spajk: Ta deska je dobrá. Jasně, možná někdo čekal nějaké klasicistní pidlikání s čisťoučkým zvukem kytar a smyčcovou aranží, ale vždyť PAIN OF SALVATION byli většinou špinavě znějící band. K týpkovi A: strašně nesympatickej koment, hned jsem si vzpomněl na jednoho takovýho namachrovanýho zmetka z Metalopolis, z počátků mého tamního působení, říkal si Immortal a byl to údajně mistr světa v hudebním vkusu. Díky takovým lidem občas lituju, že v diskusích nedochází k volbě fyzického kontaktu. Tenhle A (asi jako anonym) je z 99% ze stejného rybníka, to se pozná už jenom na té sebejistotě s jakou se snažil zastínit hlavní recenzi. Já třeba pochopím běžný negativní popis nějakého hudebního díla, ale tohle je o něčem jiném, to musí být člověk sakra hnusnej, nepřejícnej a zlej zevnitř, když tohle napíše. O to víc mě překvapilo, že jinak dle mého normálně pozitivní kluk jako Hooya o tom ještě napíše, jak je to trefné. Fakt? Si děláš prdel? Koho volíš? Jako jestli by se mi A nenabídl, že by posílil? Haha. Takovýhle lidi nikdy nic pozitivního nenapsali, neblázni, navíc tohle bych tu opravdu nechtěl. Loužu neřeším, ten kluk zápolí s novější tvorbou POS dlouhodobě a vím, že se mu v podstatě vzdalují

Tak je to dobrý nebo špatný? Pekárek je fundovaný recenzent s bohatou pisatelskou historii včetně tištěných médií. To není žádnej "Hej pojd sem" z Progboardu! Jako 90% a na druhé straně 0%, to je sakra rozdíl. Chtěl jsem tím říct, že Pekárkovi plně důvěřuju v hodnocení alb.
Diskutér s nickem A, kterej tu nikdy snad nebyl a dá si práci s tím, aby popsal špatnou desku za 0%. To mi prostě hlava nebere. Proč nenapíše takovou analýzu pod desku, která se mu líbí? Proč tu energii kterou tomu dal, směřuje negativním směrem? Co maj bejt dy odkazy na deviantart? Co to je za bizar? Možná mi jen něco uniká.
Taky mě sere malá dynamika, ale abych tvrdil, že někdo nahrávku ořeže a pak na ní pustí declipping, aby uměle vyhonil dynamiku nahoru - to už je na slušnou diagnózu. Volejte Chocholouška!
Je mi z toho divně. Ten pán A přitom psát umí. Škoda že se nenabídl Jendovi, aby posílil CD tým. Radši bych si od něj přečetl recenzi na desku, která se mu líbí. Peace boys

Stray:

:((

Stray:
:))

Těm PAIN OF SALVATION fakt nezávidím. Mít v týhle zemi pětačtyřicet a půl fanouška a všechny věčně nespokojené intošské rejpaly s nesplnitelným očekáváním, to je kauf.:)

Jo a ten zvuk...to beru jako potvrzení hudební vyčichlosti. Když došly nápady, což je jasně slyšet z defenzivní proaranžovanosti skladeb, kde se místo tradičního vrstvení uměleckého přetlaku kladou idey jen opatrně za sebe a podkládají se jediným kolovrátkovým motivem, který je opatrně rozprostřen přes naprosto neúměrnou délku skladeb (ne, Icon FAKT nemá čtvrt hodiny, ta skladba má reálně s bídou tak šest sedm minut...) tak je třeba na sebe prostě musím upozornit jinak. Co třeba zprasit zvuk? To by mohlo zaujmout! Budu se hodně bavit až hipsterští vinilli fouňouvé budou nosit asfalt zpátky do obchoďáků, že jim v tom praská a Daniel je bude v rozhovorech napadat, že jsou blbci, že nepochopili jeho umělecký záměr. Ech jo.

Za mě jedna z nejlepších desek PAIN OF SALVATION, naprosto pohlcující nadžánrovej maglajz, kterej jsem si užíval během několika dní houbaření na Šumavě tři týdny zpět. Není tam slabá skladba. To že je to lehce šmrncnutý aktuální podobou BRING ME THE HORIZON chlapcům prospělo.:-) Od začátku jsem byl rozhodnutej, že to napíše Pekoš, byl jsem zvědavej na to jak. Osobně bych dal taky 90%. Tahle kapela má pro mne smysl až od alba Scarsick!!! :-) A je pózer, hlavně tam musí být hodně nabubřelých keců a rádoby vychytaných názorů.

