Perspektiva, ze které přistupuji k WALTARI je úplně jiná. poprvé jsem tu kapelu slyšel asi v prosinci 1992, když vyšla Torcha. Tu desku si oblíbil a rok a půl od nich poslouchal jen tohle matro. Byl to částečně metal, částečně punk, jelo to, mělo to melodie i nápady, on ten příměr s FIXOU není vůbec od věci, přesně tak já totiž vnímám správné WALTARI:-). FIXA taky byla v začátcích docela nápaditá a tak trochu punková. Proč ne? Torchu vnímám jako desku zhruba dvanácti vyrovnaných kusů a asi dvou blbostí. So Fine je vyhouplo na jaře 1994 na vrchol, nepochybuji, ta kapela byla tehdy tlačená a byla v módě, deska So Fine vlastnila nějaké čtyři skladby, které považuji za jedny z vůbec nejlepších, co kdy WALTARI udělali (Beginning Song, A Forest což byl cover od THE CURE, To Give a Misty Man), další čtyři docela dobré věci, ale zbytek byl průměrný, došlo k zvýraznění pestrosti, diferenciaci skladeb i zásahům z vícero stylových stran, ale na rozdíl od So Fine, Torcha byla neprůstřelná od začátku do konce, semknutá a silná. Po albu So Fine už to bylo jen horší. tak např. z Big Bang si vybavuji už jen název jediné skladby, která mě tam zaujala - Athmosfear nebo tak nějak, nic jiného mě tam nezaujalo, ze Space Avenue zaujaly asi čtyři songy, myslím že se jeden jmenoval Far Away nebo tak nějak, ty další alba už jsem ignoroval. Šlo to dolu.:-)

Stray: k první větě: pokud mám mluvit za sebe, tak vlastně vším :-)))
Torchu jsem se snažil naposlouchat, pochopit a oblíbit si nesčetněkrát, ale marná sláva. Pro mě je to pořád taková trochu nedotažená deska nadějné kapely, příslib věcí příštích. Když ji poslouchám, nic nějak výrazně nevyčuhuje, jede to pořád v jedné lajně a ... tak trochu nudí ;-)
Zatímco na So Fine mě třeba "The Beginning Song", A Forest" nebo "Autumn" vystřelily ze židle hned na první dobrou, u Torchy žádný podobný pocit nikdy nedostavil. Ani tehdy, ani teď po letech. Struktura skladeb je taková moc jednoduchá, necítím za tím ještě ty pravé hravé Waltari v krystalické podobě, je to taková ... punková dupárna, finská Vypsaná Fixa (bez urážky).
Na druhou stranu - tohle je přece na Waltari to vůbec nejlepší: každý má rád jinou jejich desku a každý za něco trochu jiného. No řekněte, kolik kapel to má :-) ??

Vůbec netuším, čím by desky jako Big Bang mohly být lepší než Torcha!, nenapadá mě jediný důvod si něco podobného myslet, melodicky, nápadově, různorodostí, tvrdostí, tím vším nejsou lepší. Tím vším prožívám s WALTARI od roku 1995 už jen zklamání.:-)

To se ví :-) Už se na další recenze těším.

Tak to pak proberem přímo pod recenzema, nechci si teď vystřílet všechny náboje :)

Tak pro mě stojí právě Big Bang asi na samotném vrcholu oblíbenosti. Kromě naprosto bezchybného playlistu k tomu mám ještě jeden důvod: byla to vůbec první deska, kterou jsem si od Waltari (i na základě nadšených dobových recenzí ve Sparku a SK Metal Hammeru) pořídil. Takže i koňská dávka nostalgie:-)
Space Avenue zase naprosto miluju pro tu zvláštní syrovou, chladnou, postapokalyptickou atmosféru. Už jenom ta kombinace barev v bookletu. Neopakovatelná deska. Vlastně ... když nad tím tak přemýšlím, je to spolu s Big Bang dělená první pozice :-)
Radium je taky super, Waltari v asi nejpopovější poloze ever.
No a Yeah, Yeah osobně beru hlavně jako jeden velký experiment a pokus, kam až se dají posunout hranice při křížení stylů. A upřímně: pro mě už to bylo asi trochu moc na sílu. Oceňuju koncept a myšlenku, stejně jako odvahu a fortel všech zúčastněných, ale tím to pro mě asi končí. Kromě The Top a bonusové How Low Can U Go jsem to album vždycky protáčel tak trochu ze setrvačnosti.

Jinak se musím omluvit, ale nenapíšu samostatnou recenzi na Yeah Yeah Die Die. Prostě nevím, co bych o takhle abstraktním projektu psal na stránku a půl. Když jsem si přečetl starší recenze na Yeah, bylo o samotné muzice většinou tak odstavec a zbytek byl o Waltari, jak je má recenzent rád, kdo tam hraje apod. - tedy všechno, co já už vystřílím v dřívějších recenzích. Takže to album včlením do Space Avenue, stejně je to v podstatě jedno období, kdy si nejvíc hráli s počítači.

seventh: Já mám Big Bang trochu níž, ale to vysvlětlím v další recenzi. Stejně tak Avenue. Kdybych měl sepsat nejoblíbenější desky, tak kromě So Fine to je Radium Round, Release Date, Below Zero a překvapivě i You Are Waltari. Big Bang jen o chlup níž, přeci jen .... sakra, pusu na zámek a psát to radši do recenze. Vidím to na 80 %, což je jinými slovy pořád skvělá deska.

Teprve s albem "So Fine" začíná moje skutečné přátelství s těmihle potrhlými Finy. Zatímco nevýrazná Torcha! je ještě taková poněkud pankáčská, kvalitativně kolísající a nenabízí až tolik pro mě přitažlivých a zapamatovatelných motivů, na So Fine už se toho naštěstí děje mnohem, mnohem, mnohem víc a společně s Big Bang a Space Avenue patří právě tohle album k absolutním vrcholům tvorby Waltari.
Od úvodní ultra chytlavé "The Beginning Song", přes funkovou "Mad Boy", chronicky známou skotačivou "So Fine", geniální cover "A Forest" ... celé album je prostě jedna úchvatná pecka za druhou.
Přesto, že se jedná o bláznivý, rozmanitý a na svou dobu neskutečně originální (nezapomínejme, že jsme v roce 1994!) mix různých vlivů a ingrediencí, celý tenhle hudební eintopf drží pohromadě až nečekaně pevně a hlavně: dává dokonalý smysl a přináší skvělé hudební zážitky i po víc než čtvrt století od vydání.
Ne, tohle album nesmrdí starobou a zatuchlinou, není to relikvie vhodná tak maximálně do rockového muzea. So Fine se dá bez ušklíbání nad archaickými hudebními postupy poslouchat i dnes. A to je teda co říct.

So Fine je hodně fajn.

Dokonalá, nadčasová a jak již bylo řečeno v recenzi - neoposlouchatelná záležitost díky níž jsem této partě magorů propadl. Už nikdy nikdo nestvoří tak báječně úchylný refrén jako Waltari v titulní písni v tomto roce.