U punku je zajímavý, že jakkoliv to není můj srdeční styl, tak mě baví sbírat vinyly, ale jen ty zásadní z let 1976-1981. Prostě jak jsou fajnsmekri co jedou hlavně progresivní hudbu z vinylů, tak já jsem si tenhle formát obsadil sedmdesatkovym punkem (debut Dead Kennedys je asi nejmladší deska punku co mám, neuznávám totiž ten slunecnej punk z Kalifornie), Stounama a Sabatama.

Na seznam TV sleduji pořad Honzi Dědka "Hit Story". Včera to bylo o Spice Girls "Wannabe" a náhodou to bylo zajímavé :-)

Stray: Třeba "The Rolling Stones". Respektuji je a jejich hudební přínos je jistě nezpochybnitelný. Doma si je nepustím a znám jen pár hitů + jsem jeden čas sjížděl "Bridges to Babylon", tím ti ovšem hasne. Tvůj seriál jsem si ale s chutí přečetl.

Neposlouchám punk ale na, dokument o punku 70 let se klidně podívám

Premejslim jestli uznávám nějakou kapelu, kterou doma nemám, ale nenapadá mě nic, spíš naopak, mám jich plno, který ani moc neuznávám. :-)

Stray: Jako jo, jsou umělci, kteří jsou mi sympatičtí, i když jde jejich hudba tak nějak mimo mě. Třeba když někde slyším Eminema nebo Xaviera Baumaxu, tak si jednu dvě věci poslechnu s chutí, ale že bych si je pustil cíleně sám doma, to asi nikdy.

To jde, uznávat nějakou kapelu, ale nevydržel poslouchat víc jak dvě skladby od nich? Heh. Zvláštní. Odrhovacky asi jo, ale s nejlepší možnou kytarovou dvojicí. Když si vybavím zvuk alba Fly on The Wall, tak mám pocit, že tam že sebe vyvrhli tu nejsurovejsi věc, tam máš pocit, že Brianovi tím nasazením každou chvíli odpadnou mandle. Sink the Pink!

AC/DC jsou odrhovačky, ale výborný, vlastně nejlepší odrhovačky:) Uznávám je, pro jejich styl a přístup, ale zpravidla je nevydržím poslouchat dýl než dvě skladby:)
Jinak z těch starých kapel mám právě asi úplně nejradši ZZ TOP :), a tím nemyslím jejich hity z 80s, jako spíš starý věci ze 70tek nebo pak z 90s, Antenna, Rhythmeen jsou výborný. Motorhead samozřejmě parádní, ale ne úplně všechno.

Alda: Mě ve skutečnosti samozřejmě těší, že lidi s úplně jiným pohledem na Rock, chodí na tyhle stránky. I navzdory té rozdílnosti. Jen nechápu, čím jim ta moje činnost přijde zajímavá. Protože sám vím, že na jiné hudební stránky s jiným záběrem nejsem schopen chodit číst.

Horyna: kdysi jsem to měl podobně jako ty. AC/DC? Pár písniček, pak kolovrátek. MOTORHEAD? Ace OF Spades, jinak kolovrátek. A teď? Zkus si pustit, ideálně na videu z YT, AC/DC - Live at River Plate a MOTORHEAD - Live At Brixton Academy (25th anniversary). Tohle je ROCK´N´ROLL! Občas mám pocit, že by mi stačilo poslouchat jen AC/DC od High Voltage po For Those About To Rock a nic by mi po hudební stránce nechybělo :-)

Horyna 07:09 - odvážný názor zde na C.D. na "Motorhead, ZZ Top a právě AC DC", nicméně já se s ním ztotožňuji a podepisuji ho v plné míře :-)

Kdo prodá Brianovskou beckovku, dzisku bez rukávů (odrbanou, světle modrou, prostě jako ze začátku osmdesatek) a kšandy, okamžitě kupuju, Tílko mám! :-)

Horyna: Tys to měl vůbec nějak celý jinak, do pětatřiceti nechodit na koncerty, do dvaceti neposlouchat velký kapely. U mě úplně naopak představa že v letech 1994-2000 nejsem na velkej kapele v první řadě je k nesneseni. :-)

To je těžký. Já netvrdím že to tak je pokaždé, ale jak jsem psal níže.

Spousty skupin co dnes poslouchám točil pořád dokola táta a beze zbytku všechny do dnes poslouchám. Pink Floyd třeba nikdy moc neposlouchal, tak jsem je objevil až v 27.

V té dospělosti už je to opravdu otázka osobních preferencí.

AC/DC jedou hard rock osekaný na kost, bez zbytečných pozlátek a pompy. Je to hodně upřímná hudba plná skvělého rytmu a dokonalého souznění dvou kytar. Oba zpěváci mají super chraplák a vůbec jsou AC/DC prostě super.

Nicméně že ti nesedí je přeci úplně v pohodě. Já taky nikdy nedocením Kind Diamonda.

Pro mne je mít zásadní alba Ac/DC ve sbírce stejně přirozený jako mít první čtyři Led Zeppelin. Když včera napsal spajk, že od nich moc věcí nezná, ale zároveň tu šermuje s Boston nebo The Angels, dal jsem si nejdřív mokrej hadr na hlavu, ale pak se na to vy a šel na pivo. Pro mne, a to Deep Purple sedmdesatek fakt miluju, jsou jejich The House of Blue Light z 87, dedkovskym albem nudným až k zesrani. Na AC/DC miluju tu kytarovou brilanci v kombinaci se surovosti a žánrovou pravosti. Není tam žádné uhybnej manévr, oni jsou jako Slayer, Iron Maiden nebo Ramones, prostě svý. Journey, Kansas, Styx jsou přesně ty kapely, který si o AC mysleli, že jde o balíky a stavěli se k nim jako k povlu, jenže oni s nima se všema zametli, vytreli si s nima prdel a ani nepotřebovali dostat do rádií baladu. Jeli vždy nadoraz. Riff raff, žádný oblouky, žádný zpěvy a balady, na dřeň. Mě osobně většina alb AC mezi 1976-90 neskutečně nabíjí.