Ne, ne a NE! Opět album, které je pro mě jak červeným hadrem na bejka. Kdyby Daniel ty koncepty konečně už dotáhl do konce a ne jen klouzal po povrchu, všem by se ulevilo. Metalový mařeny by měli definitivní jistotu, že už to kupovat nemusí, že to není pro ně. A muzikantsky otevření poslouchači by se konečně mohli těšit na víc než jednu dvě skladby na každým albu. Daniel se tím ale pořád živí, ví kdo ho platí a tak strategicky lavíruje mezi dobytčím metalem s lichým tikem v oku a tím ostatním. Místo aby udělal album diskotékový (Scarsick), elektronický (Panter), dechovku (Road salt one)...a ne furt z těch skvělejch konceptů utrhnout jen jednu skladbu. Vždycky ukáže....hele co umim. A je to boží. Ano. Skladba Panter je boží elektronika, supr rap. Ale zbytek alba, možná kromě Restless Boy je zase ten debilní metal z něhož si sám dělá srandu a pohrdá s ním. Vyčítám mu, že je srabík a bojí se opustit škatulku kde je doma i když by to evidetně zvládl a fungovalo by to. Buď ať dělá ten metal dobře jako ve zlatý éře eventuelně posledním albu a vysere se na experimenty, nebo ať je už konečně dotáhne do konce. Tohle buď a nebo je k ničemu. 57%

A: Geniálně sepsáno. Souhlas.

Po 17 letech konečně vyšlo pokračování St. Angeru, ale natočil ho bohužel úplně někdo jiný.

No ty vole, povedlo se jim to, fakžejo. Honba za nedeformovaným zvukem hudby, který zbytečně netrýzní sluchovody, je moje umanutost. Z této estetické zásady neslevuji. Tudíž, mnohé nahrávky jsou tak pro mne diskvalifikovány již na startu. Červený praporek a jdeš domů. Jsou kapely, které přesvědčují, že umějí dělat nejenom vytříbenou hudbu, ale rozhodly se ani se zvukem nehazardovat. Protože, pokud svoji muziku myslí vážně, měly by se zajímat o všechno, co s ní souvisí. Jít s dobou a být moderní, to pro ně neznamená nechat se vláčet všemožnými trendy. Pokud se potká talent i soudnost, dává vzniknout znamenitým uměleckým produktům. Pak jsou tady ty druhé kapely. Ty ostatní, kde se potkala nabubřelost s bezuzdou neomaleností.

Každá novinka osvědčeného interpreta mne vhání mezi ozubená kola. Jedno má na sobě v oceli vyrytý nápis “Očekávání“. Druhé “Tolerance“. Třetí “Náročnost“, čtvrté “Výzva“. Jsem mezi ně vhozen, drtí mne svými zuby, jak se neúprosně točí. Na konci poslechu vypadávám z jejich soukolí řádně potrhán, ohlodán a semlet. Nu což, jsem tomu rád, tak má vypadat opravdový posluchačský zážitek. Jak se jím necháš vtáhnout, jsi mu vydán a můžeš jen sledovat, co s tebou udělá. Jaké pocity, bolesti a zranění způsobí. Protože Hudba, to je ohromná síla, jejíž duchovní moc se rovná účinkům všech lidských vynálezů. Některé oblažují, jiné naopak způsobují genocidu nitra. Tentokrát jsem u toho poslechu málem bídně pošel, a to jsem už slyšel hodně.


Book Monster by TheMrKraken 2019 (Devianart) https://www.deviantart.com/themrkraken/art/Book-Monster-785449325
Kdysi dávno jsem žil v přesvědčení, že lze posluchače trýznit jen špatnou hudbou. Způsobů, jak být špatné, má umění nepřeberně a jsou relativně snadné, proto je většina špatná. Těch cest, jak být dobrým až vynikajícím skladatelem a interpretem je také nekonečně, jen jejich dosažení není dáno zdaleka každému. Jako by ale tato překážka nestačila, daří se kazit hudbu dalšími vlivy. Například politickou, či ideologickou angažovaností. Nebo, a to je výsada současné doby, rutinním prasením zvuku. Po pravdě, nepředstavitelně strašlivým prasením zvuku v mnoha variantách. Chrochty, chrochty..!

Asi si pamatujete monofonní kazeťáky, umělohmotné cihličky s uchem, co na začátku 80. let měli jen ti největší borci. Bylo na nich fantastické, že se daly přenášet. Mohl jsi ozvučit mejdan, piknik, leháro na pláži, vzít je do školy (s rizikem zabavení), prostě mobilní zařízení, první svého druhu. Jejich výkon byl nula nula nic, a tak se kolečko hlasitosti vytočilo na doraz. Cihlička chrchlala, chroptěla, škrčela, zalykala se, zadušeně vyhřeznutý repráček vibroval za meze svých fyzikálních schopností. Naprosto nesrozumitelná muzika skrytá v tom zběsilém drkotání splašeného kafemlejnku sice zanikala, ale nebyla podstatná. Šlo hlavně o decibely. Co nejvíc z nebohé cihličky vyždímat.


