orre : Nehodontím až tolik hudbu. Reagoval jsem na frázi "suprově udělané", což teda do třináctky Rage s tou demáčovou produkcí rozhodně nejsou. Nicméně i tak...zdá se že tady je potřeba osvěta jako sůl. Pane řediteli, kde máme seriálek Rage?

Nejlepší placka to pravda není, ale poslední dobou má nejhranější od Dio. První 3 mám tak ohrané, že už to nebudu poslouchat snad nikdy.:-) Rage že mají desky jak z žumpy? Co to je zase za názor proboha!?:-) Vyzdvihovat zrovna nudnou a utahanou XIII, kde Peavyho zpěv tahá za uši před The Missing Link, Trapped či Black In Mind? Nééé, pomoc:-)) To trubadúří období mají naštěstí za sebou.

Album jsem léta neslyšel, leč s recenzí i hodnocením souhlasím. Nadmíra utahaných kompozic, nadto výhrady k tehdejší Wrightově tlučbě.
Look out!

Teď teda k tý pravdě Lock Up The Wolves. Je asi krutý je srovnávat s Angry Machines, ale mě to album prostě přijde úplně stejně irelevantní a bezobsažný protože na mě mají obě úplně stejnej efekt. Po dvaceti minutách mě prostě ubijou tak, že i přes Diův hlas už ani nevím co poslouchám. Lock je ba dokonce ještě horší! Pointa je v tom, že Dio se právě po Lock Up The Wolves strašně změnil. Začalo to už Dehumanizerem a plynule pokračovalo celý devadesátky. Tvrdej až přetvrzelej sound a absence kdysi erbovních melodií poslal kapelu do úplně jiných vod. Nemusí se mi to líbit. Ale můžu to respektovat. I tak se mu povedlo třeba zajímavý album Strange Highways, a jedno se těžce nepovedlo a to bylo AM. Pořád mi ale jedno nudný nepovedený album v experimentálním období kapely přijde akceptovatelnější, než nudný album ve vrcholný fázi existence, kdy má kapela všechny trumfy v ruce a prostě to jen celý prosere. Sám jsi říkal, že to mohla bejt dobrá deska. Ale nebyla dotažená. Což je imho větší zločin, než AM, který nemohlo bejt dobrý nikdy :-)

Imothep : jo tohle znám. Internet je neúprosný a některý myšlenky na něm mají sklon k přežití i klidně dekádu i déle. Nedávno jsem se vrátil k nějakým starším kapelám z devadesátek (jmenovitě Shadow Gallery a Twillight) a jen tak pro formu četl dobové recenze, kde se mihla i moje maličkost. Nestačil jsem se divit co to tam moje cucácké alterego kecá :-) Sem byl snad úplně hluchej. Až někdo zorganizuje za dvacet let recenzenskou obdobu me too, budu první komu prohoděj vidle dveřma a nebude to žádný div :-) Tamtu diskusi si pamatuju, ale nevěděl jsem, že to byl někdo z MP. Smutné. Každopádně myslím, že by se měl každý držet svého kopyta a musím říct, že mě to jako čtenáři takhle stačí. Snad to nevyzní moc vlezdoprdelkovsky. Ale pokud dobře počítám, tak jste se Strayem oba zhruba stejně staří, rozhled máte dost srovnatelný a jeho recenze jsou většinou tak úplný, že už stačí fakt jen dovažující relevantní komentář v diskusi (teď nemyslím zrovna můj :-) ) aby se celá ta pravda tak nějak ukázala.

Imothep : Ani jsem netušil, že tě tam někdo propalil. :-) Spíš jsem to napsal, že mě taky už delší dobu přijde nespravedlivý, že jsem pomalu jedinej, kdo má identitu veřejně odhalenou, vlastně by mě to ani jinak nebavilo, kdyby nikdo nevěděl, kdo je za tímhle vším. U tebe mi přišlo, že máš co říct a hlavně můžeš nabídnout pohled muzikanta, kterej toho viděl dost z druhé strany. To myslím stačí, tady házím stopku.

Inými slovami, bol si mladý a zhruba v mojom veku (+- 30). Podobnou fázou asi prechádzam aj ja teraz :D

Jestli me chce Stray zapojit do recenzi nebo clanku, tak se obávám, ze to moc neklapne. Abych to uvedl na pravou míru - ono i když to tak někdy z mých příspěvků plných výtek(sám bych je spis nazval doplňkovými informacemi) nevypadá, tak já si vážím každého dobre napsaného článku, protože je mi jasný, kolik je za tím práce. Sám jsem kdysi pro jeden zin napsal jedinou recenzi(a byl to porod) a pro jiný asi tři reporty z koncertu(to šlo o něco lip, ale porad mraky hodin nad tím strávených). Nikdy jsem ve slohu nevynikal a ani obraty a slovní zásoba nejsou u me kdoví co.
Stran te anonymity - jak Louza, tak Stray(a možná převážná část redakce CD), tak asi i nekteri návštěvníci ví, jak to se mnou je, ale rad bych si pravou identitu nechal pro sebe. Ne, ze bych se za ni styděl, jenze když pak dojde k názorovému střetu(nebo proste rozporu), tak je velmi snadné toho zneužít ve prospěch “oponentury” ve stylu : “no jo, ty ses ten blbecek odtamtud”. To se mi reálně stalo kdysi na MP, kdy člen redakce, který už nevěděl kudy kam, toto učinil pod anonymním nickem. Potom jakákoliv diskuze ztrácí smysl.
Teda ne ze bych byl svatej, za některý svoje dávný příspěvky bych si nafackoval, ale uvedený případ pocházel z pozdější doby a byl jsem myslím v pravu.

