Hodně recenzentů na bodování nadává, ale žádný hudební web si netroufne ho zrušit. Asi vědí, že by pak nastal chaos. A možná by postupně vytratila i sledovanost.

Zajímavé, tak zrovinka Revolution Now vnímám po opravdu slabém začátku s First Time, jako jedinou průměrnou věc. Music, Step Out of Hell, I Believe a korunovační Longing - toť Horynovi modly.

Je to tak, no .... svyho času jsem Keepery točil klidně 3 x denně(začátek 90tych let) .... zhruba před 15ti lety jsem to věnoval kamarádovi, co má rad tady ty “žárovkáře”(aka ejchuhů tralalá metal), já už proste ty veselý melodie a strašlivý fistule nemuzu ani slyšet.
Takže ano, když Helloween, tak především Dark Ride(minus dvě milukášský pičoviny z Weikathova pera) a nebo Chameleon(ale zvládnu i nějaké kusovky z jiných desek, jako třeba Push, Time of the Oath, atd)

Windmill mi zní jakoby jí zpíval Peter Nagy.

Když Chameleon tak When the Sinner, Giants, I Believe a Step Out Of Hell.

Já miluju hlavně epickou I Believe a slabost mám i pro Strayem nenáviděnou Windmill :-) Ale překvapivě se mi album líbilo už v době vydání, bylo to pro mně snažší než Růžové bubliny...

Čau Fenris: mám pro něj už řadu let zvláštní slabost. Jako mlaďoši jsme ho těžce odmítali a vnímali něco jako zradu :-) Pchá, prdlačky, kvalita to je a pořádná. Helloween se zde představili v úplně novém, mnohem muzikálnějším a sofistikovanějším světle. Najednou hráli a skládali jako Queensryche. Kdyby tak dnes dokázali natočit podobnou, širokospektrální desku. Obzvláště její finiš, posledních pět čísel je neuvěřitelných.

Horyna: No konečně někdo docenil Chameleon :-) Při vší úctě k Jerichu a Strážcům teď nejčastěji poslechnu právě Chameleon nebo Dark Ride.

Bertram: také jsem té desce mohl fláknout kilčo, klidně by to snesla, ale... celé to známkování čehokoli je pořádná blbost. Jsem dlouholetým zastáncem neznámkování:-) Vždy bude konečné numero závislé od momentální nálady s reckou spojeného poslechu. Je to v intencích 5-20%. Jasně, o něčem bezpečně víš, že je to pro tebe (i v celosvětovém měřítku) kult, tak klidně vytasíš plnou, ale běda, jak ti třeba Jericho od dýní úplně nevoní a dáš třeba 80, s ohledem na fakticky lepší strážce, už jsi za kacíře:-) Ale chápu, plno lidí to známkování vede k tomu, vůbec se onou deskou zaobírat. Dle mého je vždy prvořadý text, ze kterého jasně vyplívá líbí/nelíbí a důvody proč.

Strayova poznámka k housličkám: v juniorském věku mně vadili všechny nástroje mimo klasický rock/metalový rámec, které tak kapely cpaly navíc. Nesnášel jsem foukací harmoniku i akordeon, trubky, saxofon i housle. Až jsem se za pár let naplno ponořil do klasiky, všechny tyto chmury a předsudky úplně zmizely. Dnes mě baví poslouchat úplně všechny nástroje a co jich je - starodávné, cizokrajné, na první pohled s podobnou muzikou jen těžce korespondující, hlavní je se dobře popasovat s aranžmány a nepřecpávat songy zbytečnou symfoničností. Flétna, housle a saxík u mne dnes jasně vedou. Vždyť bez některých by nemohl existovat jazz a fusion.

Rumcajs: souhlasím, jen s jedním nemohu - Chameleon není metalová deska:-) Snad první skladba, pak je to čistokrevný rock, hard-rock, prog-rock... zkrátka geniální a dle mého jasně nejvyspělejší nahrávka Helloween. Miluju Chameleonisko.

Dechy hrají podstatnou roli např. na albu The Privilege of Power od Riot(včetně muzikantů z Tower of Power). Osobně bych vzpomněl tohoto songu s decentním použitím saxíku:

https://youtu.be/gfHIpEVor2I

Znám jednu metalovou desku, na které podstatně řinčí dechy. Chameleon.

Na LITTLE ANGELS se teprve chystám, ale vím, že občas v nějaké skladbě z hardrockových kapel jejich generace uměli zdařile zapasovat dechy třeba EXTREME. Zvláštní že saxofon a různé trumpetky mě nikdy nevadily, ale housle v komorním provedení nemůžu vystát.

V první polovině devadesátek dotáhl brácha nahranou kazetu s deskou Jam. Vzpomínám si, že jsme ji protáčeli několikrát za týden. Muziku kde hrají důležitou roli dechové nástroje jsme do té doby neznali. Podle mě se v dalších letech už nenašel nikdo, kdo by na LA alespoň částečně navazoval. Pro mě 100%

Také jsem (sice na cd) začínal s výběrem Little of the Past. Časem jsem ho prodal a nechal si dvojku a Jam. Už dlouho uvažuju nad pořízením debutu. Sice tam ještě není zachycena tak ohromující invence jako na obou následovnících, ale dobré skladby obsahuje rovněž.

Já si v devadesátých koupil kazetu jejich famozniho výběru A Little Of The The Past a od té doby, když narázím na jejich řadovky, tak kupuji . Už mám doma celou diskografii v kombinaci CD a LP. Skvělá kapela. Stylově se jim trochu blížily první dvě desky The Darkness, ale nesahaji jim ani po kotníky.