Carlos Ramon Fernandez by Nikolaspascal 2015 (Devianart) https://www.deviantart.com/nikolaspascal/art/Carlos-Ramon-Fernandez-574077417
Přesně tato akustická zkušenost mi vytanula na mysli při poslechu novinky PAIN OF SALVATION. Už předchozí deska byla zvukově zprzněná, ovšem zcela standardním způsobem, který ničím nepřekvapil. Hudebně se mi celkem líbila, tak jsem se občas k poslechu odhodlal. Za cenu porušení všech vlastních estetických zásad jsem si ty skladby masochisticky užíval. Au. S pocitem, že hůř být nemůže, skladby většinou spresované do DR5/6 o moc víc pokazit nejde, jsem je bral na milost. Omyl. Mea Culpa, mea maxima culpa. Jde to, a jde to naschvál, jako by se soutěžilo, kdo má víc smradlavou silážní jámu.

Existují programy, které dokáží z totálně rozdrceného zvuku ex-post vytáhnout špičky a tak jejich číselná hodnota DR je vysoká. Všechny smrduté atributy prohnile zaleželého zvuku v rozkladu však zůstávají zachovány. Rozladěné rádio hozené do míchačky se štěrkobetonem jim je estetickým předobrazem. Pumpující rozpatlaný chrčivý zvuk s totálně rozdrceným prostorem i nástroji umlátil nejdříve sám sebe a pak posluchače. Peklo i z ntb, i v autě, i z mobilu. Zažil jsem dosud takovou nahrávku jen jednou, u jedné experimentální japonské noise skupiny, kdy zvuky elektronických disonančních šumů byly pracovní metodou. Podruhé teď.


Tiger Boyfriend by jonathanvair 2015 (Devianart) https://www.deviantart.com/jonathanvair/art/Tiger-Boyfriend-573991594
Nejdřív jsem myslel, že se někdo spletl. Ale taková kupa sraček se na jednu hromadu nedostala náhodou. Myslím, že je to úmysl. Že si z nás dělají prdel. Že si povšimnuli magorů, jako jsem já, co hledají dobrý zvuk, a jako jednu z pomůcek používají DR. Tak udělali nahrávku zvukově co možná nejhorší, ale softwarově jí naroubovali vysokou hodnotu DR. On se někdo chytí. OK, beru, povedlo se vám ukázat, co už dávno víme. Tedy, že zvuk se dá podělat mnoha různými způsoby. No ty vole, dokázali jste, že všechno může být ještě horší, fakt vám to věřím. Nedík. Moc pěkně jste to udělali. Takovou hromadu exkrementů vypotit, to by vám mohl i DJ Kejda závidět. Dokázali neuvěřitelné. Vskutku neuvěřitelně geniální, musím dodat, tady to sedí. Napodobili moderní technikou zvuk chrchlající cihličky. Potlesk! Z pomletého hovězího uplácali zpátky figurku krávy, a tuto hnijící oslizlou masu masa nazvali hrdě – Panther. Pan tér, to zní tvrdě a drsně. Nechoďte blíž, je černý, protože se hemží mouchami. Svojí obludnou ohavností dalece překonali i megaprůser letošního roku, tedy Ozzyho výměšek Ordinary Man.

Prý je někde v tom odpadu z jatek zahrabána kobliha. Kontaminovaná sajrajtem, děkuji nechci. Je tam prý taky někde muzika. Sorry, jako by nebyla. Těch pár PAIN OF SALVATION klišé propasírovaných centrifugou za zmínku nestojí. Pokud tuto kupu hnijícího masošrotu z kafilérie někdo hodlá konzumovat, je na diagnózu. Nechutný produkt opravdu překročil hranice mojí náročnosti, očekávání, tolerance, i ochoty přijímat výzvu. Tohle je tak špatný, až je to jen a jedině špatný. Ani jako srandu to neberu. Poctivě několikrát poslechnuto, vydržel jsem až na hranici vomitingu. Buď je kapela již ultimátně dementní, nebo se nám jen pustě vysmívá. Hošani, vytahuji růžový praporek, diskvalifikuji váš poblijón spláchnutím do septiku, kam tenhle Panther jedině patří.


Collage from me published by Rockovica. Probably copyrighted elements are used.
Hodnotím jako vrcholně špatnou nahrávku. Zvuk i hudba – NULA. Kde se tady kua dává nua?