Tak co Strayi, ještě ti přijdou moje příspěvky arogantní?

Ad Petr: recenze je čistě subjektivní pohled na album. Ačkoliv s obsahem taky moc nesouhlasím, hodnocení mi přijde v pohodě. A hlavně pokud máš nějakou připomínku, jde to napsat o dost kulantněji, protože je to tvoje vizitka a takhle vypadáš jako idiot ty.

Ad Martas: může to tak být anebo to tak být nemusí. Třeba to kapela objasní v nějakém následujícím rozhovoru. Zatím je to tvoje čistá dojmologie a dedukce hodna inspektora Boušeho.

Horyno, ty se nenech znechutit a pokračuj dále v zajímavých článcích!

pane....zarazeni skladby at the adress dava zatracene dobrej smysl.je to zrejme posledni deska..ta skladba byla 1.na 1.albu purple...napsali ji ritchie blackmore a jon lord....tak asi proto tam je...kruh se uzavira...tak az zas budem psat nejaky recenze,zkusime u toho premyslet,ju?

Ja se omlouvam..ale ten recenzent je naprostej idiot.fantasticky album..od a az do z.....ten clovek necht jde psat chvalozpevy na krystofa nebo helenku vondrackovou a ne....re se do skutecneho umeni a profesionalu,jako jsou deep purple..vydat v 75,75,72,72,66 ti letech takovouhle pecku..klobouk dolu.petr

Tak tohle se mi líbí více jako předchozí,není to úplná tragédie některé písně se dají poslouchat.

Morse býval na starších nahrávkách vynalézavější. Když nikdo, tak aspoň on dokázal do kapely přinést několik dobrých nápadů. To se letos nestalo. Nikdo z nich už nevyčuhuje, proto je materiál tak sterilní.

Včera večer jsem si sebou vzal na krátký výlet do místních luhů a hájů desku Now What. Prožil jsem totální, téměř padesát minut trvající hudební orgáč. Tak dobře mi ta deska snad ještě nikdy nesedla. Mám rád první dvě skladby, ale jaké okamžiky slasti a naplnění jsem prožil při třetí a poté šesté až jedenácté skladbě, se stěží popisuje. Byla to nádhera. Přesně pro takovou muziku stojí za to žít. Darth to cítí u Coma of Souls, já u párplů. Pro mne téměř 100%-tní deska, kterou mám rád stejně, jako Burn, Stormbringer, nebo Fireball. Ezrin tam tehdy vpašoval ducha Pink Floyd a jejich hudbu posunul na další vývojový stupeň. Bohatost nápadů, strukturovanost, rafinovanost a poslechové vrstvy, které člověk poodkrývá jen pomalu a postupně, vydrží na hodně dlouho. Vedle ní se letošní novinka jen těžko chytá.

Ta deska je dobrá. S hodnocením 60% souhlas, s tím co se píše v recenzi už se neshodnem. Podle ní to vypadá tak na 30%... Nechal jsem ji po několika přehráních týden odpočinout a po návratu s ní nemám nejmenší problém. Baví mě. Něco víc, něco míň, ale celkově za mě spokojenost. Jsem rád, že DP nabídli zase jinou polohu než tu, kterou se prezentovali na posledních dvou deskách. Za mě je to vyspělá rocková deska od borců, který už nemaj nejmenší potřebu si cokoliv dokazovat. A ta pohoda a vyrovnanost je tam podle mě slyšet.

Tak taky přispěju názorem na novinku. Po minulém Infinite pro mě příjemné překvapení. Infinite jsem dával šanci několikrát, ale prostě jsme se moc nepotkali. I když si ji občas pustím, tak ji málokdy doposlouchám.
Nevím proč, ale přijde mi taková křečovitá. Naproti tomu novinka u mě roste s každým dalším poslechem. Je taková zahloubaná, ale vlastně mnohem uvolněnější - prostě uvěřitelná a poslouchá se mi velmi dobře.

Jinak můj vztah k Deep Purple je takový, že éru s Blackmorem krom The Battle Rages On a Burn už v podstatě neposlouchám a od nástupu Morse je beru jako jinou kapelu. Když bych měl novinku zařadit do žebříčku, tak by to teď vypadalo asi takto:

1. Purpendicular
2. Rapture of the Deep, Now What?, Whoosh!
3. Abandon, Bananas
4. Infinite

Procenta si odpustím a stejně tak srovnávání s alby před rokem 1996.

Tak to máš naprostou pravdu. Mám to podobně. Teď poslouchám hodně první 3 alba "Obituary", protože světe div se jsem se k nim nikdy pořádně nedostal.

No a prokládám to tvorbou "Portishead". Teď mě napadá že tahle kapela také patří k té hrstce, která ve své diskografii, nemá jedinou slabou položku i když je fakt že mají na svém kontě jen 3 desky...

Ono taky jde o to, jaká novinka to je ... před čtrnácti dny jsem si poslechl novinku AC/DC "Powerage" (nikdy předtím jsem ji - tuhle osobní novinku - neslyšel) a moc jsem si pochutnal.

