BUDGIE bych tady teda fakt nečekal. Díky za zajímavý pohled a profil. CD se stává komplexnější, to je dobře. Každý má možnost výběru. Od tvrdých stylů současnosti, po retro z archivů.

Tak o tomto druhu elitářství jsem nikdy neslyšel, neb osobně neznám žádného posluchače rocku narozeného v padesátých letech (natož pak staršího).:-))) Trochu si to dovedu představit při vzpomínce na sloupky jistého, dnes již nežijícího velmi předního redaktora z velmi předního hudebního periodika, ale ty byly třeba vedeny na základě jiných zkušeností a z jiné perspektivy. Těžko lze hledat vkusovou shodu (je opravdu ta shoda cílem? doufám že ne)a to i mezi lidma s menším věkovým rozdílem než dvacet let (i 5 let dělá dost při identifikaci té perspektivy v rámci té které hudby).

Netuším, jestli se dá takto zevšeobecňovat, ale celkově mně metalisté versus rockeři přijdou daleko vstřícnější v ochotně respektovat i opačný,či druhý názor. Nejhorší je to u lidí narozených okolo letopočtu +-1950. Jelikož tito zažili hudební po-Beatles-ovský rozkvět v přímém přenosu, a následující punk a disco náraz všemu sofistikovanějšímu uťali tipec, většinou jen neradi slyší krapet chvály na něco typu Abominog, Hystetia, nebo Keeper...

Mě obecně názory cizích lidí na hudbu zajímaj, ale nemám právě rád to elitářství v souvislosti jakože se složitější hudbou, náročnější na poslech, abych to upřesnil - tento druh elitářství mě vadí, jiné někdy třeba ne, ale tento ano.:-)

Někteří vyvolení se považují za jakýsi nad řád. Neuznávají názory okolí a svou pravdu berou jako jediný zákon. Pár takových jsem už poznal. Namistrovaní ego onanisté. Zrovna takové jsem v případě těchto Rush nemyslel, ale... Jasně, osobně nemám problém přijmout, že jiný pozvedne druhým strhanou desku. Já podobně "žeru" Snakes and Arrows, což se v jistých kruzích taky nerado slyší :-)

"Lidé z prog branže" mě se svými názory fakt nezajímaj. Mají ti lidé vytříbenější poslechové jazýčky? Jde o samozvané elity a hudební gurmány? Je jasný, že to maj prostě opačně, u mě je třeba možné, že RAMONES porazí TEN YEARS AFTER, to u nich možné není, jak správně odhaduji. Pro mne je Clockwork Angels nejlepší deskou RUSH minimálně od Counterparts, spíš od Presto. Beru to album jako jedno z těch (nej)silnějších od RUSH.

Vycházím jen z našince. Tak asi mají čehůni a čoboláci příliš přehnané nároky :-)

Hmmm, Loudersound řadí Clockwork Angels do TOP 10 albumů RUSH

G. Lee mě vadí jen v sedmdesátých. Potom to zklidnil a je daleko přijatelnější. Budgie a podobně Pavlovs Dog jsou už dost na hraně. Tam to občas pěkně tahá za ušiska. Zajímavé je, že tu někteří citujete Clockwork Angels, který je dle hodně lidí z prog branže brán jako jeden z jejich vůbec nejslabších.

spajk: já nemám problém přímo s ječáky (Gillan a Child In Time byla láska na první poslech), spíš s tím, pokud se tam nachází jakýsi mečivý podtón :-) A jak jsem psal, s vyjímkou Axla teď beru všechno, JUDAS sjíždím pravidelně, stejně tak i OZZYHO (sólově i s BS). Mně jsou teď nejsympatičtější chrapláky typu Scotta nebo Fogertyho a kdykoliv a jakkoliv můžu třeba Glenna Hughese.

Anderson z YES není ječák, to je kňučna :-) Zkoušel jsem to poslouchat, ale nijak mně to neoslovilo. Co se týče RUSH - jak kdy, starší alba moc nemusím, ale Clockwork Angels je rpostě parádní album.