Ale dost už těchto nesmyslů, zpět ke skvele LUTW!!
Louža: stejně špatný nebo i horší než Angry Machines??? No to snad ne, lumpe! :oD

To já taky ne, :-)

Jo tak takovýhle comming out :-)) Ahoj, já jsem Imhotep a teď vám řeknu jak to všechno s tou hudbou je :-) No to by bylo bezpochyby zajímavý, ale neumím si představit, že by na to kývnul.

Louža: To sis blbě přečetl. Já nechci, aby někam chodil :-) , dnešní příspěvky má super, spíš si myslím bylo zajímavý, kdyby, když už tedy ne přímo tamto, tak aby aspoň psal recenze. Snažím se do CD narvat co nejvíc kypridel, personálních, mediálních apod. Zkrátka je tu víc plánů, než měl Kretinsky svého času se Spartou.

Imothep nikam chodit nemusí. Je to náš kámoš a jeho postřehy si vždycky rád přečtu. Většinou se shodnem, někdy, jako dneska, moc ne. Holt bere hudbu z trochu jinýho úphlu než masové publikum v němž já tvořím jednu nepodstatnou hlavu. Nad tím co píše ale přemýšlím a zkouším zatím teda neúspěšně to album trochu pochopit. Ale nejde mi to moc víc než kdybych do sebe tlačil Angry Machines.

End of All Days suprově udělaný? To si děláš srandu. Rage jsou pro mě poslouchatelný až od famózní třináctky. Do tý doby ty alba zní jak nějaký z žumpy vytažený demáče. A to jsou mladší, než třeba hned následující zvukově famózní Diovo Strange Highways.

Ona obecně půlka devadesátých let byla proslulá strašně dlouhýma, strašně suprove udelanyma albama, která se dala poslouchat vcelku jen velmi stěží - namátkou třeba Rage - End of all Days, Pride And Glory, Therion, a taky se dalo pokračovat do aleluja.

Mě jen zajímá, kdy vyjde Imothep ze své ulity stran identity a jestli vůbec?

Zrovna hrajou od druhdy mého dvojnika v rádiu : Hráli jsme klíčkovanou jak se dá, kamaráde já jsem vyhrával. :-)))

No není to krása, jak se nám to krásně názorově mozaikuje? :D

Edit k mymu komentáři: Wild One je pro me něco jako We Rock 2

Já souhlasím i s tou poslední větou. Jen bych ubral 10%-20%. Kdybych znal je tohle album od Dia, asi by mi tolik žíly netrhalo, ale slyšel jsem ho poprvé až v době kdy už jsem jeho osmdesátkovou tvorbu dobře znal. Koupil jsem to před cca 10ti lety v Bontonu, který úplně neproslul nejnižšími cenami nosičů za bratru 129 kč a po prvním poslechu jsem absolutě nepochyboval, že to album přesně tu cenu má. Vlastně jde přesně o ten nejdebilnější typ desky, které se formálně nedá nic vytknout, jen vás zoufale nebaví jí poslouchat. To je snad horší než ty nějvětší hovadiny, kde se posluchač aspoň může bavit tím jak je to blbý.

S recenzi muzu v podstate i souhlasit, tedy az na posledni vetu. LUTW je urcite moji nejposlouchanejsi deskou od DIO a v pomyslnem top 5 se nachazi na druhem nebo tretim miste(spolecne s nasledujici deskou, na niz uz zde zrejme nedojde).
Predchudce ma(resp maji) asi vyraznejsi skladby, nicmene zprasena produkce(hlavne kytary) a ne az tak vyrazny vykon G. Goldyho(ve srovnani s R. Robertsonem hori jak papirovej cert) je to prave Dream Evil, ktery me dlouhodobe poslouchat nebavi.
Tady si naopak uzivam tu kristalove cistou, na prvni poslech velmi drahou produkci. Hra Rowana Robertsona je proste uzasna(nejen vzhledem k veku) a nemluvim jen o solech(presne takto ma znit komplexni kytarista). Jak pan do.... oops, Stray zminil, je velka skoda, ze uz pak o nem nebylo moc slyset, urcite by kytarovy svet hodne obohatil. Wendy Dio ho po preruseni cinnsti DIO udajne zkousela upichnout u Whitesnake, jenze ti take ohlasili pauzu(strasna skoda, neb by mu to tam velmi sluselo).
K vymene sestavy - doslo k ni az pri komponovani desky ve studiu, zacinalo se jeste s J. Bainem i V. Appicem(oba jsou vlastne u par skaldeb kreditovani jako spoluautori).
Celkove se jedna o kolekci vybornych skladeb dohromady s temy mene povedenymi, resp, s temy, ktere takzvane "zustaly na puli cesty". Mj. Between Two Hearts - toto mohla byt famozni balada .... no jenze, kdyz je sloka vyraznejsi nez refren(kde to sklouzlo ro zaprdeneho bluesrocku), tak je proste neco spatne ze.
Titulni skladba je ultimatni majestatni kolos a otevirak Wild One urcite jeden z nejlepsich "openeru" v mistrove diskografii(pro me osobne takovej Wild One 2, s tim ze ho nepovazuju za horsi), ale mam rad skoro vsechny skladby z tehle desky.
Taktez sestava byla jedna z nejnadupanejsich u DIO, coz dokazuji(bohuzel jen) bootleg zaznamy z koncertu.