V tom je kouzlo tý albový škály - vyšlo toho tolik, že jeden nemá šanci všechno znát, no a když halt A. D. 2020 vycházej nudný věci, sáhnu po novince někam k brontosaurům. A nebo k Vivaldimu.

Já novinku ať už jde o cokoliv, kolikrát ani nedoposlechnu do konce :-)

I to je mega moc. Já si pustím novinku třikrát a dám ji bokem. Vrátím se pro ji třeba až za půl roku. A zase začínám znovu.

Mantáci, co to tady motáte? :-) Nebylo jich dvacet, ale max dvanáct a bohatě to stačilo. Už tam není co objevovat. V plánu jsou oba předchůdci, to bude jinší kafčo.
Dvacítka byla u Kansas a zítra si dám repete, už sa těším.
Staříkům zdar!

Třeba ty nové ONSLAUGHT jsem si poslech dvakrát, páč jsem měl pocit, že u třetího poslechu už bych bez svědění nedal už ani minutu, měl jsem podobné hudby"takhle". No ale třeba Back In Black od AC/DC ačkoliv to znám třicet let, tak tu desku poslouchám už snad druhej týden alespoň jednou denně a furt mě mimořádně baví.:-)

Dvacet poslechů je hodně, ale když je to kvůli psaní recenze, tak mi to dává smysl. Já recenzovanou věc poslouchám tak desetkrát, pokud ji znám dobře, stačí třikrát-čtyřikrát pro nasátí atmosféry, aby to ze mě pak vystřelilo na papír. Ale mám zkušenost, že když si novou věc neposlechnu ani pětkrát, nemůžu o nic referovat nic.

Axl už dávno není tím frontmanem z časů GUNS N´ROSES, hlavně je to zapráškovanej nesympatickej chlap s psychickýma problémama. Řekněme do Use Your Illusion to celý mělo opodstatnění, excentrický manýry, ječák, dobré skladby, velké koncerty, kontroverze ...chlapíkovi bylo 30, to je ještě docela nízkej věk na dělání blbostí a tvorbu podobného umění, byl nesporně velkou rockovou star, za těch dalších 30 let se mnohé změnilo (krom hudby, která moc nepřibývala):-), hlasově mě už nebaví, vzhledově je mě hodně nesympatickej už jenom třeba tím, že si s tímhle vízorem obuje "koně", AC/DC je uzavřená jednotka, kam nic takového nesmí nikdy proniknout! NESMÍ!:-)

Blížím se ke konci poslechu těch nových DEEP PURPLE. Je jasný, že tohle by dvacetkrát poslouchal jenom masochista. první polovina je fakt děravá, tam odtud by měli vyhodit tak tři skladby, vcelku se mi líbí We Are All the Same In The Dark, Throw My Bone ujde, ale jinak nic...Step By Step je hnus, taková rozněžnělost, to je fakt pro nějaké posluchače SAGY, naopak se mě docela líbí druhá polovina alba...rock n roll What The What je v pohodě, trochu ve stylu alba Who Do You Think You Are, sympatická věc, pak jsou dobré ještě The Long Way Round, The Power On The Moon, Man Alive je asi vůbec nejlepší song na desce. S hodnocením 60% nemám vůbec žádnej problém. Dle mého naprosto akorát.

A já bych si zrovna s chutí poslechl novou muziku z pera Anguse a Axla. Ne nutně pod hlavičkou AC/DC, když vidím kolik negativních emocí to ve skalních fans dokáže vzbudit. Chápu to.
Kdo byl v Letňanech na koncertě a není hluchej nebo zaťatej Johnsonovec, musí uznat, že se toho Axl zhostil víc než skvěle. Si pamatuju jeho první song, to úplně řezalo hlavy. Masakr!
Do debaty kdo je čůrák se pouštět radši nebudu :-)
Jen mějte na paměti, že pomalu každý velký rockmetalový frontman je svým způsobem syndromem čuráka postižen :-)

Stray: "přitom ten Axl, to je proti Brianovi úplná sračka.:-)"

Axl už je dávno karikaturou sebe sama i když vocas to byl asi vždy a to píšu i když je můj nick, částečně pojmenovaný po něm :-)

Otázka je, když napíšou tři lidi na Progboardu, že je to nedodělek, paskvil a nepovedené apod, zda to má nějakou větší váhu. Pro mě tedy v zásadě nikoliv.
Když se podíváte do světa na recenze, tak tam jsou známky o dost vyšší. I veleslavný Progarchives.com uvádí půměr 4,02 bodu z 36 hodnocení.
Nemám za sebou dvacet poslechů jako horyna (to jsem dělal naposledy ve dvaceti), ale deska mi přijde úplně v pohodě.
Nebo jinak. Pokud vedle sebe postavíme ty nejzásadnější sedmdesátková díla a novinku, asi bych se 60% neměl problém.
Pokud ovšem postavíme současnou hard rockou produkci a Whoosh!, je 60% prostě hodně málo.
Trochu mi to přijde jako to přísloví o psovi, bití a holi.
Slunce v duši!

U rockový hudby věk nevadí. U metalu se na to dívám trochu jinak, tam se musí umět zrát (Metallica, Megadeth, Testament, ...) nebo je to pak spíš parodie na sebe sama (třeba už zmíněný Max Cavalera).