DarthArt: je pravda, že jsem se tady teď pár dnů neukázal. A jen co se vrátím a nakouknu do recenzí, objevím články o mých dvou nejoblíbenějších kapelách ze země tisíce jezer:Waltari a Amorphis. No, možná ještě Sentenced, ale nevím, jestli se nebožtíci počítají ;-)
Děláte mi tady všichni moc velkou radost, vážně.

Waltari si tady vybrali svou slabší chvilku. Každá kapela má v diskografii nějakě ty nedovařenější kousky, ale většinou je za tím únava materiálu, ponorka, pohodlnost při hledání nových inspirací, nebo naopak nevydařený experiment se změnou hudebního stylu. Tady to nevidím ani na jedno z toho. Spíš mi tahle deska vždycky připadala jako ušitá horkou jehlou a nedodělaná. Něco ve stylu: "ty vole, zítra ráno nastupujem do studia a já mám hotové jenom 3 kousky":-). Zvláštní po pětileté pauze.
A přitom klip k "One Day", který jsem tehdy náhodou zachytil na Óčku (ano, kdysi hrávali i rock),sliboval mnohé. V té době jsem už Waltari považoval za hibernující polomrtvou kapelu a o to větší jsem měl z nové a sakra povedené věci radost. O to větší, že jsem u sólového vesla zaregistroval navrátilce Samiho.
Bohužel to byla přesně taková ta vlaštovka, co jaro nedělá:-(

Konečně, kdes byl, bratře? :) Mluvíš mi úplně z duše, to s obalem jsem tam nenapsal, ale myslím si úplně to samé. Recenze na další "Blood Sample" už je nachystaná, tuhle desku považuju naopak za jednu z nejlepších od WALTARI. Pak si od W-éček dám dva týdny pauzu, aby recenze nesklouzly do stereotypu, to by mě zrovna u Kärtsyho mrzelo. Ale čekaj nás ještě tři kousky - Release, Ledová planeta a I Am Waltari. Novinka už tady je a takový ty speciálky jsem vynechal, aby těch recenzí nebylo padesát. Mám na mysli "Cover All", druhou "Decade" nebo ty, co už jsem zmínil bokem vždycky v časově příslušný recenzi - "Nordicu", první "Dekádu" a tak. Stejně z toho ale bude desetidílnej seriál, to je slušný, ne?

Díky za další díl diskografie Waltari, recenze je za mě trefená naprosto přesně. Lakonicky by se dala deska s chameleónem (paradoxně jeden z nejvydařenějších obalů Waltari vůbec:-) popsat asi takhle: po dlouhém čekání, velké zklamání.
Rare Species je vážně těžce průměrné album. Zvlášť po pětileté pauze, kdy by člověk čekal, že ze všech šuplíků, co Kärtsy a spol. doma mají, se budou nové hudební nápady, jeden lepší než druhý, doslova valit.
První singl a otevírák alba One Day je excelentní, ale dál už to tak slavné není. Vaty a adeptů na "skip" je tady víc, než jsem byl u Waltari zvyklý. Skladby jsou takové nemastné - neslané, nedopracované a dost jednotvárné. Když se skladba rozjede slibnou slokou, zabrzdí ji refrén, když se vydaří refrén, sloka je maximálně průměr.
Kromě prvních tří skladeb (One Day, Life Without Love a Megacity Rain) mám rád ještě Dream a Alone, zbytek obvykle přeskakuju, protože mě jednoduše nudí.
Naštěstí si Waltari po tomhle mírném přešlapu svou reputaci ještě mnohokrát napravili.