Pro mě je vrcholem album Use Your Brain z roku 1995. Zakk tam štěká jak kulomet přesně podle kytarových riffů. Deska má i nejlepší zvuk, plně dynamický, bez kompromisů, které na dalších albech narůstaly. Více od tohoto souboru nepotřebuju, tady řekli vše podstatné. Další desky jen rozmělňovaly tyto postupy směrem k větší stravitelnosti, ale bohužel i zaměnitelnosti. To samé platí v bleděmodrém o RATM a dalších podobných dobových artefaktech.

Mě ten NYHC vůbec nějak nechytl, ani BIO, ani MADBALL ani AGNOSTIC. Když už, tak něco od SICKOVEK nebo ta deska CRO-MAGS s tím atomovým výbuchem. Z New Yorku mě bavili DOG EAT DOG, ale o nich vlastně budu psát zrovna zítra článek.

Ale koncert AGNOSTIC v Jablonci byl zážitek, to zas jo. A mimochodem, měli tu hrát i DOG EAT DOG, ale nějak se posralo celý to plánovaný turné.

Já mám Biohazard taky moc rád. Už od dob alba Urban Discipline, kdy jsem je objevil. Prvních pět alb si rád poslechnu kdykoli. Škoda, že jsou neaktivní, ale zas tu máme Billybio. Viděl jsem i naživo a stojí to za to.

Nebuďte na Biohazard tak přísný, Bobby Hambel je hodně dobrej kytarista a hlavně první tři alba jsou skvělý. S Gorgoroth souhlasím bezvýhradně;-).

Těch Biohazard se teda musím zastat :) Clawfinger mám rád (hlavně Whole Lot ) ale Biohazard je určitě nápaditější a hlavně zásadnější kapela, pro celou hardcore-crossover scénu.

No možná taky, ale hlavně že obojí je takovej náhodně poslepovanej bordel, jehož popularita je neadekvátní k provedení a nápadům, z mého pohledu fušérským.

Tuším, že to Darth myslel tak, že jim ve správný čas ta jejich vehementní aktivita a nenápaditost (hra neschopná odboček a zajímavostí) posloužila k tomu, stát se nezdolným příkladem stylu. :-)

Ještě k DeathArt - můžeš mi vysvětlit tu podobnost Gorgoroth a Biohazard?:-)

Tohle bylo příjemný vlákno na přečtení a vzpomínání - crossoverový kapely mě provázely dospíváním asi jako většinou z vás. I na Headcrash, H-Blockx a Such a Surge se vzpomnělo:-). Tyhle kapely mi umetly cestu k "opravdovýmu" metalu. Dneska si občas pustím nějakou klipovku na youtubu, spíš z nostalgie.

Tak na recenze Waltari už se moc těším, hlavně na moji albovou svatou trojici "So Fine!", "Big Bang" a "Space Avenue". Let s go to the top! :-)

Klidně. Já zvládnu všechny ostatní. Když budeš mít chuť, můžem si to dát třeba jako výhled na podzim ...

Ty Waltari klidně můžeme ještě dát. Sice toho mám teď před sebou hromadu, ale ono se to vždycky nějak vyřeší. Zabral bych si jediné album - Torcha. S ostatníma by už se museli poprat ostatní. Třeba s Pekarkem občas řešíme, že bychom tu jednou kombinovane zkompletovali Dream Theater.

A od HEADCRASH se ta neznámější skladba jmenovala tuším "Freedom". Tahle kapela mě ale moc nebaví, to byl spíš takovej odvar z DOG EAT DOG a BIOHAZARD. A BIO mě nikdy nebavili, vlastně jsem je nikdy nebyl schopen doposlouchat. Takový to jejich machrování, vždycky mi to připadalo jako že se rozehrávaj nebo vazběj, do těch jejich skladeb jsem se nikdy nedokázal ponořit. Když o tom tak přemýšlím, vlastně na mě BIOHAZARD působili jako takovej trochu jinej GOROGOROTH :)

