sam | 17.08.2020 10:36 |
Kdyby na všech našich stránkách s hudbou byly tak brilantní recenze jako tady. Moc rád sem chodím. UH to je klasika, žádná hudba pro chudé. Vlastní většinu jejich katalogu, tak vím o čem mluvím. |
Stray | 17.08.2020 06:50 |
Na URIAH HEEP jsem se zaměřil až v posledních letech. Mám ve sbírce všechno až do alba Return to Fantasy (včetně) + Conquest a Abominog, ostatní věci jsem nikdy neslyšel a nebo se mě z letmého nástřelu nelíbily. Nejstarší tvorbu považuji za skvělou, nejradši mám studiová alba z let 1970, 1971 a 1972 + památný živák, od roku 1973 už to šlo dolu. Lawtonovskou etapu nesnáším, ale ne kvůli Lawtonovi, vadí mě ty klávesové závoje a kýčovité aranže, které tam tehdy cpal Hensley, hnusí se mi to!
|
Tomáš | 17.08.2020 06:29 |
Baví mě Horynovo vyzobávání starých zaprášených desek. I když tahle zase tak stará není. Ale nečekal jsem, že si tu právě na Sonic někdy vzpomenete. Chválím. Bodově bych se zdržel pod hranicí maxima, to nejlepší už měla kapela dávno za sebou. |
spajk | 16.08.2020 23:15 |
Vynikající deska. Byla vůbec první, kterou jsem v době vydání od Uriah Heep kupoval. Tehdy stály originály ještě majlant a protože jsme měli kontakt na jednoho borce z okolí Mladé Boleslavi prodávajícího ruské originály po dvou kilech od firmy Halahup, volba byla jasná. Mám ještě ruskou Single Collection, kde je dvacet nabušených skladeb. Pár let zpátky jsem si pořídil už skutečný originál Sonic Origami od Eagle Records. Uriáši nikdy nebyli moje srdcová kapela a už od nepaměti se v mém okolí pro ně vžilo hanlivé oslovení Deep Purple pro chudý :-) S přibývajícím věkem už nejsem tak radikální a do sbírky mi přibylo Sea Of Light a ze zlaté éry skvělá Look At Yourself. Dalším přírůstkům se rozhodně bránit nebudu. |