Já mám vejškaře taky rád. Faktem je, že část posluchačů měla vždy problém s některými tzv. vysokými tenory - Anderson(YES), Lee, Hodgson atd., u kterých modální hlasový registr dosahoval falzetových výšin. Tito pěvci naopak většinou mívali potíže s hloubkami, přesto jejich rozsah osciloval kol tří oktáv. Právě Dan McCafferty na rozdíl od Johnsona téměř vše uzpíval modálním registrem, kdežto Johnson (coby přírodní baryton) od nástupu k AC/DC drtil prakticky všechno fistulí. Málokdo dnes ví, že McCaffertymu bylo jako vůbec prvnímu pěvci nabídnuto místo po B.S., neb AC/DC chtěli mít za mikrákem rodilého Skota. Onen však s díky odmítl, řka, že navždy zůstane věren Nazareth. Ví bůh, zda později tohoto svého kroku neolitoval. Osobně nejvíce preferuji pěvce, kteří disponují stejně kvalitními oběma rejstříky, jejichž rozsah dosahuje ke čtyřem oktávám, v ojedinělých případech jej i překračuje. Není nad pořádnej falzetovej výkřik!
Kdysi dávno jsem spolužákům pouštívával právě tuto skladbu, prakticky nikdo BJ s čistým modálním registrem nebyl schopen odhaliti:
https://youtu.be/_8XaMUQtBWE

Já mám ječáky rád. :-) Včetně těch tenkých. Geddy Lee byl asi jedinej zpěvák, na kterého jsem si musel zvykat 25 let a pořád to ne a ne kousnout, pak se to ale s albem Clockworks Angels zlomilo a dnes mám od nich vše, jinak všichni ostatní ječáci v pohodě, včetně tohoto týpka z BUDGIE. Ozzy, to byla vyloženě láska na první poslech, Halford taky. Včera jsem si dal NAZARETH Loud N´Proud 73´ a Danny MacCafferty je taky ječák od podlahy, práskavej zpěv na způsob Briana Johnsona, to fakt můžu.

Tvl Fenrisi, napiš aspon tri zpevaky, kteří ti nevadeji. To me zajímá. Jak nekomu může vadit Tyler nebo Halford? Anderson z Yes nebo Lee z Rush to jsou ječáky :-)

Já to měl s ječáky opačně. Jedna z prvních kazet v juniorském věku byl právě Diamond. Pak německý spídek a trešík, tam je těch vískalů nespočet. Postupně mě podobný styl začal lézt na nervy. Dnes to tak neřeším, je to kus od kusu. Ale třeba Halford, nebo Tyler=no problém.

Horyna: uječený zpěv...člověče, trvalo mi pár let, než jsem za svého megaoblíbence přidal KING DIAMOND. Ozzyho mečení jsem vstřebával ještě déle. A co teprve chudák ROB HALFORD...k Jidášům mně pořádně přivedly až Strayovo články na tomto obskurním webu :-) To samé Tyler a AEROSMITH.
Poslední metou, kterou se mi zatím nedaří dosáhnout, je Axl a GUNS´N ROSES - snad jediná kapela z glam/hair období, kterou nejsem schopen poslouchat déle než pár minut, pak mi Axlův hlas začne vyloženě lézt na nervy a musím to vypnout.

Fenris 13: právě pro ty dříve narozené je tohle nejlepší způsob, jak jim podobnou hudbu přiblížit.

spajk: tento výborně uklohněný kus obsahující trojici špičkových nahrávek, má doma většina milovníků Budgie. Snad jediná překážka pro nově příchozí, může být zpěvákův uječený projev. U mě to trvalo zhruba deset let a nespočet testů na YT, než jsem je začal systematicky připojovat do sbírky.

Pár let zpátky jsem dostal pod stromeček tří cédéčkový boxík desek pod MCA (73-75).
Že bych se tomu teda více pověnoval, když už tu máme tak lákající článek?
Jako obaly mají vyvedené krásně!

No potěš, tak teď ještě abych se dal na chov Andulek :-) Hezky napsáno a jsem moc rád, že se na CD tyhle staré kousky dále připomínají.