Mimochodem Zak Tell dneska dělá nějakýho družináře ve škole. Ve srovnání s jinými, kteří se zuřivě drží nástroje a pódia i za cenu tragický kvality, je to maximální borec.

seventh: Což o to, já bych nebyl proti, WALTARI je moje nejoblíbeněší kapela vůbec:)

S CLAWFINGER jsme zajedno - debut mi přijde v odstupu taky lehce naivní a s takovým gymnaziálním syndromem (motherfucer - you sucker), ale ve své době šlo o skutečnou nálož a ta rytmika zabíjela už tehdy. Hate Yourself With Style mi přijde zajímavej opravdu velmi tvrdými momenty, i když doba vrcholu už je dávno pryč, mě ale nejvíc nebaví poslední deska - ta je opravdu slabá a navíc ty vyloženě kýčovitý momenty, brrr --- na druhou stranu zase obdiv CLAWFINGER, že nevychrlili dalších deset zbytečnejch alb a uzavřeli to se ctí. To umí málokdo.

Stray: To, že k různým albům a kapelám máme příběhy je daný hlavně tím, že je to tu samý obstarožní pamětník. :-) Já třeba tvrdou hudbu poslouchám 30 let. Nevím, jestli tu mezi námi je někdo, kdo s touto hudbou začal nedávno.
Seventh: Právě v Esu jsem tehdy Headcrash objevil. Z německých kapel mě tehdy bavili ještě H-Blockx a poměrně neznámí Such A Surge.

DarthArt: jestli můžu, tak se přimlouvám hlavně za rozpitvání kompletní diskografie mých milovaných Waltari. Tihle neopakovatelní finští blázni si to zaslouží jako málokdo.

Jirka Čáp: na Němce Headcrash si taky matně vzpomínám. Hlavně tedy na to, že jejich klip ke skladbě Black Gold se svého času dokonce objevil v Esu :-)))

Jednoznačně nejlepší počin od Clawfinger a jedna z mých nejoblíbenějších desek z devadesátek vůbec. S názorem recenzenta plně souhlasím a zároveň děkuju, že tyhle vykutálené švédo-nory v čele s kulometně držkujícím Zakkem Tellem vytáhl z hlubin zapomnění na světlo Boží.
I když se o to Clawfinger určitě snažili, eponymní album z roku 97 se jim nikdy předtím a ani nikdy potom překonat nepodařilo. Debut Deaf,Dumb,Blind (ačkoliv v době vydání se díky novátorskému míchání stylů jednalo o senzaci) neobstál ve zkoušce časem a z dnešního pohledu působí poněkud naivně a jalově, viz.jeden z největších hitů alba Rosegrove.
Druhá deska "Use Your Brain" zase doplácí na přílišnou zavilost, tvrdost a absenci chytlavých a zapamatovatelných motivů (snad až na výbornou singlovou a klipovou Tomorrow). Kvalitativně nejblíž je tak recenzované desce hned následující "A Whole Lot of Nothing" z roku 2001, kterou si i po letech pořád rád poslechnu.
Další alba, a zároveň poslední 3 desky v diskografii Clawfinger, už mě tolik nebaví a mají tendenci se slévat v jeden monotónní celek. Možná je důvodem mírný kvalitativní sešup (to je případ zejména "Hate Yourself With Style" trpící podobnými syndromy jako Use Your Brain) a invenční stagnace kapely (týká se všech tří posledních desek). Možná za to může jen moje celkové znudění tímhle stylem, který rychle chytí, ale taky relativně snadno pustí. Těžko říct.
Rozhodně si Clawfinger ale i po tolika letech pozornost zaslouží.

Už jenom ten název NAŠROT. Nemyslím si, že tam někdy proběhne duševní shoda. :-)

"Těší mě, že (nejen ty moje) komentáře v ostatních vzbuzují vzpomínky/podněty a zde na serveru se "kompletují" informace k tématu"

Přesně tohle mě taky těší, že nejsme webem, kde se po vyjití článku dostaví jen zhodnocení jestli je deska dobrá nebo blbá, případně jestli je článek blbej nebo dobrej, ale protékaj tudy nejrůznější příběhy.