hodne vpredu, co tomu zvuku dava energiu naviac.Mekong Delta su unikat, ktory si nemozno s nikym inym spliest.Inak ja v poslednom Voivod-e dost pocujem taky Kaleidoscope,Chewy to rozhodne musi mat napocuvane do posledneho detailu...Spolu s Dark Fortress a Sepulturou, zatial top tohto roku.