Jedna z mých oblíbených kapel a Damage Done další super zářez do diskografie. DT sw rozhodně netočí v kruhu, když porovnáte Projector, Damage Done nebo novější We are The Void nebo Atoma, já tam slyším značné rozdíly, i když je pořád snadno slyšet, že jde o stejnou kapelu. Nedělají kotrmelce jako Paradise Lost, nejsou nudní jako In Flames, mají svůj styl a v rámci něho se pohybují. A ty mantinely jsou pro mne dostatečně široké.

Všem díky za reakce, jsem rád, že Damage Done rezonuje i po skoro dvaceti letech:).

Hivris: Gratuluju k prvnímu záseku na Crazy Diamond. Ať se daří!

Louža> vidím to podobne. Na Haven sú ešte ozveny Projector, jedna pesnička je tam spievaná čistým hlasom (Emptier Still) ktorý je prítomný na väčšine Projectoru plus niekoľko ďalších fajn vecí (napr. Fabric či Ego Drama), ale čo ten zvyšok? Plus mínus jedným uchom dnu druhým von. Projector je jediný DT ktorý si viem predstaviť v mojej zbierke CD. Zatiaľ.

To je premiérový článek? Jestli jo, tak super. Další malé kolečko do sofistikovaného mechanismu zvaného Crazy Diamond!

tři top? Projector, Damage, a první místo -Fiction :)) beru jen tu hitovou část DT, Gallery je prostě death melodické formy, žádný sloka refrén sloka refrén

Mares : Projector bylo totálně boží album, které předběhlo svou dobu ale většina tehdejších fanoušků ještě nebyla na tak výrazný posun bohužel připravená. To album zní moderně i dnes. A následující Haven jen stvrdilo jeho pozici letmým příklonem k minulosti, ale podobnou hudební otevřeností. Pro mě jsou ty dvě desky vrchol DT. Pak pro mě jako kapela skončili. Letmo si občas pustím jejich novější věci, ale vždycky mě to jen ubezpečí, že se točí v kruhu.

Dobrý album, ale s DT mám ten problém, že som nikdy do ich hudby nedokázal naplno preniknúť ani cez výrazné nadceňovanie metalovou obcou. Debut ešte jakž takž ujde, aj keď tam chalani citujú Iron Maiden ako z partesu, ale The Gallery a The Minds I sú pre mňa asi najpreceňovanejšie diela gothenburskej scény. Zvrat u mňa prišiel až keď som si napočúval Projector, čo bol konečne album ktorý sa mi poriadne zapáčil a tým pádom sa tešil, že kapela sa bude držať tohto nastoleného a správneho smeru - aj keď naopak pre zatvrdilcov gontheburgu to už bola sračka (nech si radšej vyčistia uši) - a po ňom prídu ďalšie lahôdky. Neprišli. Haven má pár dobrých skladieb, rovnako Damage Done, ale ako celok trochu nuda. Ďalej som sa zatiaľ nedostal. Holt, DT u mňa nikdy nebudú mať na In Flames, Soilwork či starých At the Gates. Jedine, žeby vydali niečo podobne kvalitné ako bol Projector pred dvadsiatimi a jedným rokom. Ale o tom dosť silno pochybujem.

U mňa najlepšia doska DT a jediná, ktorú mám origoš. Ani predtým, ani potom ma už tak nebavili. Btw, dobra recenzia!

Hmmm. Ty jo. Fakt ne. Po skvělém melody deathovém začátku na albech Gallery a Minds I, které jsem svýho času protočil snad tisíckrát pokračoval vývoj DT do alb Projector a Haven, kde dávno před ostatními definovali východisko švédské uřvané odrhovačky z nehož teprve o dekádu později začali těžit In Flames. Když pak přišlo Damage Done, bylo mi jako bych zase zahučel do žumpy plný blitek. Nadýchanost hudby ta tam, nové směry nula. Ano měli ta opravdu fajn alba jako je Character, ale skutečřnost je taková, že i na veleslavné Atomě se jen snaží pochytat to co pevně drželi v rukou kolem roku 2000. Damage Done je pro mě produkčně i hudebně symbolem stopky a úpadku kapely. Okamžik zlomu. DT bohužel nikdy neměli odvahu zariskovat a chytit bejka za rohy, přitom na to měli víc než kolkoli jiný. Dneska už je to zabitý. Anders s Bjornem je už zase předběhli.

Super článek na super desku. Za mě osobně 100%. Ne každá deska od DT mě baví, ale tohle je dělovka a jejich nejlepší dílo.

Vrchol alba - Format C: For Cortex