Andy | 25.08.2020 12:24 |
Výborný nápad zařadit do programu kapely jako Renaissance. Ještě před rokem bych tady něco takového těžko našel. Určitě doporučuju debut s Keith Relf a pak podceňovanou desku Prologue. Nejsou to sice top produkty, ale podobně výtečné desky už dnes nikdo stejně natočit nedokáže. Kurz nastavený v osmdesátých letech už jde mimo veškerou akceptovatelnou linii. Ruce pryč. Povedená pocitovka. |
Prowler80 | 25.08.2020 11:45 |
Výtečná recenze, díky moc. Annie je mou nejoblíbenější pěnicí všech dob, její hlas jsi charakterizoval výstižně. Velmi solidní jsou i její první tři sólovky(první ukončuje nádherná interpretace známé Fisherovy úpravy dominantního motivu z Larga). Vždy mne mrzelo, že kapela se koncertně téměř zcela vyhýbala kontinentální Evropě, pročež již navždy zůstane jedním z mých koncertních restů. |
Fenris 13 | 25.08.2020 10:51 |
Krásná recenze...co, recenze, takřka vyznání lásky :-) |
Valič | 25.08.2020 00:43 |
Pět nejlepších alb Renaissance z let 1972 – 1977 si i v dnešní době občas rád pustím a Annie Haslam patří k mým nejoblíbenějším zpěvačkám vůbec. Jen škoda, že v osmdesátých letech kapela zabředla hluboko do slizkého mainstreamového marastu a bývalá královna symfonického art rocku vypadala na dobových fotkách jako zmalovaná lascivní discofuchtle. :-( |