:-O

Okolo dvacítky jsem velké kapely neposlouchal. Jména jako namátkou D.P., L.Z., Doors, P.F. a další mě ještě vůbec nebrala. Pochopitelně mimo brouků. Ale pár skladeb jsem od nich znal. A asi v té době jsem si zafixoval názor na trojici kapel, které jsem neměl a nemám rád dodnes. Motorhead, ZZ Top a právě AC DC. Nespočetně krát jsem jim během těch více jak dvaceti let zkoušel přijít na chuť, ovšem výsledek byl pokaždé úplně stejný. Kolovrátkovský Motorhead s přes kopírák dělanými songy mi vadí asi nejvíc. AC DC jsem pod dojmem Strayova seriálu onehdá tesntoval znovu a až na pár vyjímek TO tam prostě pořád není. Nedokážu přesně určit proč to tak je, ale asi to bude víc faktorů najednou. Nechci je tady rozebírat, ale dá se říct, že ti to nadšení skoro až závidím :-)

Ty dudy se po odlehčení z podpaží přej stabilně rozjíždí a zní, takže to musí furt někdo držet v jedny poloze, jinak vazbi. :-) Ohledně kvality alba, je rozdíl mezi 80% pro High Voltage a pro King of the Kill, jasně že debut AC/DC je mnohem lepší matro. Osobně nemám rád spekulace různých šikulu, kteří přemýšlí co může být z australského rocku lepší. Takové ty picoviny jako Rose Tattoo apod. Mám pro ně vzkaz: Nesnažte se, není nic lepšího a ani nemůže být. Není nic víc riff raff! :) AC jsou sice nejslavnější ale i nejtvrdší!

Já jsem spokojen, na tento seriál jsem se moc těšil. Debut je strašně silný. Kdybych měl vybrat nejlepší desku z prvních čtyř, tak mi asi vybouchne hlava, protože jsou všechny vyrovnané a nadupadné hitama.
Ještě si vzpomínám jak se v knize psalo o těch dudách co použil Bon Scott snad jednou při nahrávání a pak už nikdy, protože to byl totální oser :D

AC/DC maj remastery perfektní, když jsem je kompletoval, tak jsem si je koupil všechny digipack a co jsem měl staré vydání, tak to jsem prodal. Remastery hrají výtečně a navíc ty ducaty buklety. V rámci článků pojedu evropskou řadu, ovšem Dirty Deeds rovněž vynechám a zahrnu do Let There Be Rock. Stejně tak If You Want Blood do Powerage. Měl jsem chuť přeskočit i Blow UP Your Video a Stiff Upper Lip, ale nakonec to dám. Dirty Deeds původně vyšla v USA až o pět let po Austrálii a Evropě pač se kapele dlouho nedařilo vymanit se z předsudků pověřených, že jde o bandu vidlaku. To vše v příštím článku. Vzali to v roce 77 přes Texas a dostali to tamni v USA, ale tahle země dlouho dlouho odolavala. Psát podle Australských vydání mi nedává smysl, ty alba maj jiné skladby, jiné obaly, jiná data vydání a nejsou k sehnání, píšu z pohledu Evropana. Ta recka mě sice trochu zhorkla, ale že by byla horší než to co tu proběhlo v posledních týdnech včetně Annihilator, tak to zas ne. Prostě chci od sebe moc. :-)

Jsem si říkal, co tam dělají taková neslova jako provincialská verze :-)
Taky jsem si říkal, jak to asi pojmeš, když u australských kapel často bývají světové emise s úplně jiným tracklistem resp se často jedná o výběry z více alb.
Znám to velice dobře z diskografie mých oblíbenců THE ANGELS. Taky je o nich v té knížce zmínka, něco ve smyslu, že jim Ejsý darovali svůj starý aparát, když prorazili a pořídili si nový.
Nebudu lhát, jsem lehce zklamán, že se nejede australská linie desek. Ke všemu jsou AC/DC kapela od které mám z rockových dinosaurů suverénně nejméně desek, takže se mi to asi i prodraží. Navíc nevím, jaký mají remastery zvuk a do čeho jít. Nerad bych koupil nějaké zvukové smetí.
Ale těším se, mám je rád.

Díky za příspěvky. Síla? Hm, ani bych neřekl, využil jsem tak 40% potenciálu. Snad bude kazdej další díl lepší než tenhle první. Před týdnem jsem to zmastil dost narychlo a odjel na Šumavu. Zítra se vracím. Nicméně včera jsem si to před zveřejněním četl a vůbec mě to netankovalo, vstavaly mi najednou na hlavě vlasy hrůzou, bylo to hodně krkolomné, hlavně třetí odstavec mě děsil, tak jsem to narychlo korigoval přes telefon a pořád mě to tam hazelo automaticky prednastaveny slova nebo ubiralo mezery mezi slovy, zkrátka porod po telefonu od 21 do 23h.Nikdy více, druhá recka bude mnohem lepší a odpocinutejsi.